Hasiči zachraňovali skupinu dravců z hořícího auta. Teď zachraňují jejich majitelku

„V první řadě nám to bylo nahlášeno jako požár dodávky uvnitř sova. Když jsme přijeli na místo, jednalo se o zamčenou dodávku a na přístrojové desce skutečně stála v kouři. Plameny šlehaly z motorové části a kouř se přes ventilátory a topení cpal dovnitř,“ vzpomíná hasič Roman Košťál.

„Auto jsme začali hlásit vysokotlakým proudem. Bylo zamčené, tak jsme chtěli rozbít okno, mezitím ale přiběhla k vozu paní věra a auto rychle odemkla. Sovu jsme vytáhli a bylo nám sděleno že celej zadní prostoru v dodávce je plnej přepravních beden s dalšíma dravcema,“ líčí zážitek, který se mu vryl do paměti. Hasiči Ústeckého kraje celé auto odvětrali a díky rychlosti a profesionálnímu zásahu , a možná i troše opeřeného štěstí, se žádnému zvířeti nic nestalo.

Všechno z ptačí perspektivy dobře dopadlo

Paní Věra Gilová se dlouhodobě věnuje záchraně zraněných ptáků a péči o přírodu. Provozuje ptačí záchrannou stanici v Dubé a zároveň pořádá edukativní ukázky pro školy, školky i veřejnost, s přesahem do environmentální výchovy i přímé pomoci zvířatům. Tím, že přišla o auto ale její výpravy, musela ukázky ukončit. Což samozřejmě znamená výpadek příjmu na obživu. Bez auta nemůže dál zachraňovat ptáky, ani rozdávat radost dětem.

„Když jsem s paní potom začal sepisovat zprávu, tak mi řekla, že bude muset obvolat školky a školy, že se tam nebude mít jak dostat na ukázku. Tuhle paní jsme znali, několikrát už jsme ukázky sami viděli. Po ukončení zásahu jsem jí popřál, aby brzy mohla znovu fungovat. Hned druhý den jsem se ale rozhodl zavolat a zeptat se, jak by jsme ji mohli pomoci. Řekla, že by zachránilo auto na půjčení, ale to v našich silách nebylo. Řekl jsem jí, že bych na ní zkusil vytvořit sbírku, ale že s tím nemám zkušenosti. Proto jsem se obrátil na Znesnáze a tuhle mojí první sbírku v životě udělal. Celá naše směna máme malé děti a jsme rádi, kdyby něco takového mohli taky vidět,“ usmívá se hasič Roman, který tak zachránil paní Věru a její ptačí rodinu hned dvakrát.

Celých patnáct let v rozhlase jsem tíhla k hasičům. Natáčela o nich seriál, byla při nespočtu výjezdů a událostí. Pamatuju si, jak mě samotnou například vynášeli v náručí z dálnice zalité po nehodě cisterny odpadem z kafilérky, na zádech z věže, na které jsem dostala tak obrovský strach, že jsem se nemohla hnout, jak slušně a pozorně se vždycky chovali k lidem, kteří přišli o majetek a citlivě k těm, kteří přišli o mnohem mnohem víc. Vlastně mě proto přístup hasiče Romana nijak nepřekvapil. Rozhodně ale zase utvrdil v tom, že pokud existují andělé strážní, pak mají tmavý oblek se žlutými pruhy, velkou zátěž na bedrech a ještě větší srdce.