Článek
V březnu bychom se rozhodně měli vyvarovat například procházením se mlazinami, tedy houštím mezi stromy řekněme, protože právě tam rády rodí bachyně. Postaví si ze staré trávy, mechu a drobných větví pelech a pečují tam o selata. Sice jen zhruba 14 dní, než dostatečně zesílí a začnou matku následovat, ale šlápnout v tu chvíli do jejich pelechu určitě nechcete. I když na vás hned nemusí zaútočit, tzv. fingovaný útok a zastrašování od 150 kilového tvora s naježenými chlupy, ostrými kly, mohutnými řezáky a skutečně rychlým tempem… to už můžeme jednomu zanechat šrámy na duši, když ne na těle. Ideální je v takovou chvíli za stálého sledování bachyně a jejích reakcí pomalu ustupovat zpět do bezpečného prostoru, dokud neopadne její zájem. Větší nebezpečí útoku ale přichází při procházce se psem. Jeho štěkot v bachyni často vyvolá silnou ochranitelskou potřebu a taková setkání končívají pro psa i fatálně. Bachyně je stejně chytrá, ale násobně těžší a odhodlanější bránit svá mláďata.
Bachyně s mláďaty
Březnové námluvy v parcích, které končívají velkou rodinou
Od března do května můžeme v přírodě potkat mláďata všemožných divokých zvířat. Nejen roztomile pruhovaná selátka divočáka. Od ledna do března probíhají v lesích, ale vlastně někdy i v městských parcích, také liščí námluvy. Takže ještě v několika málo následujících dnech můžeme potkat i ve městě (dosud neúspěšnou) roztouženou liščí omladinu, která na sebe volá zvláštním chraplavým štěkotem a když si padnou do oka, zůstanou spolu už napořád. Lišky jsou romantici. Výsledek takové lásky se projeví obvykle v dubnu nebo květnu, kdy se liščí mámě narodí 5 až 8 mláďat. Ale jak víme od Kmotry lišky, jsou to tvorové velmi chytří a tak si dávají dobrý pozor, aby žily nepozorovaně. Zahlédnout mláďata lišek je velké štěstí a radost. Tedy, pokud se nesetkáte s myslivcem, který do nory štve svého psa. Pak by vás mohla čekat nepříjemná rozepře, jako před časem mě. Ale o tom až jindy.
Liščata
Kde to hnije, tam to žije!
Jarní radost čeká v přírodě také na milovníky mnohonohých potvůrek. Z mé zkušenosti matky malého biologa s mikroskopem vím, že ty největší zázraky čekají často pod kamenem. Stínka obecná nebo její příbuzná svinka obecná, malí korýši, tedy příbuzní krevet a krabů přímo za humny. Kdo vnímá hmyz spíše jako potravu ptáků, kterým holduje více, pak například takový strakapoud je ten, o kom teď v březnu v lese asi nejvíce uslyšíte a to už z velké dálky. Bude sdělovat světu, kde je jeho teritorium. Ale i tady pozor na procházku lesem se psem, protože může rušit na zemi hnízdící ptáky, kterým se při častějším opouštění hnízda snižuje líhnivost snůšky nebo hnízdo zcela opouštějí. Zkrátka do lesa teď, více než kdy jindy, s vodítkem. Kvůli zvěři, ale i myslivcům… ty příběhy „náhodou a omylem“ zastřelených psů bohužel jistě znáte.
Les
Myslivců je teď v lesích požehnaně. Čistí krmelce a zásypy, které je potřeba po zimě opravit a desinfikovat, a tím chránit zvěř před šířením nemocí a parazitů. Doplňují teď v lese zvířatům hlavně sůl, hodně soli, kterou tak nutně potřebují po zimě.
Rušno je teď nejen v lesích, ale i místech, která je protínají. Tak nějak jsme si zvykli, že silnice patří lidem a zapomínáme, že jsme jimi rozbili zvířatům jejich domovy. Právě v tomto období hlavně srnčí zvěř hledá svá teritoria a často tak musí přebíhat cesty plné rychlých aut, za volantem s neohleduplnými řidiči. A ne vždy to dopadne dobře. Vím o tom své. A to jsem rychle nejela. Stálo to hodně peněz, nervů, ale i pláče, když jsem volala myslivcům s prosbou, ať přijdou zkrátit zvířeti po srážce trápení. Opravdu se v březnu vyplatí jezdit lesními úseky pomaleji, s očima na šťopkách a také - s většími rozestupy, které po čelní srážce se zvěří můžou zabránit následné srážce s autem „v závěsu“. Ačkoli to s jarním rozkvětem těla a mysli nezní moc smysluplně, více než kdy jinde v březnu platí - Nelep se mi na zadek! Řidiči… :)
Zdroje:
