Článek
Po náhlé smrti své ženy musel hlavní protagonista filmu Co s Péťou Petr Jochec převzít péči o dvě dospívající děti, dceru Vanessu a syna Petra, který trpí vážnou poruchou autistického spektra. Ovdovělý táta, který dříve často pracoval mimo domov, se nyní musí sám postarat o rodinu a udržet ji pohromadě. I když mnozí otcové v takové situaci od rodiny odchází, pan Jochec se rozhodne této výzvě postavit čelem a podstupuje každodenní zápas – od obětavé péče o obě děti, přes finanční zajištění rodiny, až po každodenní péči o domácnost. Snímek zachycuje snahu Jochecových o normální život, dotýká se otázky, kde jsou hranice lásky a rodičovství, a ukazuje, jak se jednotliví členové rodiny vyrovnávají s novou a nesnadnou životní situací. Dokument se věnuje také opomíjeným tématům, jako je systém sociální podpory a život pečujících, především ale zdůrazňuje sílu mezilidských vazeb v těžkých životních okamžicích. Když na něm jeho autoři pracovali, netušili, že právě v době jeho premiéry ho předběhne syrová realita.
Hlavní hrdina dokumentu leží v nemocnici a státní systém péče selhal. Jeho syna s těžkou formou autismu nebylo kam dát, a tak skončil na izolaci v psychiatrické léčebně
Petr Jochec podstoupil před několika dny operaci a po propuštění z nemocnice si syna Péťu vyzvednul z odlehčovacího centra Nautis v Bohnicích. Po pár dnech si v noci kvůli akutním pooperačním komplikacím musel volat záchrannou službu. Péči o Péťu narychlo na dva dny zajistila jeho starší sestra, sama má ale nezletilé děti, ke kterým se musela vrátit. Navíc po jednom z afektů musela přivolat záchrannou službu, protože péči nadále nezvládala. Dvě hodiny předtím, než musela z domu odejít, stále nebyla schopna nalézt jedinou sociální službu, která by mohla péči o Péťu převzít. „Paní sociální pracovnice obvolávala zařízení napříč republikou a v každém ji odmítli buď se slovy nemáme místo, nebo takové klienty náročné na péči nepřijímáme,“ říká Péťova sestra Barbora. Péťa byl nakonec převezen do psychiatrické léčebny, kde strávil čtyři dny na izolačním pokoji.
Kdyby se ale situace takto nevyřešila, zůstal by zřejmě doma sám, jelikož žádná ze sociálních služeb nebyla schopna zajistit péči
V sobotu byl Péťa převezen do Respitního centra Nautis Bohnice. „Péťa strávil čtyři dny na izolačním pokoji. Nebylo možné zajistit jeho pobyt mezi ostatními pacienty kvůli jeho znevýhodnění, přestože jeho stav nevyžadoval hospitalizaci, ale sociální péči,“ popisují zástupci rodiny. Příběh Jochecových, který zítra uvidí diváci České televize, tak dostává mrazivou dohru v realitě. Dokument Co s Péťou? měl upozornit na podfinancování a nedostatečnost sociální podpory. „Nikdo z nás tvůrců ale nečekal, že otázka z názvu filmu přestane být řečnickou tak brzy a změní se v urgentní volání o pomoc, na které zatím stát neumí adekvátně reagovat,“ říká k celé situaci producent filmu Jan Bodnár.
Absolutní selhání státu a porušení povinností
Stát v tomto směru dlouhodobě selhává. Nedokáže zajistit důstojné podmínky pro děti s těžkým autismem a intelektovým postižením. I když legislativa ukládá krajům povinnost odpovídající sociální službu zajistit. Rodiny péči nezvládají, ale místo odborné pomoci a sociální podpory jim stát nabídne jedině psychiatrickou hospitalizaci.
Opařanská nemocnice se stala místem, kde tyto děti končí. Děti, pro které stát nedokázal zajistit žádnou sociální službu. Zůstávají někdy na měsíce, někdy na roky, někdy až do dospělosti. Čeká je izolace, nedostatek socializace a pobytu mimo zařízení, často s následkem dlouhodobé medikace. A bohužel mnohdy i bez dostatečného kontaktu s rodičem. Stát o svém pochybení ví, nic s tím ale nedělá. Chybí mu kapacity i odborníci.
Kdyby se ale situace takto nevyřešila, zůstal by zřejmě doma sám, jelikož žádná ze sociálních služeb mu nebyla schopna zajistit péči.
„Nemáme místo.“ „Takové klienty nepřijímáme.“ Odpovědi, kterých se dočkala Péťova starší sestra, když obvolávala zařízení po celé republice
Druhý celovečerní film režiséra Martina Trabalíka, který sám několik let působil i na pozici osobního asistenta, je realistickou sondou do života na hranici společenských, fyzických i emocionálních možností. V televizní premiéře ho můžete vidět dnes večer na druhém kanálu České televize. Až skončí, budete s největší pravděpodobností v ustrnutí kroutit hlavou nad tím, jak náročná péče o dospělé dítě s tímto postižením je a s vděčností k osudu chválit Péťova tatínka, jak dobře se ke své roli postavil. Jenže pak je tu ještě jedna, velmi krutá realita. Už za pár dní nemá Péťa znovu kam jít. Výše popsaná situace posledních dní se pravděpodobně zopakuje.
„Současná situace Jochecových mě naplňuje zoufalstvím a bezmocí,“ říká Barbora Salačová, vedoucí Respitního centra Nautis. „Vše se totiž s největší pravděpodobností bude opakovat i 7. prosince, kdy Péťovi končí pobyt. Nevíme, kam ho budeme moci předat.“ Celá tato situace přinese dnes večer divákovi hned druhý pohled na celou věc, doplněný syrovou realitou. Pokud chcete rodině pomoct, tvůrci filmu založili sbírku. Stalo se tak ještě v době natáčení filmu, kdy viděli, jak pan Petr nutně potřebuje koupit spolehlivé auto. Skvělým dárcům už se podařilo na potřebnou částku dosáhnout, nicméně kvůli aktuální situaci pokračuje dál.
