Článek
"Napíšu Vám celý příběh už od roku cca 2009. Po zcela neúspěšném podnikání maminky, která byla trochu bohém, jsme já s tátou jen pracovali a byli natolik hloupí, že na sebe brali půjčky. Skončilo to, jak muselo. Z nájmu v Praze jsme museli pryč. Prateta zrovna tady v Hostinném měla zděděný dům po manželovi. Nabídla nám, že tady můžeme bydlet. Z bytu jsme se najednou ocitli v domě s velikou zahradou, kde dodnes není odpad, teplá voda, koupelna a okna se „zavírají“ na provázek. Kvůli lžím a drbům jedné sousedky jsme byli vždycky jen náplavy, co čelí nadávkám typu: „já mám rodinu, ty jenom smradlavého dědka.“ Líčí v emocích situaci paní Martina. Roky pracovala pro matku, která za ní, jak zjistila, neplatila sociální ani zdravotní pojištění. Sousedský problém podle Martiny řeší správní orgán, ty ostatní musí zvládat sama.
Po nemoci tatínka zůstala na všechny starosti sama
Před osmi lety tatínkovi na procházce praskla břišní aorta a přišla klinická smrt. Ačkoli se ho lékařům v Hradci Králové podařilo zachránit, na jeho zdravotním stavu se to výrazně podepsalo. A tak Martina pečovala 24/7 o tatínka se zhruba patnáctkou diagnóz a k tomu slepotou. Když se začala projevovat těžká demence, začal být agresivní. Další dny zase, jako by se nic nestalo. Kdo o člověka s podobnou diagnózou pečuje, ten ví, ostatním jen těžko vysvětlovat.
Kompletní sestava, která přečkala společně ty nejtěžší časy.
Za léta péče sama na okraji společnosti
"Byť jsem žádala diakonii, Charitu, kohokoliv…nikdo neměl čas, ať už z jakýchkoliv důvodů, mi pomáhat s nevidomým, inkontinenčním člověkem bez koupelny, bez teplé vody. No a před třemi roky zemřela prateta. To víte, to zděšení , že při exekucích mi seberou dům… neměla jsem ani na zaplacení notářky, odhadce, nic. Tak jsem přes charitu Dvůr Králové požádala o insolvenci. ÚP mi pomohl a dal mi finance na zaplacení notářky, aby věc vůbec mohla postoupit. Bohužel s tatínkem to vzalo rychlý spád. Jedl míň a míň. Pak jsme oba dva dostali infekční průjem a následovala nemocnice. Když se vrátil, už nechodil, ani nevstal. Jednoho dne mu začal vytékat hnis z břicha, přijela pro něj záchranka, myslela jsem, že má kýlu. CT zjistilo veliký nádor na tlustém střevě, který mu tlačil na žaludek, proto byl po třech lžících vždy plný. Každý den jsem u něj byla. Pak už ho hodně dopovali léky a buď to nevnímal, nebo měl bolesti. Nechala jsem sestavit doma polohovací postel. V pátek ho ráno dovezli úplně mimo a hodinu a půl poté mi doma dodýchal.
Poslední chvilky tatínka s Badýskem.
Začal dýchat krátce, dlouze vydechovat, pak polkl a nic. Ticho, panika. Došlo mi , že asi nedýchá. Chvíli jsem mu dvakrát snad z pitomosti, snad v panice bouchla do toho kostnatého hrudníku. A pak už jsem jen udělala to nejlepší, co jsem asi mohla. Otevřela okno ať duse může vyletět ven.
Jediným přítelem Martiny je teď její pes Badýsek. Kříženec čivavy a bišonka, který před pár dny oslavil osmé narozeniny: „Opravdu jediný, koho mám, je on - a nepřátelské město Hostinné. Zůstala ještě víc sama, ještě víc bez peněz, v naprostém zmatku. Úřad práce mi vyměřil po 9 letech péče celých 6500 Kč na první dva měsíce, pak to bude klesat. Hmotnou nouzi mi ani nedali s odůvodněním, že mi dají 650 Kč na měsíc na dřevo. Za to nepořídím ani půl kubíku dřeva. Teď tady jsem od jednoho pána vzala vozík za auto prkna, ale je to mokré, takže se s tím tahám nahoru do svahu a hážu ho do sklepa. Pálím krabice, řežu, sekám a makám, ale to jsem byla zvyklá, že mi s ničím nikdo nepomohl. Insolvenci jsem musela přerušit. Práci hledám, ale zatím nic. Sháním opravdu kdeco.“
Není čas ztrácet naději
Ze slov paní Martiny a celého jejího příběhu jde jedna velká beznaděj. Nástrahy, které jí život na cestu nachystal zvedá ze všech zbytků svých sil. Sbírka, kterou si na dárcovské platformě Znesnáze založila, aby přes zimu neumrzla, zůstává bez povšimnutí veřejnosti. Nemá jak ji sdílet, a vlastně ani komu. Proto píšu tenhle článek a věřím, že se najdou lidé, kteří pomohou z nejhoršího. Ideálně i s nalezením práce, která by jí dala jistotu a klid.
Tenhle mladý nezbeda je teď paní Martině tím nejvěrnějším parťákem i živými kamny. Zima je náročné období pro oba.
Do doby, než se tak stane, uhradíme dřevo na několik měsíců paní Martině a Badýskovi z našeho projektu Pomoc zahřeje. Sice vznikl primárně na pomoc s pořízením otopu osaměle žijícím seniorům na okraji zájmu společnosti, ale tak si tak říkáme, že pokud máme udělat výjimku, tak to je právě tato. Tatínek Martiny tu už sice není, ale za všechnu tu péči, co mu jeho dcera věnovala, by byl jistě rád, kdyby se jednou postaral někdo o ni.
Díky moc všem, kteří nám s pomáháním pomohou. ♡
