Článek
Příběh o nesmírné lásce, o boji o život dítěte a o snu, který se během jedné vteřiny proměnil v popel. Tak popisuje příběh Michal z Litoměřic, který se rozhodl připomenout váhu „obyčejného“ dne každého z nás.
Michal a Martina nebyli jen manželé. Byli to lidé, kteří se pro sebe narodili. Takový ten pár, co dokončuje větu jeden za druhého. Ten, co si jediným úsměvem přes celou místnost umí říct víc než jiní na společném gauči po tisících slov. Byli pořád spolu. A spolu se starali o své dvě děti. A podporovali se ve chvílích, které přišly a zdály se příliš obtížné a nezvládnutelné. Byli tu pro sebe a pro své dvě děti – sedmnáctiletého syna Tadeáše a šestiletého syna Tobíka.
V dobách, kdy bylo dobře.
Tobík dostal od sudiček do kolébky pořádně těžký balvan
První bitva byla o Tobíkův život. A to doslova. Přišel na svět s diagnózou Pes equinovarus congenitus – vrozenou vadou přetočené nožičky. Rodiče se s odvahou pustili do cvičení a rehabilitací, aniž by věděli, že ta nejtěžší zkouška je ale teprve čeká. Když mu byly tři měsíce, začal jim prý doslova umírat v náručí - zauzlovala se mu střeva.
Volvulus - kdy se střevo nadměrně fixované k zadní stěně břišní a invaginace – stav, kdy se jedna část střeva zasune do druhé jako teleskop.
Lékaři museli jednat okamžitě. Části střeva už odumíraly. Během náročné operace museli Tobíkovi odebrat celou polovinu tlustého střeva. Rodiče trávili dny i noci v nemocnici a jejich věčné prosby a modlitby se naplnili. Tobík to zvládl. Jenže - o tři měsíce později přišla další rána – kvůli srůstům byla nutná další velká operace bříška, při které přišel o další kousek střeva. Dlouhé pobyty v nemocnici, sepse, nedostatečná strava a izolace od běžného světa na něm zanechali následky. Dodnes bojuje s vývojovou dysfázií, kvůli které hůře komunikuje a rozumí světu kolem sebe. Všechno ale šlo zvládat, měl rodiče, kteří mu dávali svou lásku a péči, aby svůj handicap překonal.
Pro Tobíka se stala nemocnice větší součástí života, než by si přál.
Rodina začala stavět dům, jako bezpečný přístav pro společný klid
Po všech těchto útrapách se Michal s Martinou rozhodli, že vybudují místo, kde budou kluci šťastní. Našli pozemek, do kterého se okamžitě všichni zamilovali a pustili se do práce. Dva měsíce po zahájení stavby zasáhl svět covid. Ceny materiálu šly razantně nahoru a po řemeslnících se slehla zem. Michal s Martinou navýšili hypotéku a den co den trávili volné chvíle po práci na stavbě. Domov byl skoro hotový a oni si dali slib, že jednou zde najdou i místo posledního odpočinku, že tohle bude jejich domov navždycky. Možná dřeli až moc. Možná jejich úsilí nemá s další ránou osudu nic společného. To už se nikdy nedozvíme.
Den, kdy se srdce domova zastavilo
Před šesti měsíci se Michal vrátil z práce domů o něco dříve. Těšil se na Martinu, těšil se, jak společně naplánují poslední úpravy na domě. Jenže ten byl tichý, Martina se neozývala. Michal ji našel utopenou ve vaně. Snažil se ji oživit, prosil, bojoval ze všech sil. Jeho lásku se mu ale vzkřísit nepodařilo. Následná pitva ukázala, že se Martině zastavilo ve vaně srdce. Aniž by kdy tušila, že by mohla nějakou skrytou vadu mít. Odešla žena v nejlepším věku, odešlo srdce celé rodiny, jak o ní sama mluví. Michal se po této tragédii psychicky zhroutil. Svět pro něj přestal dávat smysl, ale musel zůstat silný pro sedmnáctiletého syna, který přišel o nejlepší kamarádku, a pro šestiletého Tobíka, který stále hledá náruč své maminky.
Tadeáš přišel nejen o mámu, ale i skvělou kamarádku.
Na další ránu osudu už rodině nezbývají síly. Bojí se, že přijdou o domov
Michal se snaží dát dohromady své duševní zdraví a postarat se o děti, přesto sám finančně nezvládá splácet vysokou hypotéku. Příjmy se drasticky snížily a náklady na dokončení domu a péči o Tobíka jsou neúprosné. Hrozí jim, že přijdou o všechno. O dům, který vlastníma rukama postavili. Michal ani netuší, kam by v takovou chvíli s kluky šli. Upíná teď veškeré poslední zbytky sil k tomu, aby mohl splácet hypotéku, aby zajistil splátky potřebné na dobu, než se rodina ze všeho vzpamatuje. Odmítá si připustit, že by kluci museli svůj domov opustit. Zároveň musí zajistit intenzivní terapie a logopedickou péči, které Tobík kvůli své dysfázii nezbytně potřebuje. A v neposlední řadě zajistit úpravu pozemku tak, aby tam mohly být ostatky Martiny, na její přání, pochované.
„Michal a jeho děti už ztratili to nejcennější. Prosíme vás, nenechte je ztratit i střechu nad hlavou a společný sen. Pomozte jim najít cestu z této temnoty. Vaše pomoc nezalepí ránu v srdci, ale dá této rodině šanci na nový začátek, ve kterém Tobík bude moci mluvit a Michal bude moci v klidu vychovat své děti v domě, který Martina tak milovala,“ vzkazují směrem k dárcům jejich přátelé, kteří založili na Znesnáze21 sbírku ve snaze rodině v té z nejtěžší chvíli podat pomocnou ruku. A ukázat tak nevědomky také nám všem, jak se nám někdy život vysmívá. Najít svou druhou část, svou polovičku je obrovské štěstí, jenže ani to někdy nestačí. Pro ty, co z osudového setkání vzešli, je ale třeba dál věřit a bojovat.
