Článek
„Jsou to dva roky. Vytvořil jsem facebookovou skupinu a pozval do ní svoje facebookové přátele a známé, většinou extroverty, kteří už mě nějakou dobu virtuálně či osobně znají a chtěl jsem jim touhle stránkou ukázat nedílnou část mého já. Stránka nebyla vytvořena výhradně pro introverty, ale od introverta. Pro všechny. Pro ty, kdo se v ní poznají, nebo pro ty, kdo v ní poznají svoje přátele, kterým tak trochu nerozumí,“ vzpomíná na rozhodnutí založení profilu Já, introvert David Pospíšil. Sám určitě nečekal, že po dvou letech bude mít 34 tisíc sledujících. Drtivá většina z nich jeho postoje a sarkastické příspěvky chápe a vítá, zhruba deset procent sledujících (komentujících) si myslí, že si z introvertů jen utahuje.
David si uvědomuje, že jen malá skupina jeho sledujících jsou introverti jako on, a tak se nijak ovlivnit ani přistřihnout si křídla nenechá. Píše dál, co si myslí: „Nejsem si ale ani po těch dvou letech jistej, že když se otevřu a budu mít blog jen sám za sebe, ze svého života, jestli to bude někoho bavit. Ale časem patrně budu muset. Protože psát o tom, že introverti nemají rádi plkání a davy, se nedá věčně. Polovina příspěvků je vysezená a uzraje ve mně až ke sdílení, druhá polovina je ze světa introvertů všude kolem,“ objasňuje svou pravidelnou aktivitu při vkládání příspěvků.
Co jiného na facebooku Já, introvert na Velikonoční pondělí čekat
Zatímco extrovert čerpá energii z vnějších vlivů, introvertovi naopak energii berou
„Než jsem začal s touhle stránkou, byl jsem jen pozorovatel v různých introvertních skupinách, a víte co? Měl jsem chuť se zabít. Většina příspěvků byla o nevynucené samotě, o poslední pomoci, kdy se zoufalci snažili chytit posledního stébla a tak vlezli do skupiny a plakali nad svým zpackaným životem a vzbuzovali lítost. Introverze ale není o depresích. Introvert není zoufalec. Introvert není suchar. Není to psychická porucha. Být introvertem je normální. Ale společnost nás vnímá jako ty divný. A to ani nebojujeme za vlastní záchodky. I když bychom si je zasloužili,“ nezapomíná v odpovědi na svůj typický humor David.
Ano, introvert není suchar. Není to člověk, který by neměl rád legraci a neuměl se bavit. Jen si pod zábavou představuje něco jiného, než noc strávenou mezi dunícími reproduktory v davu lidí, který ho děsí a vyčerpává. Určitě se nepustí do řeči o počasí s nikým na zastávce nebo nezvedne telefon, aby si jen tak pokecal. Introvert nerad telefonuje, notifikace na zprávy ho obtěžují a ruší při soustředění. Na zprávy reaguje klidně až za několik dní. A není to proto, že by přátelstvím pisatele opovrhoval. Je to proto, že blízkému člověku odpoví až ve chvíli, kdy má na něj opravdu čas a může se mu plně věnovat. Nesází zprávy do mobilu jak Baťa cvičky a neprahne po nekonečné konverzaci. A o lásce k tomu, kdo mu píše, to vůbec nic nevypovídá.
Facebookový profil Já, introvert pravidelně těší tisíce lidí. Každý čtvrtý z nich je podle statistik introvert, který se v příspěvcích dokonale najde
Introvert může na spoustu lidí působit jako povrchní debil. Promiňte mi ten výraz, jen popisuju své vlastní pocity z reakcí, které lépe vystihnout nedokážu. Nejde o to, že by byl asociální, je pouze sociální selektivně. Je jen málo lidí, se kterými se cítí skutečně dobře. Do ostatních, se kterými se dobře necítí, neinvestuje svou energii, protože mu za to zkrátka nestojí. Má jí málo, šetří s ní. Pokud je mu ale někdo skutečně nesympatický, neváhá mu to dát najevo. Nejde do hádky nebo intrik, tolik energie by do takového člověka rozhodně neinvestoval. Zkrátka jeho společnost opustí. Rizikem je fakt, že si to můžou vzít osobně i další, se kterými je rád. Ale pokud ho znají, nijak to neřeší. Největším důkazem přátelství s introvertem je to, že ho necháte jít a při příštím setkání se jen usmějete nebo ho obejmete. Není to tak, že by introvert neměl rád dotyky a blízký kontakt, musí být ale jen s těmi opravdu blízkými.
Neflirtuju, jen tě vnímám!
Introvert je extrémně pozorný ke svému okolí, protože ho dokáže vnímat a pečlivě pozorovat. Potřebuje lidem a událostem v něm porozumět pro svůj vlastní klid. Často to má za následek to, že se mu lidé více svěřují a otevírají. Což mu není vždy příjemné a to zejména ve chvíli, kdy jeho zájem vzbudí pocit flirtu. Introverti jsou velmi pečliví ve výběru toho, koho si pustí blízko. I proto dokáží být velmi radikální ve vztahu k lidem, kteří představují hrozbu pro jejich duševní klid. Ostrý řez tak dokáží udělat nemilosrdně například i ve vztahu k rodinnému příslušníkovi, z jehož strany cítí lež nebo manipulaci.
David si servítky nebere. Dokazuje tak lidem i to, že introverti nejsou suchaři bez smyslu pro humor.
David ukázal tvář svým fanouškům za zmiňované dva roky jen 3×, a to ještě v příbězích, které do druhého dne zmizí. Selfie prý vkládá záměrně ve stejném období: „Vždycky na jaře, když z prvního sluníčka chytim barvu a vyniknou moje pomněnkový oči, tak si je nechám pochválit. A na podzim pořádám narozeninovou rozlučku před zimní, vánoční, silvestrovskou, valentýnskou depresí a jinými introverty milovanými zimními radovánkami. Fotkou chci ukázat to, že stránku neovládá robot, což už mi taky někdo napsal. A že nejsem žena. Taky názor z davu přihlížejících. To, že jako introvert neumim přijímat komplimenty, neznamená, že se ve mně občas neprobudí obyčejný mužský ego,“ argumentuje při mém popichování.
„Nevadí mi, že se na mých oslavách narozenin sborově nezpívá hodně štěstí, zdraví…“
Být rodič introvert je speciální disciplína, protože svého klidu a samoty se dočkáte až ve chvíli, kdy děti večer odpadnou. Jenže to většinou bývá až po vás. Introvert má obecně daleko méně energie, než ostatní lidé, unaví se daleko snáz, a tak jsou pro něj rodinné výlety nebo návštěvy často vyčerpáním na několik dní. Nemůže za to jeho fyzická aktivita, ale naopak ta mentální. Vzhledem k tomu, že má hlavu zapnutou neustále, může se potýkat s různými formami vyhoření. Ale zase díky tomu, že mu je názor okolí celkem fuk, bývá s ním jako rodičem docela sranda: „Mám dvě krásné dcery, kterým jsem dopřál to privilegium, že má každá svou maminku. A taky mám miniaturního vnuka. Což jako mladej dědeček pořád blbě nesu, ale zvykáme si na sebe. Máme stejnej počet zubů. Oba občas potřebujeme plínu a položit hlavu ženě na prsa. A učím se od něj říkat ‚ne a nechci‘,“ komentuje se zaobalenou láskou 47 letý Pražan, který se po vojně vzdálil od ruchu velkoměsta na periferii.
Introvert má velmi vyvinutou introspekci. Možná jde až o posedlost analyzováním kontextů. Je si dobře vědomý příčinami svých emocí a aby se s nimi dokázal smířit, musí jim v první řadě porozumět: „Ve svém životě jsem udělal spoustu kopanců. Moudřel jsem pomalu a dodnes si vyčítám některá svá rozhodnutí. Ale nikdy jsem se nestyděl za to, že sedím na oslavách v koutě a rvu do sebe obloženou mísu místo toho, abych byl středem pozornosti. Nikdy jsem si nepřipadal divně, že si místo zážitku z koncertu v davu lidí pustím hudbu do sluchátek, místo kina pustím Netflix a na fotbal radši koukám sám z gauče. Nevadí mi ani to, že se na mých narozeninách nezpívá sborové ´hodně štěstí, zdraví´. Nic z toho mi neubírá na zážitku. Jsem šťastnej za to, že jít ven mezi lidi je mojí volbou a ne potřebnou nutností. Občas je smutno, ale to je i lidem, kteří žijí v domě plném lidí. Smutek není setrvalý stav, když se naučíte žít sám se sebou,“ vysvětluje své pocity David. Zaťukat na dveře introverta bez ohlášení není vůbec dobrý nápad. Na to rovnou zapomeňte. Stejně jako na návštěvy trvající několik hodin, natož pak dní. Na ty kývne (předem!) jen těm nejbližším. Ale určitě ne častěji než jednou za kvartál. Možná dekádu. To záleží.
Kecala jsem. Přece jen tu Davidovu fotku najdete. Prý má záda nejhezčí. :)
Méně mluvení, více tvoření. Introvert dokáže využít samotu a vnímavost k tvorbě lépe než extrovert
„Co děláte, když máte volno?“ ptám se Davida, protože dobře vím, že introverti bývají velmi kreativní a čas trávený o samotě umějí využít k dobití baterek například psaním nebo kutilstvím. Zatímco extroverti potřebují stále nové podněty, aby se nenudili, introvert si vystačí sám se svými vnitřními monology. „Koukám na porno, jako každej normální chlap,“ odpovídá okamžitě s úsměvem. Pak ale dodává: „Kecám. Už jsem starší pán, takže se radši dobře nebo i blbě najím. Je to jedno, jím pořád až do bezvědomí. Nemám kolo ani brusle ani pohorky. Nemám permanentku do posilovny. Pohybu mám dost v práci a volno mám určené k tomu, abych si odpočinul a nahodil tělo do dalšího pracovního týdne. Ale většinou něco kutím, opravuju, čistím. Dělám sám sobě hodinového manžela.“
Introvert obvykle vyzařuje něco, co je pro ostatní těžko dešifrovatelné. Pro člověka s nedostatkem informací a vnímavosti tak může působit jako podivín, o kterém nemůže s jistotou říct, jestli ho má, nebo nemá rád. Přitom introvert bývá velmi loajální přítel, pravda, jen pro velmi úzkou skupinu lidí. „Většina to časem pochopí tak, že si najdou místo mě ,normální‘ kamarády. Těch, co to pochopili správně, není tolik. Ale občas mi přijde zpráva ‚jsi ready? Nikde nejsi vidět‘, a to je ta chvíle, kdy vím, že nejsem sám, i když jsem sám. A těchhle lidí si vážím. I když jsme se třeba nikdy osobně neviděli,“ uzavírá David, jehož facebookový blog Já, introvert vznikl vlastně jako způsob, jak svému okolí vysvětlit, že introvert není člověk utápějící se v depresích, ale ten, kdo je raději sám. Ale ne osamělý. O osamělost nestojí nikdo. Přesto tak často právě introverti končí. Z důvodu nepochopení jejich opětovného odmítání společnosti a tlachání po telefonu je přátelé zkrátka přestanou zvát a kontaktovat. To, co jsou pro jiného desítky přátel na pravidelných akcích, je pro introverta jeden dobrý přítel, který mu zůstane. Bůh mu žehnej.
Už víte, jak je poznáte. Mějte je rádi. Nejsou divní. Jsou jen jiní.
