„Daruju dřevo, přijedu kamkoli.“ Nabídky od štědrých Čechů pomáhají osamělým starým lidem

Při sledování aktuální politické situace a komentářů pod články o ní, nemůže se nejeden z nás zbavit pocitu, že v naší společnosti žije vážně hodně ignorantů. Mně například pak ale stačí jediný pohled do mailu nebo zpráv facebookové skupiny Pomoc zahřeje a zase se rychle vzpamatuju z optického klamu. Reálný svět bez prázdných gest a slov ukazuje o naší společnosti něco úplně jiného.

Projekt Pomoc zahřeje cílí na osaměle žijící staré lidi, na které rodina zapomněla, zanevřela nebo už žádnou nemají. Žijí často bez zájmu společnosti doslova z ruky do úst. Buď je na otop, nebo na jídlo. Nic mezi tím. A když je nejhůř a kůlna zeje prázdnotou, přijde na řadu přímotop, který ale v samém důsledku přinese spirálu dluhů v roce dalším. Stěny těchto domů jsou doslova nasáklé bezmocí a často odevzdaností osudu. Ale jen do chvíle, než po dlouhé době někdo zaklepe na dveře, před kterými následně přistane deset kubíků dřeva, co se rukama dobrovolníků rychle mění v úhledné zásoby na zimu. Proč? Protože na své trápení nemá nikdo být sám.

Jedna ze zpráv, která mi přišla. A na ní se navázala další od muže, co nabízel prodej dřeva za „nákupku“. S dovozem zdarma, kamkoli. Hlavně, když to pomůže seniorovi, který by jinak mrznul. A pak jsou tu během jediného měsíce dvě desítky dalších nabídek, jako třeba tato:

To je jiné pošušňáníčko, než to, co někdy vaše sítěmi otřískaná duše konzumuje prostřednictvím komentářů pod nejrůznějšími příspěvky, což? Proto vás tím teď chci nakrmit. Protože tohle má živit naši duši! Tohle nás dělá šťastnými. Jak obdarované, tak ty, co pomáhají. Na tomhle se reálně dá stavět smysluplná budoucnost téhle společnosti. Na důvěře, všímavosti a laskavosti.

To jsou jen některé z dlouhého seznamu nabídek, které mi chodí. Jediné, co mnohým z nich brání v realizaci jsou peníze. Abychom mohli dřevo nakoupit všem, kteří nás potřebují, musíme sehnat dostatek peněz. Díky skvělým lidem se to krok za krokem daří. Sbírka na Znesnáze se postupně plní a vyprazdňuje hned, jak je možné další dřevo nakoupit. Teď máme v pořadníku dalších 16 starých lidí, kteří by jinou cestou otop na zimu nesehnali. Moc díky každému, kdo třebas jen na pár polínek přispěje. Má to velký smysl, vážně má. A taky děkuju za pomoc všem, kteří o nás mluví. Jmenovitě dnes aktuálně redaktorovi Českého rozhlasu, za díky za včerejší reportáž z oblasti, kterou loni zasáhli pomoci. A díky vstřícnosti místostarostky tam můžeme pomáhat už druhým rokem.

Největší překážkou nejsou ani tak peníze, jako strach nebo nezájem

Zatímco v loňském prvním ročníku projektu Znesnáze, kterému byl patronem Lukáš Krpálek, bylo třeba přesvědčit organizace, že má celé toto úsilí smysl a výsledek, letos se jich ozývá s prosbou o pomoc seniorům více a více. Stejně jako dobrovolníků, kteří nabízejí ruce na pomoc se štípání a skládáním dřeva doslova ze všech koutů republiky. Co ale teď potřebujeme nejvíce jsou peníze, za které můžeme dřevo dalším čekajícím koupit. Funguje to tak, že prostředníkem je vždy někdo místní - pracovník úřadu nebo například Charity, jako tomu je aktuálně v Telči a Třešti, kde jsme pomáhali v uplynulém měsíci šesti seniorům. Řekne a doloží nám víc o člověku, který potřebuje pomoc, dřevo od místního dodavatele objedná a fakturu pošle k proplacení do Znesnáze. A je teplo. Celou zimu. V průměru každý z potřebných seniorů dostává 10 metrů dřeva.

Pomoc zahřeje není ale jen pomoc seniorům s otopem na zimu, odkrývá také neuvěřitelné příběhy lidí, které můžeme bez nadsázky nazývat zapomenutými. Právě tato generace si často o pomoc jen těžko říká. Není na to zvyklá, ale ani mnohdy nezná cesty, jak si o pomoc říct. Je proto třeba být tím, kdo pomocnou ruku nabídne. Nebát za zaklepat, zeptat se, pomoc nabídnout. Možná se vždy nesetkání hned s laskavým přijetím, osamělost bývá tou bolestivější nemocí stáří. Ale nevzdávejte se. Stojí to za to. Zahřeje to ve výsledku i vás.

Moc děkujeme! ♡