Článek
Počty hmyzu klesají závratnou rychlostí, což se může zdát jako příjemný fakt, který ovšem ohrožuje náš způsob života, i život samotný. Kromě opylování obstarává hmyz přirozenou kontrolu škůdců, rozkládá organickou hmotu a vrací živiny půdě. Můry, mouchy, mšice, včely a létavci klesli za méně než 20 let o zhruba 60 procent. Poukázal na to i neobvyklý průzkum vedený společnostmi Kent Wildlife Trust a Buglife, kde měřili množství much připlesknutých na poznávacích značkách aut. Protože, jak si my dříve narození vzpomínáme, ty byly v našem dětství často kvůli mouchám v létě jen těžko čitelné. A vzpomínáte si, kdy jste naposledy čistili poznávačku svého auta dnes?
Když celý svět počítá mrtvé mouchy, může se mu rozsvítit
Průzkum požádal o pomoc veřejnost. Chtěl po lidech, aby počet kusů hmyzu na svých SPZ spočítali. Zjistili, že počet odebraných vzorků jen mezi lety 2004 a 2021 klesl o 59 procent. Jako hlavní důvody uvádí rozšířené používání insekticidů, fragmentace stanovišť, oteplování klimatu a úbytek divokých květin na farmách. Výkonný ředitel Buglife Matt Shardlow řekl: „Tato studie ukazuje, že počet létajícího hmyzu klesá v průměru o třicet procent za jedno desetiletí, to je děsivé!“
Jestliže zmizí z naší přírody každou dekádu třetina druhů hmyzu, kde bude naše země za sto let?
Vědci se ale často na rozsahu úbytku ani jeho příčinách neshodnou. Známe způsob, jak se dostat na Měsíc, ale nevíme, proč ubývá hmyzu a jak to rychle změnit. Teď se ale blýská na lepší časy a možná spása přichází z České republiky. Držitelem prestižního ERC grantu, který má odpovědět na otázku, co se na světě děje s biodiverzitou, se stal entomolog Petr Keil. Vystudoval zoologii na Jihočeské univerzitě a poté na University of Cambridge pracoval na výzkumu akustiky cvrččích zpěvů. Následně získal titul Ph.D. na Katedře ekologie UK, kde se věnoval makroekologii. Působil také na University of Leeds, kde zkoumal neutrální modely biodiverzity a problém prostorového měřítka v geografické ekologii a na Yale University: „Vynikající úspěch zaznamenal s projektem nazvaným Biodiversity dynamics across a continuum of space, time and their scales. Gratulujeme! Pětiletý projekt bude odhadovat, jak se změnila biologická rozmanitost napříč kontinenty a během posledních desetiletí. S ohledem na opodstatněné obavy, že lidstvo zapříčinilo tzv. šesté masové vymírání organismů, je nutné vyvinout spolehlivé nástroje k ověření a hodnocení změn biologické rozmanitosti pro informovaná rozhodnutí a globální politiku ochrany přírody,“ napsala bezprostředně po úspěchu na svém webu Fakulta životního prostředí.
Od skladování tisíců much v kumbálu školy, až na vrchol vědeckého světa
Petr Keil se věnoval i výzkumu akustiky cvrččího zpěvu. Hmyz ve všech podobách ho fascinoval vždy. Díky svým výsledkům se dnes pyšní světovým úspěchem. I když by tomu možná na samém začátku jeho vášně nikdo moc nevěřil. Při studiu humanitního gymnázia začal sbírat mouchy, které skladoval v krabicích kumbálu, kam chodil po vyučování, aby jim pečlivě pročesával speciálním hřebínkem chloupky. Po čase pochopil, že tahle obsáhlá a unikátní sbírka nikoho neuchvátí a od své vášně upustil: „Já jsem na konci bakaláře zjistil, že se s tím blbě dělá dojem na lidi, natož pak na holky. Uvědomil jsem si, že mám obsesi, že se zajímám o něco, co je asi bizarní. V kumbále jsem měl pět krabic a v každé pět set much. Mouchám se věnuje vážně málo lidí, soustředí se spíše na střevlíky, motýly, octomilky… a já byl v laboratoři, kde jsem se věnoval mouchám. Na to nikdo grant vážně dát nechtěl,“ vzpomínal v pořadu Buchty rádia Wave Petr, který moderátorky překvapil i tím že na světě existuje asi 15 tisíc druhů much. Dodnes s úsměvem vzpomíná na speciální hřebínek, kterým česal stovkám much chloupky na těle a rovnal jim nožičky, zatímco jeho vrstevníci chodili na hokej nebo do hospody: „Sbírku jsem si přinesl do Prahy a tady jsem ji věnoval přírodovědecké fakultě. Měli radost, ale nevím, co se se sbírkou stalo. Pokusil jsem se to zamést pod koberec a vytáhl jsem to až tady,“ řekl do éteru svým oblíbeným moderátorkám. Petr pracuje na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity, kde vyučuje makroekologii, biogeografii a bayesovskou statistiku. Je také přidruženým redaktorem Global Ecology and Biogeography a Nature Conservation. Čtení jeho odborných článků je fascinující a nesmírně obohacující.
Globální úbytek druhové rozmanitosti může být jeden z největších ekologických problémů dneška. Proč se o něm nemluví?
Panují dokonce obavy, že lidstvo spustilo šesté masové vymírání druhů. Stále ale chybí přesná čísla o tom, kde a jak rychle biodiverzita ubývá. O celkový pohled se teď snaží makroekolog Petr Keil díky prestižnímu European Research Council (ERC) grantu. Jeho pětiletý projekt přinese celkový obrázek a odpovědi, které můžou změnit směřování našeho přístupu k planetě: „Rádi bychom odhalili, jak se měnila rozmanitost druhů napříč kontinenty a státy za posledních zhruba 50 let. Máme tu ničení původních biotopů, třeba pralesů, pytlačení, intenzivní lov volně žijících zvířat, vyčerpávání zdrojů, intenzifikaci zemědělství, měnící se klima, šíření invazních druhů a řadu dalších tlaků na přírodu. Důsledkem toho všeho se biodiverzita asi dramaticky mění. Jenže biodiverzita se zároveň špatně měří a je složitá. A my bychom chtěli zjistit, jak to doopravdy je. Jestli biodiverzita v reakci na ty globální změny klesá, roste, kde jí víc přibývá, kde jí víc ubývá,“ přibližuje ve skvělém a srozumitelném rozhovoru pro ekolist.cz cíle projektu Petr Keil. Nezbývá, než mu popřát v projektu hodně štěstí, které může přinést šťastnější budoucnost i nám všem.
S úbytkem divokých rostlin ubývá i hmyzu. S podporou intenzivního zemědělství a pesticidů tak kopeme hrob i sami sobě.
Černou dírou pro hmyz je třeba hledat i v zemědělství
Než se pustíme do světa, můžeme ale začít za humny. Oblasti intenzivního zemědělství neposkytují téměř žádná vhodná zázemí pro žádnou živou faunu. Místo života se tu hmyz setkává jen s chemickými pesticidy, které jsou velkým zdrojem zmiňovaného problému. Chlorpyrifos patří mezi vůbec nejčastěji používané pesticidy v českém zemědělství. Obecně má velmi široké uplatnění, ale u nás slouží hlavně k postřiku polí s olejninami, tedy například řepkou. Bohužel také patří mezi pesticidy, s jejichž zbytky se nejčastěji setkáváme v potravinách. Látka je určená k zabíjení hmyzu, kterému poškozuje nervový systém. Ale nebezpečná je také pro lidské zdraví. Už řadu let vědci zjišťovali, že u dětí by vystavení chlorpyrifosu během vývoje v děloze matky mohlo souviset s jejich intelektem, pamětí a dalšími psychickými schopnostmi. Organizace PAN Europe si dala práci a pečlivě prošla výsledky všech testů ovoce a zeleniny, které členské státy EU nahlásily do společné zprávy. Vůbec nejčastěji se podle nich zbytky chlorpyrifosu nacházejí v citrusových plodech. Laboratoře odhalily pesticid ve 39 % testovaných grapefruitů, 36 % citrónů, 29 % pomerančů, 25 % mandarinek, 10 % banánů, 6 % jablek a 5 % meruněk a broskví. Další z důkazů toho, že pokud ničíme hmyz, ničíme i sami sebe.
Hmyz hraje v ekosystémech obrovské množství důležitých rolí. Vedle opilování rostlin tvoří základ stravy pro spoustu savců, ptáků, ryb i obojživelníků. Mouchy, brouci a vosy zase fungují jako predátoři a pomáhají rozkládat biologické látky. Rychlost, jakou mizí, je extrémně znemokojivá, bez ohledu na to, jak nám lidem je léto bez bzučících much na talíři nebo komárů ve stanu příjemné.
