Článek
Jednoho rána roku 1888 se Bertha Benz rozhodla, že je čas. Bez svolení svého manžela vzala děti a vyrazila na cestu dlouhou přes 100 km, z Mannheimu do Pforzheimu. V době, kdy si většina lidí myslela, že vedle železnice je nejlepší dopravní prostředek stále jen kůň, Berta usedla za volant manželova vynálezu. Chtěla navštívit svou maminku, ale také pomoci svému manželovi s propagací jeho díla.
První zádrhel nastal, když Bertha zjistila, že benzín nekoupí na každém rohu. Místo toho musela zastavit v lékárně a koupit ligroin, což byla tehdejší alternativa benzínu. Městská lékárna ve Wieslochu u Heidelbergu se tak neplánovaně stala první „čerpací stanicí“ na světě.
Bertha Benz
Cestou následovaly ale i další potíže. Vůz se přehříval, karburátor zanášel a bylo potřeba ho často čistit. Navíc neměl ideální převody a do kopce bylo třeba ho tlačit. Bertha tak k opravám využila například svoje punčochy nebo sponu do vlasů.
Když konečně dorazila do Pforzheimu, dokázala nejen to, že automobil je schopen dlouhé jízdy, ale také inspirovala další generace. Bertha ukázala vedle své technické zdatnosti a odvahy také význam marketingu. Zatímco Karl Benz se soustředil na technické detaily, Bertha věděla, že bez pořádné veřejné prezentace nikdo neuvěří, že má automobil budoucnost.
121 let dlouhá historie
Ženy v Česku začaly oficiálně řídit automobily na počátku 20. století, konkrétně v roce 1905. Automobilismus byl tehdy vnímán jako výhradně mužská záležitost a ženy za volantem musely čelit silným společenským předsudkům i medicínským mýtům, že rychlá jízda škodí ženskému organismu.
První českou řidičkou (tehdy se říkalo „chauffesou“) se stala Olga Procházková, která v tomto roce úspěšně získala řidičské oprávnění.
V roce 1912 se do dějin zapsala první řidička na Moravě. Státní šoférskou zkoušku jako první žena slečna Podstatská v Olomouci. Do té doby (roku 1911) jezdilo v celých Čechách stále pouhých sedm řidiček.
O roku 1921 se mluví jako o Nástupu slavné generace. V tomto roce získala řidičský průkaz Eliška Junková, která se v průběhu 20. let stala nejrychlejší ženou světa a jednou z nejvýznamnějších postav světového motorsportu. Do roku 1921 bylo přitom v Praze vydáno ženám pouhých šest řidičských průkazů.
Masivnější rozvoj dámského automobilismu nastal až v meziválečném období. Zatímco po první světové válce byly řidičky raritou, v roce 1931 už pražskými ulicemi jezdilo zhruba 1 360 žen za volantem.
Poměř českých řidičů a řidiček je dnes téměř fifty fifty
Řidičák má dnes v Česku něco málo přes sedm milionů lidí, z toho zhruba 3,27 milionu žen. Klíčovým spouštěčem už žen je často právě mateřství, kdy potřebují vedle práce flexibilně zvládat doprovod dětí do školek a škol, k lékařům, na kroužky a zároveň obstarávat běžné nákupy pro domácnost. Pokud se do výčtu nezbytných úkolů přidá dlouhodobá léčba jednoho z dětí, je absence řidičského průkazu často obrovským problémem.
Auto - jako nástroj k péči o milované
Nejčastějším důvodem, proč si ženy v Česku dělají řidičský průkaz, je snaha o nezávislost, flexibilitu a zvládání každodenní logistiky spojené s rodinou a prací. Auto pro ně nepředstavuje symbol statusu nebo sportovního výkonu, ale slouží primárně jako praktický dopravní prostředek z místa na místo.
„Naše holčička bojuje s nádory na mozku a s epilepsií, potřebuju řidičák, abych jí zajistila péči, říká Marcela, která bydlí na vesnici a stará se o čtyři děti. Jedním z nich je i vážně nemocná Dianka. Neustálé výpravy za lékaři jsou náročné jak pro ni, tak pro mámu, která stále shání odvoz. Chce si udělat řidičský průkaz, který by vše usnadnil.
Dvouletá Dianka potřebuje k doktorovi téměř pořád. A bohužel ještě dlouho bude potřebovat.
Dvouletá Dianka si od útlého věku prochází nesmírně náročnou zkouškou. Bojuje s nádory na mozku a s epilepsií. Jeden nádor se lékařům podařilo před rokem odoperovat, další dva ale v hlavičce zůstaly. Aby mohla podstupovat dlouhodobou cílenou léčbu, má navíc voperovaný venózní port. Kvůli silně oslabené imunitě nesmí cestovat hromadnou dopravou a převozy sanitkou psychicky velmi špatně snáší. Dojíždění za specialisty je pro ni proto každý týden obrovský stres. A také pro její mámu.
Bydlí na vesnici a za veškerou péčí musí dojíždět minimálně deset kilometrů, na onkologii pak mnohem dál do Brna. Každý týden cestuje k nejrůznějším specialistům – na fyzioterapii, logopedii, neurologii či neuropsychologii. Nyní navíc byly Diance doporučeny ergoterapie ve Zlíně. „Zajištění odvozů je dlouhodobě neúnosné. Jsme odkázáni na pomoc kamarádek, mojí maminky nebo právě na sanitku. Neustálé obvolávání a prosby o odvoz na všechny dny v týdnu nás nesmírně vyčerpávají,“ říká máma.
Marcela je na rodičovské dovolené a stará se ještě o další tři děti. Celou rodinu tak finančně táhne pouze tatínek z jedné výplaty. Udělat si řidičský průkaz by náročné období velmi ulehčilo. Dianku čeká ještě dlouhá léčba.
Výtěžek sbírky, kterou Martina založila na Znesnáze21, použije na zaplacení kurzu autoškoly. Získání řidičského průkazu jí tak umožní bezpečně, v klidu a hlavně nezávisle na nikom dalším převážet dcerku na všechny nezbytné terapie a lékařská vyšetření kdykoli bude třeba.
„Diance tak odpadne obrovský stres z neznámého prostředí sanitek a celá naše rodina získá potřebný klid k tomu, abychom se mohli plně soustředit na to nejdůležitější – na její uzdravení,“ uzavírá Martina s vděčností k dárcům.
Pro ženy auto nebývá luxusní módní doplněk, ale potřeba být mobilní v každé vteřině života
Auta a svět kolem nich už dávno nejsou jen záležitostí mužů, na silnicích potkáte skoro stejné množství žen. Jezdí do práce, na nákupy, na dovolené, rozváží děti na kroužky a k lékaři.
Poměrně častým společensky zažitým předpokladem a posměchem překvapivě ale stále bývá, že ženy vybírají auta podle barvy, která ladí k jejich kabelce. Pravdou ovšem je, že všichni máme jeden společný cíl - chceme bezpečná auta, protože všichni v nich vozíme své blízké a děti.
Jeden rozdíl tu přeci jen je -ženy jsou podle prodejců aut při výběru vozu daleko praktičtější. Potřebují ho totiž především používat, ne se předvádět. Úložné prostory, vše na dosah a při ruce, jednoduché ovládání, dostatek místa v kufru, do kterého se vejde kočárek i velký rodinný nákup – to jsou věci, na které kladou zřetel. Kolik koní má pod kapotou vůbec neřeší. Důležité je pro ně to, jaký poklad vezou uvnitř.
Ilustrační obrázek
Jsem si ale jistá, že jsou v tomto směru statistiky k mužům poměrně nespravedlivé. Rodinná auta se dnes v Česku totiž prodávají výrazně více než v minulosti, pokud za rodinný vůz považujeme moderní standard – tedy prostorná SUV a crossovery. Samotný pojem „rodinné auto“ v průběhu let zásadně změnil svou podobu. Zatímco dříve na českých silnicích pro rodiny kralovaly klasické kombíky, liftbacky (jako Škoda Octavia) nebo velkoprostorová MPV, dnešnímu trhu dominují vozy s vyšší stavbou karoserie.
Otázkou v tomto směru jistě je, kdo je tím, co má v rodině při rozhodování v koupi auta poslední slovo. To už nechám na každém… :)
Zdroje:
https://www.auto.cz/bertha-benz-prvni-dalkovou-jizdu-v-dejinach-automobilu-pred-130-lety-uskutecnila-zena-123660
https://www.znesnaze21.cz/sbirka/ridicak-pro-maminku-dianky-ktera-bojuje-s-nadory-na-mozku#o-sbirce
https://www.novinky.cz/clanek/zena-vztahy-a-sex-muzi-a-zeny-maji-k-autum-rozdilny-vztah-40066988
https://md.gov.cz/getattachment/Statistiky/Silnicni-doprava/Statistiky-k-bodovemu-hodnoceni/Statistiky-bodovanych-ridicu/Statistiky-bodovanych-ridicu-za-rok-2026-%E2%80%93-1-polo/Bodovani-ridici.pdf.aspx
https://medium.seznam.cz/clanek/kosiran-prvni-zena-za-volantem-odvazna-jizda-berthy-benzove-78269
