Článek
Světový den prevence tonutí, který vyhlásila OSN v roce 2021, připadá letošní rok na čtvrtek 25. července. Ale nejen tento den se policisté a záchranáři snaží preventivními aktivitami upozorňovat a šířit tak osvětu bezpečného chování u vody. Smrt utonutím je nejenom v České republice podceňovaným tématem. U dětí patří mezi tři nejčastější úrazové příčiny úmrtí. Celosvětové statistiky hovoří o tom, že každé čtyři minuty utone jedno dítě.
Hrozbou jsou nafukovací kruhy a zvířata, ačkoli budí opačný dojem
Na přírodních vodách je lepší se vyvarovat nafukovacích kruhů i rukávků. Jako záchranná pomůcka jsou pro dítě dost nespolehlivé. Z kruhu dítě snadno vypadne, zmizí pod hladinou a ve tmavých vodách už se nenajde. Stejně tak rukávky můžou snadno dětem z ruky sklouznout, propíchnout se nebo prasknout. Vhodnější je využívat plavecké vestičky a zdržovat se tam, kde stačíte. Skákání dětí do hloubky je kapitolou samo o sobě.
Každé druhé tonutí končí smrtí dítěte. Utonout může dítě během několika vteřin třeba i jen ve 2 cm vody. Nevratné poškození mozku vzniká už po 5 minutách bez kyslíku. Pro záchranu tonoucího dítěte je nutná především včasná resuscitace a rychlé přivolání lékařské pomoci. Zasadní je proto myslet na několik důležitých pravidel a to nejen na výletech k vodě, ale i doma.
-Už od útlého věku je nutné vést děti k tomu, aby se nebály vody, aby uměly nejen plavat, ale i dýchat do vody.
- V domácnostech s bazénem je třeba mít děti stále na očích. I krátká nepozornost může být fatální.
- Sudy na vodu je třeba zakrýt tak, aby do nich nemohlo dítě spadnout. Nedokáže se v takovém případě většinou dostat samo nad hladinu. Ideální je pevné zatížení, nikoli plachta. Ta je stejně jako v případě bazénu spíše na škodu.
- Studny a septiky je nezbytné zajistit tak, aby se do nich děti nemohly propadnout. Jsou vynalézavé a při hrách dvojnásob.
Největší riziko tonutí je u malých dětí, které jsou bez dozoru v blízkosti různých zahradních bazénů nebo bazénků, případně jiných vodních ploch. Větší děti buď přecení své síly v době koupání, nebo nevnímají některá rizika, která s koupáním souvisí. Velkým nebezpečím jsou skoky do vody, zvláště v neznámých lokalitách. Tam je zásadní řádná rodičovská rozmluva, zejména v případě adolescentů, kteří pro „srandu v partě“ mají tendenci pravidla porušovat.
Ačkoli děti pravidla bezpečného koupání znají, nechají se často „strhnout“ partou. Je nutné jim opakovaně úskalí skoků do neznámých vod připomínat .
Když se dítě topí
Tonoucí dítě je nutné co nejrychleji dostat z vody. Zachránce však musí použít takový způsob, kterým by neohrozil sám sebe. Při přenosu dítěte z vody je v prvních okamžicích vhodné přenášet tonoucího tak, aby byla hlava níže než hrudník. Odstraňování vody z dýchacích cest jinak resuscitaci pouze oddálí.
Dítě uložíme na záda a zjišťujeme, zda dýchá. Není-li tomu tak, zahajujeme bezprostřední resuscitaci.
Zjistíme, zda má dítě průchodné dýchací cesty. Ty uvolníme záklonem hlavy a předsunutím dolní čelisti a tím otevření úst.
Pokud dítě nedýchá, což zjistíme během deseti vteřin sledování, současně vždy zjišťujeme, zda má zachovanou srdeční akci. Nejvhodnější je k tomu nahmatání pulsu na velkých tepnách, především tepnách krku nebo paže. Na tepnu přiložíme více prstů ruky, ne však palec, protože v tomto případě bychom mohli cítit puls vlastní. Je-li vše negativní, zahajujeme resuscitaci, tedy dýchání z úst do úst i kompresi (stlačování) hrudníku.
Záchrannou službu voláme tehdy, pokud si nejsme jistí, že danou situaci zvládneme vlastními silami. Ne každé volání nutně skončí výjezdem sanitky na místo. Pokud se nejedná o náhle vzniklý, život ohrožující stav, operátor vám může třeba jen poradit, jak v dané situaci postupovat. Kdykoliv budete potřebovat pomoc záchranné služby, je nejlepší a nejrychlejší vytočit tísňovou linku 155 (často zmiňovaná linka 112 patří v ČR pod Hasičský záchranný sbor ČR a pokud zavoláte tam, hovor kolegové beztak předají na linku 155). První, a ze všeho nejdůležitější informace, která by měla při volání na záchranku zaznít, je adresa, tedy místo, kam je potřeba pomoc poslat.
Kdekoliv v terénu je nejlepší použít aplikaci Záchranka, která stiskem jediného tlačítka odešle vaši aktuální polohu na příslušný dispečink záchranné služby. Funguje navíc nejen po celé ČR, ale také v Rakousku a Maďarsku a je dokonce propojena s Horskou službou. Jde o jeden z nejdůležitějších technických posunů moderní doby, který záchranářům reálně pomáhá nacházet pacienty a zachraňovat životy.
Následky tonutí dětí bývají často fatální. Stejně jako u malé Martinky, které se změnil život po koupání v bazénu.
Každé druhé dítě po tonutí umírá, další si odnášení trvalé následky
Tonutí je proces, během kterého dochází k poškození dýchání vlivem ponořením do tekutiny, vedoucí k primárnímu dušení a sekundárně k zástavě srdeční činnosti. Následná neurologická postižení výrazně snižují kvalitu života po tonutí. Takových případů registrují záchranáři na celém světě tisíce ročně, Česká republika bohužel není výjimkou: „Potřebuji spolehlivé auto, abych mohla Martinku dopravovat na nezbytné terapie, rehabilitace a lékařské prohlídky. Současné auto bohužel opakovaně selhalo a ohrožuje tak Martinčinu bezpečnost a kontinuitu péče,“ říká na webu Znesnáze maminka Martinky, která se rozhodla říct si o pomoc dcerce založením sbírky. Martinka se narodila v roce 2017 a zdála se být zdravým miminkem. Když jí bylo deset měsíců, topila se v bazénu a následkem bylo těžké poškození mozku. Od té doby se nehýbe, stravuje se sondou a dýchá s pomocí tracheostomie, absolvuje různé terapie a rehabilitace, které jí pomalu, ale jistě pomáhají dělat pokroky: „V současné době prodáme stávající nespolehlivý automobil, na který jsme v minulosti před 2 lety čerpali příspěvek a vrátíme poměrnou část, abychom mohli zažádat o nový příspěvek na speciální pomůcku – motorové vozidlo, který ovšem bohužel stejně nepokryje celou částku,“ vysvětluje důvody maminka.
Smrt utonutím je rychlá a tichá
Představy o tom, že topící se dítě přece nemůžeme přeslechnout, jsou zcela mylné. Mávající a volající nešťastníky můžeme vidět maximálně ve filmu, protože mávání rukama reálně pod vodu spíše stahuje a na křik nemá člověk lapající po dechu ani pomyšlení: „Tonoucí má řádově 30 až 60 sekund na to, aby ho někdo vytáhl z vody. Poté už mizí pod hladinou. Smrt utonutím je rychlá a tichá,“ sděluje své zkušenosti záchranář Jan Sedláček, který také připomíná znaky topení, které často pozorovatel z břehu přehlíží - svislá brada ve vodě, vlasy v obličeji, nekoordinované pohyby a snaha otočit se na záda, která rozhodně neznačí součást vodních radovánek.
Vodní plochy je třeba oplotit tak, aby nebyly dětem snadno přístupné.
Čím více lidí dítě hlídá, tím méně je hlídané
Právě „přelévání odpovědnosti“ na dalšího vede nejčastěji k neštěstí, protože nikdo mu nevěnuje stoprocentní pozornost a spoléhá na další páry očí, které ovšem přistupují k hlídání úplně stejně. Smrt utonutím je nejenom v České republice podceňovaným tématem. Znát základní body prevence je proto zásadní, i když nám připadají samozřejmé.
