Článek
Když bylo v době povodní poprvé opravdu chladno, chodila jsem pořád zkoušet, jestli už nám pustili teplo do ústředního topení. Uvědomila jsem si, že léto je pryč a zima tady bude velmi rychle. Vím, že v naší zemi žijí tisíce opuštěných starých lidí. Často zapomenutých, kdesi na okraji města, vsi, často i společnosti. Víme o nich, chodíme kolem a pořád tak nějak spoléháme na to, že se o ně „někdo postará“. Uvědomila jsem si to citelně ve chvíli, kdy mi můj, dnes už bývalý, kolega Miloš z Ježíškových vnoučat předal jako zakladatelce a „píáristce“ náruč ručně psaných dopisů od seniorů. Pročítala jsem se řádky celou noc a bylo mi z toho ouzko. Bezmoc a beznaděj ukrytá v té ohromné pokoře a ve strachu, které je přiměly dopis napsat. Třeba i na leták ze schránky. Jak už musí takový být člověk zoufalý, aby si o pomoc řekl. Protože, připomeňme si, že pro dřívější generaci je to ještě mnohem těžší než pro tu současnou.
Luki, prosím tě, mohl bys mi zase pomoc s pomáháním?
Musela jsem se smát, když se redaktorka České televize Blanka Poulová ptala Lukáše Krpálka se sekyrou v ruce na to, proč se rozhodl přijet, jak to vzniklo? Podíval se mým směrem, svraštil čelo v zamyšlení , vytáhl koutek úst a řekl jen: „já vlastně ani nevím. Zase mi napsala, ať někam přijedu pomoc.“ Máchl znovu sekyrou na špalku v obležení asi devíti kubíků dřeva a dodal : „A já když můžu, rád pomůžu!“ To je přesně Lukáš. Silák tělem i duší, který vzal na pomoc svého kamaráda, sparring partnera, policistu Tomáše Knápka, a nálada, která na dvorku pana Bohumíra na okraji Telče panovala, byla skvělá. Ruku k dílu přiložili úplně všichni. Včetně televizní reportérky, kameramana, redaktorka Českého rozhlasu a mého milovaného kamaráda Dana Zacha, včetně Honzy Karla ze statku Volevčice, který navíc dřevo za více než zvýhodněnou cenu bez váhání dovezl.
Reportér Českého rozhlasu jel ve své nejlepší košili poté natáčet krajské volby. Přesto sundal bundu a pustil se do práce s nošením dřeva do kůlny.
A v neposlední řadě byla mezi pomocníky Ida Kopalová Mitisková, která má v jihlavské Charitě na starost projekt Záchranná síť. Za panem Bohumírem pravidelně dojíždí, stejně jako za dalšími lidmi v tíživé životní situaci: „Životy a osudy lidí ze Záchranné sítě bývají leckdy zajímavé, záměrně nepíšu smutné, protože oni častokrát najdou štěstí ve věcech, ve kterých většina z nás štěstí nalézt nedokáže. Jsou to maličkosti a byť je jejich život těžký, často mi připadá, že se smějí častěji, než lidé, kteří mají (zdánlivě) všechno. On se i člověk v davu může cítit sám, je vlastně neuvěřitelné štěstí najít osoby, které nás pustí do svého života a my je zase do toho svého, jako doopravdy, upřímně, se vším dobrým, ale i tím špatným. Nebudu lhát, někteří z nich si za svou situaci mohou, jak se říká, sami, protože za tím jejich osudem nemusí být jen smůla a neštěstí, ale leckdy se za ním schovává i řada špatných rozhodnutí a chyb, které v životě udělali. Jenže jsme lidé a ti prostě chybují. Tito lidé pak častokrát potřebují jen ujištění, že o nich někdo ví, že na ně celý svět nezapomněl… a taky, a to bych řekla především, potřebují odpuštění, bohužel ne to naše, ale svoje vlastní. To známe všichni, dokonce i ti, co mají navenek „dokonalý“ život, překročit svůj vlastní stín, přijmout sám sebe i se všemi těmi démony, které máme.“
Ida a pan Bohumír při rozhovoru pro štáb České televize.
Idu mi přinesl osud. Je nejen moudrá a empatická, ale také nesmírně pracovitá a má neobyčejné organizační schopnosti, díky kterým vše proběhlo hladce. Shodou okolností je sama judistka a tak jí setkání s Lukášem a Tomášem nesmírně potěšilo a rovnou si odvezla od Lukáše podepsané desítky plakátů pro své svěřence. Ten den, na prosluněném dvorku pana Bohumíra, byl báječný. Nadšením všech zúčastněných, vůní buchet, co napekli, a tím pochopením situace starého, nemocného a osamělého člověka, kterému přijeli pomoci. A to bych chtěla, aby byla ta motivace pro všechny ostatní. Užijete si společný čas s přáteli. Zažijete hezký pocit z pomoci. A možná najdete i možnost pro pomoc další. Jako například tady, u pana Bohumíra, který má vážně nemocnou ruku. Ale protože jeho lékařka rozvázala smlouvu s pojišťovnou, a jiný lékař v okolí nebere, nemá mu ji kdo ošetřit. A tak je tu úkol další - pomoci lékaře sehnat. Stejně jako kvalitní jídlo. O to se postará Nadační fond Příběhy, který jako Ježíškova vnoučata v péči o osaměle žijící seniory také nesmírně rádi podporujeme. Když se Silva Dymáková o panu Bohumírovi dozvěděla, okamžitě nákup navrhla.
Pomoc zahřeje. 3×. V tomto případě pana Bohumíra, tělo Lukáše Krpálka, ale i jeho duši: „Snad se podaří sehnat více pomocníků,“ říká s dobrým pocitem.
Buďte všímaví, nebuďte lhostejní. Vezměte partu kamarádů a vyrazte posekat a složit dřevo starému sousedovi
Název projektu Pomoc zahřeje je dvojsmyslný. Zahřeje totiž nejen člověka, kterému dřevo zajistíme, ale i ty, kteří se zahřejí při sekání a nakonec ucítí hřejivý pocit i u srdce. Stačí se jen domluvit a vyrazit s přáteli nebo rodinou. A pokud zrovna nemáte osamělého starého souseda, ale víte o jiném v jiné obci nebo městě, řekněte o něm charitě, zeptejte se, jestli o někom neví, nabídněte pomoc. Ráda vás prostřednictvím svého projektu Záchranná síť propojí, zajistí vám rychlou dobrovolnickou smlouvu (která chrání seniory před Šmejdy a vás před případnými škodami, co způsobíte:), i kontakt. A také seniora propojí s námi. Na Znesnáze běží sbírka, ze které budeme dřevo seniorům nakupovat. Řádově to bývá deset tisíc korun na topnou sezonu. A my víme už teď o spoustě lidí, kteří nás potřebují, proto moc děkujeme těm, že kteří se rozhodnou přispět.
Bábovka pro pana Bohumíra od redaktorky Blanky Poulové. Zároveň byla prvním člověkem, kdo přispěl do sbírky na nákup dřeva pro další seniory.
Penězi, nebo časem. Každá pomoc se počítá
Ještě ten večer běžela na ČT reportáž. Snad bude inspirací pro všechny, kterým nejsou staří osamocení lidé lhostejní. I kdyby pomohl příspěvek na nákup pár polínek, pro některé mají cenu zlata. I kdyby pomohl Lukáš Krpálek spolu s ostatními inspirovat pro to se hecnout a pomoci, mělo jeho úsilí cenu. I kdyby jsme se jen my všichni zamysleli nad tím, jak moc si všímáme osamělých starých lidí v našem okolí, a rozhodli se to změnit, má cenu tento článek, který jste právě dočetli a já vám za to děkuju. Stejně jako skvělým kamarádům a lidem kolem, kteří projekt Pomoc zahřeje pomohli odstartovat.
