Článek
Sociální sítím se nevyhnu. Jsou součástí mojí práce a zkrátka je otevřít musím. A díky tomu, že spravuju ty, co jsou věnované různorodým skupinám společnosti, pochopila jsem, že v tomto směru nejde o mou bublinu. Zkrátka teď Češi řeší jen to, jak se zviditelnit ve Varech nebo pomluvit autorskou práci českého návrháře. Ať mi zase někdo zkusí říct, jak se máme špatně!
Je prokázané, že jen ve společnosti, kde vládne nadbytek a bezstarostnost, těší se oblibě true crime podcasty. Protože tam, kde mají lidé starosti, neujíždí se na trápeních jiných. A co vyhrává dlouhodobě v naší zemi první cenu v soutěži podcast roku? Je to jen jeden z důkazů přežranosti, který teď doplňuje předhánění se mnohdy béčkových celebrit i „lidí z davu“ v tom, kolik vyfiltrovaných fotek si pořídí na filmáči ve Varech. Škoda, že neviděli ani desetinu filmů z počtu svých selfíček v galerii mobilu a na instagramu. A druhou královskou disciplínu přebírají gaučáci, co v životě nic nedokázali, nikdo je nechválí, protože nemá za co, a tak vytrvale flušou špínu na oblečení, kterým se budou čeští sportovci prezentovat na startu olympiády v Paříži.
Stačí otevřít mobil a člověk se dozví o naší společnosti víc než by chtěl. Nebo možná než to, co je skutečně pravda. Protože ti, co opravdu něco dělají, nemají čas ani potřebu postovat několik dní z každého kroku ve Varech nebo z gauče zvracet v komentářích pod obrázky strakatých plášťů. Prostě dělají něco smysluplného. Třeba tvoří, baví se s dětmi, zachraňují životy nebo si povídají. Spolu. Je asi tisíc dalších věcí, které dávají větší smysl než dvě výše zmiňované.
Jako takhle. Ať si dělá každý, co chce. Ale prosím vás, už neříkejte, že se máme v Česku špatně. Protože jen zas a znovu dokazujeme, jak zpovykaná společnost jsme. Anebo jsme jen maličká republika, která nemá nic zajímavějšího, o čem by diskutovala, co by ukázala, vzájemně se inspirovala a čím se obohatila?
Ať vzkvétá bezstarostnost skrytá za dvěma odhalenými extrémy našich povah! Dokud žijeme z takových kravin, jsme „sejf“.
