Článek
Lingvistické a genetické výzkumy potvrzují, že předkové Romů opustili severní Indii přibližně mezi 6. a 11. stoletím. Přes Blízký východ a Balkán postupně dorazili do Evropy. První zmínky o Romech na našem území pocházejí z let 1416 a 1417. Zpočátku byli přijímáni s tolerancí, ale brzy se postoj většiny změnil v represi, vyhánění a kriminalizaci jejich kočovného způsobu života. Ze soupisů z území dnešního Slovenska vyplývá, že ještě dříve než v Čechách se usadili právě tam. Stejně jako na našem území se i na Slovensku živili především kovářskými pracemi, košíkářstvím, kotlářstvím, drátkováním, hudbou a příležitostnými pracemi. Jiní Romové s malým ziskem prodávali po domech dříve nakoupené zboží a někteří se živili zvláštními službami.
Uznávaní a vítaní
Evropské obyvatelstvo bylo tedy zpočátku ke kočovníkům shovívavé, přijímalo je jako kajícné křesťanské poutníky, za které se vydávali. Kronikáři popisují jejich vzezření a přirovnávají je k Tatarům. Tmavá kůže, k městům se blížili v dlouhých karavanách, někteří pěšky, jiní na koních, s vozy plnými zavazadel, žen a dětí. Střední Evropa si ještě dobře pamatovala tatarské nájezdy a Romové, kteří si byli dobře vědomi své podobnosti s Tatary, se představovali jako mírumilovní lidé a dobří křesťané. Někde Romy dokonce vítali, protože přinášeli nové technologie zpracování železa a kovů, přinášeli nové zkušenosti a přicházeli – alespoň podle svých výpovědí – od Božího hrobu. Středověký člověk, který setrvával na jednom místě, chápal mimo jiné putování jako formu oběti, pokání. Proto považoval i lid, který stále putuje, za kajícníky. Tyto představy Romové podpořili vlastními legendami. Snažili se obyvatele středověkých měst přesvědčit, že svým putováním musí činit pokání za hříchy svých otců, kteří odmítli přijmout Pannu Marii s Ježíškem, když utíkali před Herodem do Egypta. Další všeobecně rozšířenou legendou bylo ospravedlnění kočovného života jako trest za to, že zapřeli křesťanství, a sedm let musí tuto zradu odpykávat neustálým putováním z místa na místo.
Za vlády Marie Terezie a Josefa II. přišly velké změny. Právě tito dva zmiňovaní se pokusili Romy násilně usadit, zakazovali jim používat romštinu, tradiční oděvy a odebírali jim děti na výchovu do rakouských rodin.
I za vlády Josefa II. docházelo k bezdůvodnému osočování a napadání Romů. Smutným příkladem může být např. neblaze proslavený Hontianský proces z roku 1782, kdy bylo za vraždy a lidožroutství popraveno čtyřicet Romů. Pozdější vyšetřování prokázalo, že z údajně zavražděných nikdo nechybí a přiznání bylo na Romech vynuceno mučením.
Zlomový okamžik nastal za druhé světové války. Nacisté v koncentračních táborech téměř úplně vyhladili původní české a moravské Romy. Válku přežilo jen několik set jedinců.
Dnešní romská populace v ČR (zhruba 2,2 % celkové populace v zemi) je tvořena převážně potomky Romů ze slovenských osad. Komunistický režim uplatňoval politiku tvrdé asimilace - zakazoval kočování, rozbíjel tradiční rodinné struktury, sestěhovával Romy do průmyslových měst a plošně posílal romské děti do zvláštních škol.
Počet cizích vypůjčených slov v romštině koresponduje s délkou pobytu v různých zemích.“ Díky tomuto osvětlení můžeme postup Romů z Indie do Evropy odhadnout s větší přesností.
Normy a hodnoty, které se těžko kloubí
V evropském prostředí se ocitli Romové ve zcela zvláštní situaci, protože jejich skupinové neformální normy nebyly vždy v souladu s normativním a hodnotovým systémem okolního většinového obyvatelstva. Proto je pro Romy dodnes těžké nalézt kompromis, podle kterých norem se chovat. Romové žili vždy v uzavřených skupinách a odstup majoritních společností k nim toto uzavření se do svého skupinového světa ještě posílil. Většinová společnost byla a bohužel mnohdy zůstává pro Romy cizí skupinou, která je v minulosti odmítala, a proto se k ní bez rozpaků někteří i dnes chovají jako k „nevlastním“, které není ostudné všelijak „zkoušet“. Jiní naopak chtějí být součástí většinové společnosti.
V České republice se setkáváme s vyššími ambicemi než v minulosti. Vzdělání je dnes důležité nejen pro mladou generaci Romů
Tento trend je nejvíce patrný v oblasti vzdělávání, profesních cílů a snahy o emancipaci, i když romští studenti stále narážejí na řadu strukturálních a společenských bariér. Počet romských středoškoláků a vysokoškoláků v posledních letech trvale roste. Zatímco v minulosti převládaly učební obory, dnes mladí Romové častěji volí maturitní obory a následně univerzity. Mladá generace Romů stále častěji míří do oborů jako je medicína, právo, ekonomie, pedagogika nebo architektura. Chtějí se prosadit v prestižních profesích a měnit vnímání minority většinovou společností. Výzkumy a zkušenosti neziskových organizací ukazují, že roste počet romských rodičů, kteří si uvědomují klíčový význam vzdělání. Pro své děti si přejí lepší budoucnost a aktivně je ve studiu podporují.
Významnou roli hrají organizace jako ROMEA nebo IQ Roma servis. Tyto organizace každoročně udělují stovky stipendií motivovaným romským studentům a poskytují jim mentoring, což pomáhá překonávat finanční i psychologické překážky.
Cesta k sobě
Vztah mezi Romy a většinovou českou společností prochází v posledních dekádách postupným a křehkým zlepšováním, přičemž podstatný vliv na něj má nárůst osobních kontaktů, změna vnímání v médiích i proměna společenských priorit. Přestože v české společnosti dlouhodobě přetrvávaly silné předsudky, data ukazují, že v posledních letech dosahuje hodnocení vzájemného soužití nejlepších hodnot za posledních 30 let. Zatímco v devadesátých letech a po roce 2000 provázela soužití silná polarizace a otevřené konflikty, současný trend směřuje k pragmatičtějšímu a méně emotivnímu vnímání.
Po roce 1989 došlo ke vzniku tzv. sociálně vyloučených lokalit. Privatizace bytového fondu a neexistence sociálního bydlení vytvořily prostor pro spekulanty, kteří chudé rodiny sestěhovali do předražených ubytoven a ghett, čímž je izolovali od zbytku společnosti.
Podle aktuálního výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) označilo soužití s Romy za dobré 34 % respondentů, z toho 1 % jako velmi dobré a 33 % jako spíše dobré. Oproti poslednímu měření v roce 2023 tak došlo k mírnému zlepšení a celkově se jedná o nejvyšší podíl pozitivních odpovědí od roku 1997, kdy se tento ukazatel začal měřit. Negativně – tedy jako velmi nebo spíše špatné – hodnotí soužití 61 % lidí, přičemž podíl těch, kteří volí kategorii „velmi špatné“, mírně klesl na 12 %. Zbývajících 5 % odpovědělo, že neví.
Z výsledků průzkumu má radost Lucie Fuková, vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny, se kterou jsem před časem dělala tento rozhovor. Podle ní data potvrzují, že vztahy mezi Romy a většinovou společností se pozvolna zlepšují. Podle ní má smysl, když jsou Romové – i třeba v roli zmocněnkyně – viditelní na veřejnosti. To posiluje sebevědomí romských občanů a zároveň ukazuje většině, že mezi námi žijí vzdělaní a schopní Romové, kteří chtějí pracovat pro zlepšení celé společnosti.
Jedna z mých návštěv jihlavské vyloučené lokality před 12 lety. Už tehdy tam pravidelně dojížděli pracovníci Charity, kteří přinášeli smysluplný program malým dětem i teenagerům.
Podle kvalifikovaných odhadů vládních koordinátorů žije v České republice v sociálním vyloučení přibližně 110 000 až 120 000 Romů. Toto číslo představuje zhruba polovinu celkové romské populace v zemi. Situace není ve všech částech republiky stejná. Nejzávažnější je situace v strukturálně postižených krajích. V Ústeckém a Moravskoslezský kraji se v sociálním vyloučení nebo na okraji společnosti ocitly až dvě třetiny tamních romských obyvatel. V Olomouckém kraji odhady hovoří dokonce až o 70 % Romů žijících v těžkých sociálních podmínkách. V hlavním městě je situace výrazně lepší, na okraji společnosti se nachází přibližně pětina (20 %) romské komunity.
Pomoc nedostatečně podporovaná
„V organizaci ROMODROM poskytujeme odborné sociální poradenství lidem z vyloučených lokalit a těm, kteří žijí na okraji společnosti. Více než rok jsme měli k dispozici volné finanční prostředky, kterými jsme doplňovali naši pomoc. Nyní již tyto prostředky bohužel nemáme k dispozici. Bez dokladů si lidé na ulici nevyberou sociální dávky, nepožádají o pomoc a nemají absolutně žádnou šanci posunout se k vlastnímu bydlení. Během naší praxe jsme zjistili, jak moc jsou tyto prostředky pro naše klienty životně důležité. Pomáhali jsme s nimi uhradit například zhotovení nového občanského průkazu, a to včetně pokut za jeho ztrátu, které úřady v drtivé většině případů neproplácí. Ročně se jedná o desítky extrémně chudých lidí, kterým i taková drobná částka dokáže odrazit se ode dna,“ vysvětluje důvody založení sbírky na Znesnáze21 ústecký ROMODROM.
Státní systém sociální ochrany podle něj bohužel není dokonalý a tyto krizové situace nedokáže vždy vyřešit. Pomoc úřadu práce nepokryje vše a lidé v nouzi často nemají peníze ani na akutní nákup potravin, cestu hromadnou dopravou k lékaři nebo zaplacení přechodného ubytování v mrazech. Ačkoliv existují potravinové banky, i tato záchranná síť z jejich zkušeností občas selhává. „Jako sociální pracovníci chceme i nadále fungovat jako pomocná ruka, která doplňuje mezery v systému a poskytuje okamžitou pomoc tam, kde úřady nemohou.“ Výtěžek sbírky bude využit na přímou podporu jejich klientů. Peníze poslouží k úhradě nových občanských průkazů a souvisejících pokut, k zajištění přechodného ubytování, na pokrytí nezbytných nákladů na dopravu nebo k nákupu základních potravin pro lidi v akutní nouzi.
Pojem „nepřizpůsobiví Romové“ je v českém veřejném prostoru kontroverzní nálepka, která často paušalizuje a spojuje romskou menšinu s negativními jevy, jako je nezaměstnanost či kriminalita. Když se obrátíme do minulosti pochopíme, že v případě „nepřizpůsobivosti“ nejde ve vztahu k Romům o nic nového. Kdo je „Cikán“, a kdo ne, nikdy neprobíhala příliš na základě etnických kritérií. Za „cikána“ byl v očích majority považovaný člověk spíš podle toho, jak žil. Například československý Zákon o potulných cikánech z roku 1927 se vztahoval i na „osoby žijící po cikánsku“, německé úřady až do 20. století označovaly za „cikány“ i řadu imigrantů.
Pracující
Míra zaměstnanosti Romů v Česku se podle Zpráva o stavu romské menšiny v České republice za roky 2023-2024 pohybuje mezi 40 až 50 %. Ženy z romské menšiny čelí na trhu práce ještě výrazně vyššímu znevýhodnění a nižší míře zaměstnanosti než romští muži. Nicméně přesné statistiky nezaměstnanosti celé romské menšiny neexistují, nebo se mi je nepodařilo dohledat. Mnoho lidí se k romské národnosti nehlásí, není registrováno na úřadech práce nebo pracuje v neoficiální (šedé) ekonomice a tak by relevantní čísla bylo asi jen velmi těžké „dát dohromady“. Uplatnění na trhu práce jim často komplikuje nízká kvalifikace, vysoká zadluženost (exekuce) a přetrvávající diskriminace ze strany zaměstnavatelů. Velká část nezaměstnaných Romů žije v sociálně vyloučených lokalitách, kde se problémy s bydlením a absencí pracovních návyků kumulují.
Dlouhodobým problémem je segregace ve školství, a to na mnoha místech i dnes. Ačkoli v porovnání s historií rozhodně musíme uznat znatelný pokrok. Romské děti byly v minulosti automaticky řazeny do zvláštních škol, ale i dnes jsou často koncentrovány v segregovaných školách s nižší kvalitou výuky, což drasticky omezuje jejich šance na trhu práce.
Skvělý datový článek na toto téma připravil před časem pro Seznam zprávy redaktor Petr Švihel.
Romové se při hledání práce nebo podnájmu běžně setkávají s odmítavým postojem. Většinová společnost trpí silným protiromským sentimentem, což Romům ztěžuje únik z chudoby, i když se aktivně snaží. Většinová společnost často uplatňuje princip kolektivní viny. Negativní zkušenost s jednotlivci je paušalizována na celé etnikum, což vytváří atmosféru vzájemné nedůvěry.
V Česku aktuálně nepracuje každý druhý Rom v produktivním věku. Kdo za to může?
Po staletích represí, odebírání dětí, nucené sterilizace žen a asimilace mají stále ještě mnozí Romové hluboce zakořeněnou nedůvěru vůči státu, úřadům, policii i většinové společnosti (gádžům). Tradiční romská kultura klade extrémní důraz na rodinu, komunitu a přítomný okamžik. Moderní západní společnost je naopak z velké části zaměřená na individualismus, kariéru a dlouhodobé plánování. Pokud stát při integraci nerespektuje tato specifika a snaží se o jednostranné přizpůsobení, proces selhává. A změny, které evidentně míří právě k jejich vyšší zaměstnanosti, nakonec pravděpodobně dopadnou na zcela jinou půdu.
Někteří zaměstnavatelé mají vůči Romům stále předsudky, kvůli romskému jménu nebo vzhledu často nedostanou pozvánku ani na pohovor, což snižuje jejich snahu a motivaci práci vůbec hledat. Nízké výdělky z podřadných prací se lidem finančně málo vyplatí oproti státním dávkám, jejichž výše se má aktuálně poměrně výrazně měnit. Změní aktuální reforma trhu práce strukturální rozdíl mezi českou majoritou a romskou menšinou? Z velké míry záleží i na tom, jak moc je problém černo-bílý.
Zdroje:
https://vlada.gov.cz/cz/ppov/zalezitosti-romske-komunity/aktuality/zprava-o-stavu-romske-mensiny-v-ceske-republice-za-roky-2023-a-a-2024-223089/
https://kmkt.sk/kontexty/postaveni-romske-mensiny-na-trhu-prace-v-ceske-republice-v-zavislosti-na-vzdelani/
https://radiozurnal.rozhlas.cz/romove-za-vlady-marie-terezie-a-josefa-ii-8106745
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-juchelkuv-politicky-zlocin-rusi-jedinou-skutecnou-reformu-za-posledni-roky-314678
https://romea.cz/cz/domaci/vyzkum-souziti-s-romy-hodnoti-cesi-nejlepe-za-poslednich-30-let-postoje-k-lepsimu-meni-i-osobni-zkusenost-s-romy
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-obsahla-data-o-romech-v-cesku-podradna-prace-chudoba-i-bydleni-v-nejistote-250966
https://radiozurnal.rozhlas.cz/historie-a-puvod-romu-8106621
https://sedmagenerace.cz/neprizpusobivi-tulaci-a-nefachcenkove/
https://www.stoplusjednicka.cz/kdy-prisli-romove-na-nase-uzemi-co-o-nich-psali-stredoveci-kronikari
