Hlavní obsah
Lidé a společnost

Čím více lidí dítě hlídá, tím méně je hlídané. Fakt, na který doplatily životem desítky dětí

Foto: Pixabay

Každoročně se u nás utopí kolem 200 lidí, z toho 15% dětí. Každé druhé tonutí dítěte končí smrtí, další doživotními následky. Na stále podceňovanou problematiku upozorňuje světový den tonutí, ale také statistiky záchranářů a sbírky na postižené děti.

Článek

Světový den prevence tonutí, který vyhlásila OSN v roce 2021, připadá letošní rok na čtvrtek 25. července. Ale nejen tento den se policisté a záchranáři snaží preventivními aktivitami upozorňovat a šířit tak osvětu bezpečného chování u vody. Smrt utonutím je nejenom v České republice podceňovaným tématem. U dětí patří mezi tři nejčastější úrazové příčiny úmrtí. Celosvětové statistiky hovoří o tom, že každé čtyři minuty utone jedno dítě.

Hrozbou jsou nafukovací kruhy a zvířata, ačkoli budí opačný dojem

Na přírodních vodách je lepší se vyvarovat nafukovacích kruhů i rukávků. Jako záchranná pomůcka jsou pro dítě dost nespolehlivé. Z kruhu dítě snadno vypadne, zmizí pod hladinou a ve tmavých vodách už se nenajde. Stejně tak rukávky můžou snadno dětem z ruky sklouznout, propíchnout se nebo prasknout. Vhodnější je využívat plavecké vestičky a zdržovat se tam, kde stačíte. Skákání dětí do hloubky je kapitolou samo o sobě.

Každé druhé tonutí končí smrtí dítěte. Utonout může dítě během několika vteřin třeba i jen ve 2 cm vody. Nevratné poškození mozku vzniká už po 5 minutách bez kyslíku. Pro záchranu tonoucího dítěte je nutná především včasná resuscitace a rychlé přivolání lékařské pomoci. Zasadní je proto myslet na několik důležitých pravidel a to nejen na výletech k vodě, ale i doma.

-Už od útlého věku je nutné vést děti k tomu, aby se nebály vody, aby uměly nejen plavat, ale i dýchat do vody.

- V domácnostech s bazénem je třeba mít děti stále na očích. I krátká nepozornost může být fatální.

- Sudy na vodu je třeba zakrýt tak, aby do nich nemohlo dítě spadnout. Nedokáže se v takovém případě většinou dostat samo nad hladinu. Ideální je pevné zatížení, nikoli plachta. Ta je stejně jako v případě bazénu spíše na škodu.

- Studny a septiky je nezbytné zajistit tak, aby se do nich děti nemohly propadnout. Jsou vynalézavé a při hrách dvojnásob.

Největší riziko tonutí je u malých dětí, které jsou bez dozoru v blízkosti různých zahradních bazénů nebo bazénků, případně jiných vodních ploch. Větší děti buď přecení své síly v době koupání, nebo nevnímají některá rizika, která s koupáním souvisí. Velkým nebezpečím jsou skoky do vody, zvláště v neznámých lokalitách. Tam je zásadní řádná rodičovská rozmluva, zejména v případě adolescentů, kteří pro „srandu v partě“ mají tendenci pravidla porušovat.

Foto: Pixabay

Ačkoli děti pravidla bezpečného koupání znají, nechají se často „strhnout“ partou. Je nutné jim opakovaně úskalí skoků do neznámých vod připomínat .

Když se dítě topí

Tonoucí dítě je nutné co nejrychleji dostat z vody. Zachránce však musí použít takový způsob, kterým by neohrozil sám sebe. Při přenosu dítěte z vody je v prvních okamžicích vhodné přenášet tonoucího tak, aby byla hlava níže než hrudník. Odstraňování vody z dýchacích cest jinak resuscitaci pouze oddálí.

Dítě uložíme na záda a zjišťujeme, zda dýchá. Není-li tomu tak, zahajujeme bezprostřední resuscitaci.

Zjistíme, zda má dítě průchodné dýchací cesty. Ty uvolníme záklonem hlavy a předsunutím dolní čelisti a tím otevření úst.

Pokud dítě nedýchá, což zjistíme během deseti vteřin sledování, současně vždy zjišťujeme, zda má zachovanou srdeční akci. Nejvhodnější je k tomu nahmatání pulsu na velkých tepnách, především tepnách krku nebo paže. Na tepnu přiložíme více prstů ruky, ne však palec, protože v tomto případě bychom mohli cítit puls vlastní. Je-li vše negativní, zahajujeme resuscitaci, tedy dýchání z úst do úst i kompresi (stlačování) hrudníku.

Záchrannou službu voláme tehdy, pokud si nejsme jistí, že danou situaci zvládneme vlastními silami. Ne každé volání nutně skončí výjezdem sanitky na místo. Pokud se nejedná o náhle vzniklý, život ohrožující stav, operátor vám může třeba jen poradit, jak v dané situaci postupovat. Kdykoliv budete potřebovat pomoc záchranné služby, je nejlepší a nejrychlejší vytočit tísňovou linku 155 (často zmiňovaná linka 112 patří v ČR pod Hasičský záchranný sbor ČR a pokud zavoláte tam, hovor kolegové beztak předají na linku 155). První, a ze všeho nejdůležitější informace, která by měla při volání na záchranku zaznít, je adresa, tedy místo, kam je potřeba pomoc poslat.

Kdekoliv v terénu je nejlepší použít aplikaci Záchranka, která stiskem jediného tlačítka odešle vaši aktuální polohu na příslušný dispečink záchranné služby. Funguje navíc nejen po celé ČR, ale také v Rakousku a Maďarsku a je dokonce propojena s Horskou službou. Jde o jeden z nejdůležitějších technických posunů moderní doby, který záchranářům reálně pomáhá nacházet pacienty a zachraňovat životy.

Foto: se svolením Znesnáze

Následky tonutí dětí bývají často fatální. Stejně jako u malé Martinky, které se změnil život po koupání v bazénu.

Každé druhé dítě po tonutí umírá, další si odnášení trvalé následky

Tonutí je proces, během kterého dochází k poškození dýchání vlivem ponořením do tekutiny, vedoucí k primárnímu dušení a sekundárně k zástavě srdeční činnosti. Následná neurologická postižení výrazně snižují kvalitu života po tonutí. Takových případů registrují záchranáři na celém světě tisíce ročně, Česká republika bohužel není výjimkou: „Potřebuji spolehlivé auto, abych mohla Martinku dopravovat na nezbytné terapie, rehabilitace a lékařské prohlídky. Současné auto bohužel opakovaně selhalo a ohrožuje tak Martinčinu bezpečnost a kontinuitu péče,“ říká na webu Znesnáze maminka Martinky, která se rozhodla říct si o pomoc dcerce založením sbírky. Martinka se narodila v roce 2017 a zdála se být zdravým miminkem. Když jí bylo deset měsíců, topila se v bazénu a následkem bylo těžké poškození mozku. Od té doby se nehýbe, stravuje se sondou a dýchá s pomocí tracheostomie, absolvuje různé terapie a rehabilitace, které jí pomalu, ale jistě pomáhají dělat pokroky: „V současné době prodáme stávající nespolehlivý automobil, na který jsme v minulosti před 2 lety čerpali příspěvek a vrátíme poměrnou část, abychom mohli zažádat o nový příspěvek na speciální pomůcku – motorové vozidlo, který ovšem bohužel stejně nepokryje celou částku,“ vysvětluje důvody maminka.

Smrt utonutím je rychlá a tichá

Představy o tom, že topící se dítě přece nemůžeme přeslechnout, jsou zcela mylné. Mávající a volající nešťastníky můžeme vidět maximálně ve filmu, protože mávání rukama reálně pod vodu spíše stahuje a na křik nemá člověk lapající po dechu ani pomyšlení: „Tonoucí má řádově 30 až 60 sekund na to, aby ho někdo vytáhl z vody. Poté už mizí pod hladinou. Smrt utonutím je rychlá a tichá,“ sděluje své zkušenosti záchranář Jan Sedláček, který také připomíná znaky topení, které často pozorovatel z břehu přehlíží - svislá brada ve vodě, vlasy v obličeji, nekoordinované pohyby a snaha otočit se na záda, která rozhodně neznačí součást vodních radovánek.

Foto: Pixabay

Vodní plochy je třeba oplotit tak, aby nebyly dětem snadno přístupné.

Čím více lidí dítě hlídá, tím méně je hlídané

Právě „přelévání odpovědnosti“ na dalšího vede nejčastěji k neštěstí, protože nikdo mu nevěnuje stoprocentní pozornost a spoléhá na další páry očí, které ovšem přistupují k hlídání úplně stejně. Smrt utonutím je nejenom v České republice podceňovaným tématem. Znát základní body prevence je proto zásadní, i když nám připadají samozřejmé.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz