Článek
„V neděli 21. 9. to byly přesně 4 roky, co syna sebrali a odvezli do vazby. Byl to samozřejmě šok a ani v myšlenkách se mi do té doby nechce vracet. Jezdili jsme za ním do vazební věznice na návštěvy a čekali na soud. Tenkrát mohl mít ještě civilní oblečení, tak jsme vozili špinavé domů vyprat a pak mu vozili čisté, vyprané doma ve voňavém prášku na praní. Možná banalita, ale pro něj to byla stopa svobody a lidskosti. A pro mě? Jako by byl alespoň trochu doma,“ ohlíží se za uplynulými roky Irena Fenyklová. Máma Matěje, který dostal 12 let „natvrdo“ za pěstování konopí.
„Už ani nevím, kolik měl soud stání, ale takový rozsudek na konci nečekal nikdo z nás. Celá ta soudní jednání byla velice náročná. Vidět syna spoutaného a nemoct s ním ani promluvit… to si opravdu žádná máma nepřeje zažít. Tušila jsem, že to nedopadne úplně dobře, protože stávající zákon porušil, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že z toho udělají takovýhle obří případ. Způsob, jakým došli k počtu rostlin a k obsahu THC v nich, což je rozhodující skutečnost pro délku trestu, byl do očí bijící,“ vypráví Irena.
„Nenapadlo mě, že by ho mohli odsoudit na tolik let. Nenapadlo mě, že soud bude naprosto ignorovat všechny obhájcovy námitky i požadavky na další posudky, důkazy a rozbory. Když byl vynesen rozsudek, jen jsme se dívali a nevěřili, že je to možné. Matěj nám jakoby pohledem říkal – buďte v klidu, držte se, já to zvládnu, to bude dobrý, ale nebylo. Šok, zoufalství, pocit bezpráví, nespravedlnosti, naprostá bezmoc.“
Paní Irena se stala nejen jednou z aktérek filmu Honzy Látala, ale také spoluzakladatelkou organizace, která pomáhá podobně dotčeným rodinám.
Někdo, kdo sází a zalévá léčivé rostliny je pro společnost nebezpečnější než vrah a násilník? Doufám, že se na lepší časy blýská. Snažíme se veřejnost, která o takových absurditách v našem zákoníku neví, co nejvíce informovat. O nesmyslných zákonech a praktikách, kdy policie vyrábí velké případy a má k tomu skvělé podmínky.
Irena Fenyklová si uvědomuje, že nebýt osobní zkušenosti, sama by nevěděla – a hlavně nevěřila –, že je to možné. Snaží se dlouhodobě svým dílem přispět k tomu, aby se něco takového už nedělo a aby došlo k ukončení konopné prohibice a rehabilitaci přístupu k této rostlině, založené na nejnovějších výzkumech a poznatcích: „Mám radost ze změny zákona, která před pár měsíci proběhla. I když je malá a ne úplně šťastná, přeci jen je to krok vedoucí správným směrem. Myslím, že prezident se kdysi vyjádřil, že pro legalizaci a změnu zákona je a že pokud k tomu dojde, přikročí k amnestii konopných vězňů. Pevně věřím, že se k takovému kroku právě chystá.“
Posměch a šikana od učitelky nezůstala bez odezvy
Ve škole se malý Matěj potýkal s posměchem a šikanou. A co hůř, nejen za strany spolužáků, ale i ze strany učitelek: „To je na tom vlastně to nejděsivější. Ale letos přestoupil na jinou školu a je klid, tak to snad tak bude i nadále,“ ohlíží se babička Irena. Pomoc pro děti, jako je on, je ale často těžko dosažitelná: „Ani nevím, kam bychom se měli obrátit. Jediné, co vnuk se svou matkou absolvovali, byla návštěva psychologa, po jehož intervenci propustili jednu paní učitelku.“
Dopad na vnuka trápí paní Irenu nejvíce. Její syn vyrůstal v neúplné rodině, a tak sám ví, jak to pro něj bylo těžké. Teď se musí dívat na svého syna, který prožívá to samé. Jsou spolu hodně propojeni. Velký Matěj je pro malého Matěje táta s velkým T. Je to jeho vzor: „Jsou tak stejní, že když jednoho něco bolí, druhý to cítí taky,“ říká babička, která se snaží být se svým vnukem co nejvíce a nějak mu nahradit to, co nahradit nejde. Pomáhat mu, jak se dá: „Nejtěžší je pocit bezmoci, když se dívám, jak se dva moji milovaní Matějové trápí. Zažívám to, co mě nikdy nenapadlo, že bych zažívat mohla. Malý Matěj vždy na Vánoce psal Ježíškovi, aby tátu pustili domů. Bylo to a je to jeho největší přání. Když odcházíme z návštěvy, jde většinou kousek stranou, aby nikdo neviděl, že rozmrkává slzy. Často se mu od táty nechtělo domů, byl by s ním i na cele. Hodně o tom celém mluvíme, aby se nestyděl a nebál se projevit své emoce, ale i tak vnímám, jak ho to poznamenává. Snaží se obrnit se a zavřít srdce, odpojit od sebe, aby necítil, což se nedivím, je to přirozená reakce dětí. A vydržet. A já se snažím být tu pro něj, když potřebuje. Snažím se mu dávat najevo, že je milovaný a že jsou kolem něj lidi, na které se může obrátit, o které se může opřít. V současné době vnuk hodně času tráví u svého dědy, Matějova otce, kde hledá mužský vzor a oporu.“
Matěj si odpykává svůj tres 12 let vězení. Malému Matějovi bylo 6 let, když tátu zavřeli, a bude mu osmnáct, až ho pustí. O společné dětství už přišli. O společné dospívání ještě nemusejí.
Místo sebelítosti snaha pomoci dalším – Irena spoluzaložila iniciativu Rodiny proti prohibici
O paní Ireně jsem se dozvěděla díky sociálními experimentu Kdo zvedne konev první, natočeném skvělou partou lidí, která se snaží různými tématy přiblížit podstatu české mentality, pochopit hodnoty, názory a aspirace naší společnosti. Fascinovaná tím, jak u nás v tuto chvíli zákon funguje, rozhodla jsem se spolu s dárcovskou platformou Znesnáze jejich úsilí podpořit. Přidávají se další dárci, kteří se snaží zlepšit život rodin, které čekají na návrat synů, dcer, rodičů, ale i prarodičů. Mezi trestanými jsou totiž i důchodci, kteří se pouze snažili bylinou ulevit od bolestí.
Úleva od bolesti. V lékárně často nedostupná, pro mnohé kvůli nákladům nedosažitelná. Cestu proto našli v pěstování. Teď si odpykávají trest ve vězení
„Lukáš a lidi z konopného prostředí kolem něj se pro mne stali tak trochu náhradní rodinou. Neměla jsem si o tom s kým popovídat, setkávala jsem se s pohledy skrz prsty a prožívala jsem stud. Postupně jsem si ale uvědomila, že by se měli stydět ti, kdo toto dopouštějí. Společně jsme založili iniciativu Rodiny proti prohibici. Lukáš a další mi pomohli a nebýt jich, tak nevím, jak bych to zvládla. Pomohli mi nejen svou přítomností, radou a pochopením, ale i finančně, když jsme všechny své úspory dali do chřtánu soudní mašinerie a neměli jsme na placení dalších a dalších soudních výloh. Byli a jsou mi oporou. Hodně jsem se od nich dozvěděla jak o legislativě, tak o konopí samotném. Jsem až překvapená, s čím vším může tato rostlina pomoci a jakých benefitů se společnost zříká, když ji stále drží na černé listině. Vlastně vůbec nerozumím tomu, komu o to jde a co z toho má,“ těší se z cest osudu, které ji svedly k Lukášovi Hurtovi, paní Irena. Pomoc jí i dalším rodinám se rozhodly už desítky lidí a přidávají se další.
Podpora prevence je lepší než přeplněné věznice
"Podle mne by se o mnoho více peněz a energie mělo věnovat do prevence a pomoci, k čemuž probační a mediační služby řadím a jsem za ně ráda. Teď jde jenom o to, abychom si jako společnost vyjasnili to, jestli chceme lidi zavírat a trestat vězněním a vytvářet z nich lidi neschopné zařadit se zpět do společnosti, nebo nám jde opravdu o nápravu a zlepšení situace. Někdy mám pocit, že systém, ve kterém žijeme, jde proti nám, lidem. Proto nedoceňuje ani tuto službu. Pevně doufám, že přichází doba, kdy se to změní. A že i vězení, když už musí být, se změní v ústav, kde budou mít lidé, kteří selhali, šanci se „opravit“. MUKL takovou šanci nemá, uzavírá naše povídání paní Irena. Rozhovor s aktuální ředitelkou Probační a mediační služby Gabrielou Slovákovou právě připravuji. Hraje totiž velkou roli ve změnách, které se v posledních měsících v trestním zákoníku odehrávají. Stejně jako prezident republiky, který svým dalším podpisem může rozhodnout o tom, kdy se Matěj s tátou potká. Ostatně jako spousta dalších dětí, jejichž rodič nikoho nezabil, nikoho neznásilnil, neokradl ani netýral. Jen pěstoval kytky.
V červenci 2025 podepsal prezident České republiky novelu trestního zákoníku, která legálně umožňuje pěstování až tří rostlin konopí pro osobní potřebu a stanovuje nové limity pro legální držení. Zákon tak vstupuje v platnost od 1. ledna 2026 a představuje významný posun v přístupu českého státu ke konopí.
Letos v létě učinil Parlament významný krok směrem k legalizaci konopí v České republice. Po dlouhých debatách a legislativních diskuzích se otevřela cesta k novému režimu, který přináší výraznou změnu české legislativy a stanovuje podmínky pro legální držení a pěstování konopí. Poslanci schválili pozměňovací návrh k obsáhlé reformě trestního zákona, který umožní dospělým osobám starším 21 let legálně pěstovat až tři rostliny konopí, dále držet až 100 gramů sušeného konopí doma a až 25 gramů na veřejnosti. Pokud by někdo tyto limity mírně překročil, půjde pouze o přestupek (hrozí pokuta a zabavení konopí). Trestní odpovědnost přichází až v případě, že by množství přesáhlo 200 gramů celkem nebo 50 gramů mimo domov. I když se hovoří o legalizaci, současná úprava je spíše kompromisem než skutečnou legalizací. Prodej zůstává nelegální a pěstování je přísně regulované. Přesto by tato opatření měla výrazně ulehčit lidem možnost pěstovat konopí pro vlastní potřebu bez obav z trestního stíhání.
Zákon vstupuje v platnost 1. ledna 2026 a představuje významný posun v přístupu českého státu ke konopí. Může znamenat zásadní obrat v protidrogové politice země a otevřít dveře dalším diskuzím o vytvoření regulovaného trhu s konopím podobně jako u alkoholu. To by mohlo přinést nejen nové příjmy do státní pokladny prostřednictvím daní, ale také pomoci snížit podíl nelegálního obchodu s touto surovinou.
