Článek
Theo je jedenáctiletý vysloužilý canisterapeutický pes, který během svého života přinesl radost, útěchu a naději stovkám lidí. Dětem, seniorům, dospělým. Pro některé byl důvodem k úsměvu po dlouhé době, jiným doslova pomohl vstát znovu z postele. Theo už nevidí, ale jeho vděčná a radostná povaha mu zůstala. Ačkoli už je unavený, starý a nemocný, život pořád miluje a páníčci milují jeho.
Canisterapeutický důchod
Canisterapeutický pes může sloužit člověku různě dlouho, záleží na organizaci, která ho certifikovala, ale také na jeho individuálním stavu. V průměru však maximálně osm let s tím, že jeho denní služba nesmí trvat déle než 8 hodin, starší pes by měl pracovat méně, podle zdravotního stavu, obvykle 2-6 hodin. Když si to přepočítáte na průměrný věk a pracovní dobu člověka, odpracuje si pes ve svém životě mnohem více času než my lidé. Bez nároku na letní dovolenou u moře nebo povýšení s tučným přidáním. Přesto mu my lidé nejsme dostatečně vděční. Alespoň takový je můj pocit. Možná je to tím, že si neuvědomujeme, jak moc je práce canisterapeutického psa náročná a že nejde zdaleka jen o nějaké pomazlení s nemocným nebo osamělým člověkem. Záslužnosti práce těchto čtyřnohých terapeutů jsem už věnovala nejeden článek, právě i proto, že jako zakladatelka Ježíškových vnoučat vím, jak obrovskému zájmu se tato služba těší například v domovech seniorů. Ale také právě i to, jak vyčerpávající pro samotné psy je. Příběhy, jako je ten Theův, proto nemohl uniknout mé pozornosti.
Nešťastná náhoda
Theo miluje procházky, ale kvůli jeho zrakovému handicapu jsou už mnohem náročnější než dříve. Nedávnou si kvůli špatnému došlapu na procházce vykloubil kyčel. Dva veterináři pro něj nedokázali najít pomoc, až ten třetí s ní přišel. Theo tak podstoupil náročnou operaci, kdy mu veterinář kyčel vrátil zpět a vložil náhradní vaz, který kloub drží na místě. Pokud by tak neudělal, Theo by nemohl dál žít bez bolestí. „Pro naši rodinu je však léčba finančně velmi náročná. Operace, ošetření a následná péče se vyšplhaly na částku, kterou sami nezvládneme pokrýt. Proto se obracíme na vás všechny, kteří by mohli Theovi pomoci. Výtěžek ze sbírky na Znesnáze půjde na pokrytí nákladů spojených s jeho zotavením,“ vzkazují směrem k potencionálním dárcům vděční majitelé Thea. „Díky vám může Theo dál žít důstojně a bez bolesti, jako pes, který celý život věnoval pomoci ostatním, a teď poprvé potřebuje pomoc sám.“
Theo
Stejně jako ve výsledku maturity studenta hraje roli učitel, hraje ji v případě psa jeho majitel
Stát se psím terapeutem není jen tak. A je to velký závazek. Canisterapeutické zkoušky probíhají v reálných prostorách, s účastí lidí s postižením a ve spolupráci s lékaři a zkušenými canis-terapeuty, kteří seznamují majitele psů se správným přístupem k pacientům a se správným řešením různých obtížných situací. Odborní pracovníci neposuzují jen psa, ale také vhodnost majitele pro možnost praktického provádění této činnosti. Více než v ostatních oblastech kynologie zde platí, že majitel psa musí být naprosto vyrovnaný, pohodový, ale rozhodný člověk, který dokáže spolupracovat s pracovníky různých zařízení, vhodně se chovat k lidem s nejrůznějšími typy postižení, seniorům či dětem, umí pozitivně vystupovat, zná výborně projevy svého psa, dokáže odhadnout jeho únavu a poskytnout mu dostatečný čas a prostor pro uvolnění, hry a nabrání energie. Musí psa už od štěněte řádně socializovat. A musí ho milovat. V době, kdy spolu o lidi pečují a lidem pomáhají, i v době, kdy bude pomoc a péči potřebovat pes samotný. A to je právě teď příběh Thea. Pomohl duším stovek lidí, teď by malá pomoc od stovek lidí mohla zachránit důstojný a bezbolestný zbytek života jemu. ❤️
