Článek
Útulek Voříškov přijal v létě do útulku tři pejsky po seniorce, která zemřela. V jejím bytě živořilo celkem třicet psů, převážně kříženců čivav a naháčů. Pracovníci Voříškova se této konkrétní akce přímo neúčastnili, kontaktovala je žena, na kterou se pravděpodobně obrátili přímo pozůstalí po zemřelé seniorce s prosbou o pomoc. Volala jim s tím, že po paní zůstalo asi třicet malých pejsků, kteří nejsou v moc dobrém stavu, o které se pozůstalí nechtějí postarat a snaží se pro ně proto najít umístění. Nabídli proto místo pro tři z nich, která žena následně přivezla. Pracovníci Voříškova měli k dispozici jen fotografie, informace od zachránkyně a tři psy, jejichž fyzický a psychický stav rozhodně nebyl dobrý.
„Proto samozřejmě nemůžu přesně říct, jak to na místě vypadalo nebo jak celá situace vznikla. Z toho, co jsem ale měla možnost zjistit, jsem neměla pocit, že by šlo o klasickou množírnu, kde by někdo psy cíleně ve velkém množil a prodával. Spíš si myslím, že se to mohlo postupně vymknout kontrole – že tam byli samci a samice pohromadě, nekontrolovalo se množení a postupně se počet psů navyšoval,“ vysvětluje situaci Anežka Jedličková z Voříškova. „Nicméně sama za sebe můžu říct, že mít doma deset psů, kterým se chci pořádně věnovat, je poměrně dost náročné a vyčerpávající. A být v letech seniora a mít doma třicet psů, tak tam ta péče prostě nejde zvládnout úplně dokonale. Nutně jim musí chybět osobní přístup a kontakt s člověkem. A dle všeho v tom ta zvířata žila dlouhodobě. Ten jejich špatný stav nebyl důsledkem toho, že by tam s majitelkou byla zavřená i dlouho po její smrti.“
Není to první taková kauza, kterou jsme řešili a vždy to, co jsme viděli nebylo důsledkem několika dnů, ale spíše let, kdy k zanedbávání docházelo.
Tři zubožení nalezenci - žili v nevyhovujících podmínkách, v obrovském nepořádku a vlastních exkrementech. Byli zanedbaní, nečistotní a především velmi vyděšení.
Všichni tři pejsci mají vážné ortopedické problémy
Nejvíce je patrný zdravotní stav pejsků na jejich postavení a chůzi. Velmi pravděpodobně jde podle ošetřovatelů o kombinaci genetických problémů, příbuzenské plemenitby nebo naprosto neřízené plemenitby. Dále pak o to, že se o jejich zdravotní stav dlouhodobě nikdo nezajímal a nestaral. Většina jejich problémů měla být řešena už dávno předtím, než se do útulku dostali.
Obě fenky výrazně trápí luxace patel. Je to jedno z nejčastějších onemocnění kolenního kloubu u psů, které postihuje především malá a trpasličí plemena (např. čivavy, jorkšíry, pudly či mopsy), ale nevyhýbá se ani velkým psům. Jde o stav, kdy čéška vyskakuje ze svého přirozeného žlábku ve stehenní kosti, což psovi znemožňuje správně natahovat zadní nohu. Bývá vrozená a pes se vlastně může i s tím nejhorším stupněm postižení narodit, případně se může postupem času zhoršovat. „Rozhodně lze říci, že to mělo být řešeno už dávno, protože aktuální stav Amálce způsobuje bolest a diskomfort. Ruptura kolenního vazu mohla vzniknout díky celkové nestabilitě kolene, přetížením vazu nebo úrazem. Opět mělo být řešeno v momentě kdy se to stalo,“ říká Anežka.
V péči spolku Voříškov je dnes 33 pejsků, někteří jsou ale v dočasných péčích. A spousta z nich nemůže být nabízena k adopci protože jsou předmětem soudních sporů a vyšetřování. Pejsky přebíráme od majitelů, jiných spolků a útulků, z kauz - odebrání pro týrání, nebo třeba právě jako nehodící se pozůstalost, ale i nalezené a zatoulané.
Ve Voříškově našli tak novou naději na lepší život Holánek, Amálka a Jessica. Jejich zdravotní stav si ovšem žádá nákladnou veterinární péči. „Všichni tři pejsci mají vážné ortopedické problémy a my bychom jim chtěli dát možnost normálně chodit a užívat si opravdového domova. Maličký pětiletý Holánek vážil při příjmu pouhých 900 gramů. Pohybuje se velmi zvláštně, je nahrbený a zadní nožičky dává zeširoka od sebe, takže při chůzi připomíná spíše malého klokánka. Má za sebou rentgen a nyní ho čeká CT vyšetření, podle kterého lékaři rozhodnou o nápravném chirurgickém zákroku.“
Holánek připomíná kvůli následkům špatné péče spíše shrbeného klokánka než psa. Všichni tři nalezení psíci budou potřebovat další nákladnou veterinární péči.
- „Jedenáctiletá Amálka má na přední nožce výrazný prošlap, který už bohužel nelze napravit. Mnohem více ji ale trápí zadní nožička. Vyšetření u ní odhalilo luxaci pately čtvrtého stupně a současně prasklý kolenní vaz. Amálku tak čeká nevyhnutelná operace.“
- „Jessica, které je zhruba pět až osm let, má zjištěnou luxaci patel také, ale naštěstí zatím bez výrazných projevů bolesti. I ji však v brzké době čeká podrobná diagnostika, která ukáže, zda bude nutný chirurgický zákrok, nebo bude stačit mírnější léčba.“
- „Všichni tři drobečci u nás již podstoupili kastraci a ošetření zoubků. Nyní je ale čeká ta nejtěžší část cesty k uzdravení.“
Výtěžek sbírky poputuju na uhrazení nákladná komplexní veterinární péče Holánka, Amálky a Jessici.
Jak je asi z celého popisu zřejmé, náklady na léčbu budou velké. A proto bylo potřeba poprosit o pomoc veřejnost. Na dárcovské platformě Znesnáze21 vznikla sbírka, která má k záchraně zubožených pejsků pomoci.
Výtěžek sbírky poputuje na uhrazení nákladné komplexní veterinární péče Holánka, Amálky a Jessi. “ Z peněz od dárců zaplatíme další diagnostická vyšetření, CT, operace nožiček, anestezii, potřebné léky, pravidelné kontroly a následnou rehabilitaci. Pokud by se vybralo více, než bude na léčbu této trojice potřeba, využijeme darované prostředky na veterinární péči o další zachráněná zvířata v našem útulku. Děkujeme vám za každý příspěvek, kterým Holánkovi, Amálce a Jessice nabídnete šanci na život bez bolesti a omezení,“ vzkazují zachránci z útulku Voříškov.
„Kam s ním“
Ilustrační foto
Případy, kdy je pes nalezen v bytě u zesnulého seniora, jsou pro policisty, hasiče i záchranáře bohužel poměrně běžnou realitou. Přesná celostátní statistika sice neexistuje, ale vzhledem k vysokému počtu osaměle žijících seniorů a velké popularitě chovu psů v Česku se složky integrovaného záchranného systému s touto situací setkávají téměř každý týden, zejména ve větších městech.
Pes bývá při nálezu často v obrovském šoku, zmatený a mnohdy se snaží svého zesnulého majitele bránit. I jindy mírný pes může reagovat agresivně. Pokud pes nikoho k tělu nepustí, policie okamžitě volá specializovanou odchytovou službu (často městskou policii nebo pracovníky místního útulku). Ti zvíře profesionálně a humánně zajistí. Pokud byl senior po smrti několik dní, pes bývá dehydrovaný, vyhladovělý a psychicky na dně. Na místě je mu okamžitě poskytnuta voda a základní péče. Jednoduše - tak či tak je na tom zvíře vždy špatně a potřebuje vedle pomoci i velmi lidský přístup.
Ilustrační obrázek
Právní kroky následují hned po odchytu. Policie se snaží okamžitě zjistit, zda má senior příbuzné, sousedy nebo přátele, kteří by se zvířete ujali. Pokud rodina není ihned k dosažení, nebo si psa odmítne převzít, zvíře putuje do spádového obecního útulku nebo do smluvního veterinárního zařízení. Zde pes projde lékařskou prohlídkou, dostane najíst a je umístěn do karantény.
Z právního hlediska je situace komplikovaná, protože pes je vnímán jako součást pozůstalosti. Útulek nemůže psa okamžitě nabídnout k adopci novým majitelům, protože zvíře patří dědicům. Útulek zvíře blokuje a čeká, až notář v rámci dědického řízení kontaktuje potenciální dědice. To se netýká tohoto případu: „Pejsky nám pozůstalí předali na darovací smlouvy bezúplatně,“ vysvětlují dobráci z Voříškova.
Obecně platí, že dědicové mají právo se zvířete ujmout, nebo se ho oficiálně vzdát ve prospěch útulku. Náklady spojené s pobytem psa v útulku (krmivo, veterinář) se standardně započítávají do dluhů/nákladů dědického řízení.
Jakmile se dědicové práva na psa vzdají (nebo žádní dědicové nejsou), pes přechází do plné péče útulku a ten mu začíná hledat nový domov. U starších psů po seniorech to bývá složitější, ale existují organizace specializované na psí seniory, které jim hledají klidné dožití.
Dobré je řešit možná „kdyby“ už za života a na řešení takové situace se s předstihem připravit a s rodinou o ní mluvit. Nejideálnější cestou samozřejmě je, když si psa ponechají příbuzní, které už zná, a starají se o něj s láskou oni. Ačkoli přesná celorepubliková statistika na toto téma neexistuje, ze zkušeností českých útulků, chovatelských spolků a notářů vyplývá, že příbuzní si psa po zemřelém páníčkovi nechávají zhruba jen v polovině případů.
