Sám v jedné místnosti. Osamělost pana Jiřího tíží už 40 let. Zájem dobrovolníků snad kartu obrací

Když vstoupíte do domu pana Jiřího, nečeká váš žádný komfort nebo vůně čerstvě vypraného prádla. Právě naopak. Návštěvu zvládne spíše otrlý člověk, který se nehroutí z nepořádku nebo silnějších pachů. Jeho zdravotní stav a tělesná kondice mu nedovolí velké úklidy nebo péči o domácnost. Je rád, když si dojde ke kamnům přiložit polínko. Právě díky dřevu jsme se poznali. V rámci projektu Znesnáze Pomoc zahřeje jsme mu dovezli dřevo na zimu, které si nemohl sám dovolit. Jeho důchod je 14 tisíc korun a jen nájemné dělá rozhodně více než polovinu této částky.

O panu Jiřím jsem se dozvěděla díky Idě. Vnímavé pracovnici jihlavské Charity, která mi o něm řekla. Uvítala možnost získat díky skvělým dárcům do sbírky Znesnáze teplo pro muže, který si do této chvíle musel přitápět elektrickým přímotopem navzdory jistým obavám z nedoplatků za energie, na které nebude následně mít. V pátek tak do Třeště přijel nejen dodavatel dřeva, ale i dobrovolníci, které pracovnice projektu Záchranná síť jihlavské Charity dokázala v krátké době sehnat. Byl mezi nimi i Radek, který přišel rovnou z noční, nebo Květa, která jen před třemi týdny porodila. Na otázku proč raději není doma a nešetří síly, odpověděla jen - protože tohle je dobrá věc. Páteční dopoledne tak bylo jen dalším z důkazů toho, jak skvělá naše společnost navzdory neustálému brblání nečinných je. A jak si dokáže vzájemně vypomoci.

Hned po návratu domů jsem dala na facebookový profil Ježíškových vnoučat, jehož jsem správcem, ve stručnosti příběh pana Jiřího. Když jsem se ho totiž ptala, jak si krátí svůj čas, odpověděl mi, že rád hrál hry na počítači, ale ten už se mu rozbil. Vyzvala jsem proto komunitu, které nejsou staří lidé lhostejní, jestli někdo z nich nemá doma nevyužitý notebook, který by panu Jiřímu věnoval. Během pár minut přišlo hned několik nabídek, včetně těch s další pomocí seniorovi i jeho zrzavé čtyřnohé společnici. Té jediné, kterou má.

„Chybí mi ženský hlas. Chybí mi společnost,“ řekl mi, když jsme na chvíli zůstali sami v jeho malé místnosti plné věcí, které za život nashromáždil, a už dávno nemají využití. A většina z nich ani funkčnost. Nepořádek se mu nedá vyčítat, má síly sotva na to dojít si do lednice, která je stejně většinou poloprázdná. Pravidelně mu jezdí jen obědy, od státu dostává ke svému důchodu příspěvek na péči ve výši 880 Kč, které sotva zaplatí donášku oběda. Minulý týden mu byl uznán příspěvek na bydlení. Což je dobrá zpráva a přilepšení, které by mu mohlo pomoci s úhradou pečovatelské služby. Tedy pomoc a společnost, kterou tolik potřebuje. Se ženou se rozvedl ve svých třiceti letech: „Rodila děti, které nebyly moje a hezky se ke mně určitě nechovala,“ shrnuje smutně v jediné větě svůj dřívější rodinný život. Láska mu chybí. Stejně tak člověk, který by se o něj staral a udělal z jeho bydlení skutečný domov. Dokonce si už podal i inzerát, kterým chce svou situaci řešit.

„Hledám už i přes inzerci. Je mi tady samotnému smutno“

Panu Jiřímu je 70 let. Vedle Pipi mu dělá společnost ještě televize, kvůli které ho bohužel jeho důvěřivost připravila o nemálo financí. Pořady (nejmenované televize pro seniory), které tahají z podobě důvěřivých starých lidí nekalými praktikami peníze, mu zajistily nespočet nesmyslů a obraly o nemalé částky. Určitě by potřeboval někoho, kdo by mu pomohl se v současném světě více zorientovat, nakoupit (sám se do obchodu se svýma nemocnýma nohama jen těžko dostane), uvařit a společně sníst něco dobrého a výživného k večeři. Oblečení velikosti S na něm dnes doslova visí. Ale hlavně, potřebuje někoho, kdo mu bude naslouchat a bude se s ním smát. Jakoli je jeho Pipi přítulná a chápavá, tohle zkrátka nedokáže.

Nabízí se samozřejmě i možnost umístit pana Jiřího do domu s pečovatelskou službou, kde by mu nechyběla ani péče, ani společnost. Je to ale nelehká cesta. Vnější svět je pro něj složitý a představy o takovém zařízení zkreslené. Zlomit jeho obavy z nebezpečí a nepřízně takového prostředí se teď zdá být téměř nemožné. Ale i s tím může pomoci názor a podpora další osoby. Člověka, který by si získal jeho důvěru. Tu a tam panu Jiřímu nakoupí sousedka z přízemí, která je teď ovšem po náročné operaci dolních končetin a minimálně několik týdnů se za ním nahoru rozhodně nedostane.

Ze samoty osamělost. Naděje ale umírá poslední

Nechci dělat nábor na novou ženu pana Jiřího. Protože jsem si jistá, že to by byla vzhledem k aktuálním podmínkám velmi nelehká role skýtající požadavek spousty tolerance a diskomfortu. Věřím ale, že se najde člověk, co si rád povídá, rád naslouchá, má velké srdce a pochopení, který by mohl tu a tam zajít do domečku nedaleko centra města na kus řeči za mužem, který zatím neměl příliš mnoho příležitostí být šťastný a milovaný. A přesto pořád neztrácí radost ze života a maličkostí, které se velmi zřídka objeví.