Článek
„Pozorujete, nasáváte, analyzujete. Musíte je nechat mluvit. Zvlášť, když jsou tam děti, nemůžete je k ničemu nutit. Jsou ve stresový situaci a nemůžete je ještě víc přetěžovat,“ říká o odcházení v rodině, doma, o rituálu loučení, vedoucí hospicové péče v Hlinsku Ludmila Hladká. V oboru je už 30 let. Téma smrti a její bezprostřední blízkost jí vytváří zcela odlišný pohled na věci všedních dní. Zbytečná a malicherná ji připadá spousta z nich, jako třeba ideály krásy, ale i další témata, která společnost intenzivně řeší a tak je až někdy těžké ji vyhledávat. Její skromnost, klidný hlas a laskavé oči přinášejí člověku pocit, že všechno bude v pořádku, že není čeho se bát. Denně jde na dřeň života a intimity rodiny, která jí důvěřuje. Stává se jejím tichým klidným navigátorem.
Paní Hladká při návštěvě u jednoho z klientů v domě nedaleko Hlinska.
Průměrná délka hospicové péče neexistuje. Zpravidla bývá den až týden, od přesunu z nemocnice domů, ale i několik měsíců.V rodině umírajícího jsou pracovníci domácí hospicové péče i 5× denně. Podle potřeby. Na telefonu pořád, říká: „Doprovázející se bojí udělat chybu. Když udělají chybu technickou, tak to nevadí. Důležitá je komunikace. Někdy je lepší vzít za ruku a být potichu, než plácat hlouposti. Pochybovat o sobě je normální. Odcházení a doprovázení je pro člověka většinou naprosto neznámá a nová situace,“ uklidňuje paní Ludmila při odchodu z návštěvy jednoho z klientů, na které jsem jí doprovázela a zaznamenala pro Český rozhlas.
Personál si paní Ludmila hýčká. Je podle ní to největší bohatství a snaží se jeho individuální potřeby maximálně vnímat. Žádná školení ani semináře jim nenutí. Kdo chce, tomu ho ráda zajistí. Respektuje ale, že při tak náročné práci a nasazení je pro některé podřízené největší terapií být doma s rodinou. Jsou to lidé, kteří musejí vedle profesionální zdravotní péče přinášet do domácností s umírajícími klid a důvěru, proto musejí být sami klidní a vyrovnaní.
K Papučovému dni se připojují vedle osobností a široké veřejnosti třeba i zdravotníci jihlavské nemocnice. K podpoře osvěty mobilní hospicové péče se přidaly sestřičky infekčního oddělení
Papučový den
Nevyléčitelná nemoc může zasáhnout kohokoliv z nás. Papučový den připomíná, že většina z nás chce, a také může, zemřít v kruhu svých blízkých. Doma. Ke kampani Dožít doma, a jejímu ikonickému Papučovému dni, se tak 9. 10. přidávají každoročně tisíce lidí v Česku tím, že se do školy, práce nebo kamkoli jinam vypraví v papučích. Upozorňují tak společně na to, že umírat doma je možné, že existují služby, které nabízejí odborný a lidský doprovod. „Vyfoťte se a sdílejte fotky na Facebooku nebo Instagramu s hashtagem #papucovyden a #dozitdoma a ukažte, že podporujete mobilní hospicovou péči v ČR,“ vyzývá iniciativa.
Pomůžeme i s nákupem rodině v době odcházení. Ale i s pohřbem v době truchlení
„Nikoho nenecháme ve štychu. Rodinu, která nám dala důvěru, nemůžeme zklamat. Není cesta zpět. Naše péče je zdarma. Máme vlastní půjčovnu pomůcek. Postel stojí včetně dovozu tisíc korun na měsíc. Pokud vidíme, že je to rodina, kde odchází jen z rodičů a ocitají se v tíživé finanční situaci, postaráme se o to, aby se penězi nestresovali. Máme i potravinovou banku, můžeme se starat i o dovoz potravin. Pomoci můžeme jako chartita i s úhradou pohřbu. To se týká většinou mladých rodin, které pochopitelně při svých velkých měsíčních výdajích smrt běžně neřeší a nepřipravují se na ni. Senioři jsou v tomto směru většinou zaopatření,“ říká Ludmila Hladká, pro kterou je její práce službou. Službou člověku. Sama se drží pravidla, že by měl každý žít tak, aby mohl dobře odejít. Třeba hned zítra.
Kampaň Dožít doma upozorňuje na možnost odcházení v blízkosti rodiny a blízkých. Mezi 48 zapojených organizací se přidává i Mobilní hospic Ondrášek.
Většina z nás chce zemřít doma. Přesto většina z nás umírá v nemocnici. Ačkoli to při úrovni zdravotní péče domácího hospice není vůbec nutné
„4 z 5 lidí si přejí zemřít doma. Ale 4 z 5 lidí se to nepodaří. Jedním z důvodů je i to, že neví o možnosti zůstat doma i v případě nevyléčitelného onemocnění. A pokud už o mobilním hospici slyšeli, často se ho bojí oslovit,“ píše na svém fcb Mobilní hospic Ondrášek. Spolu s dalšími 47 mobilními hospici po celé České republice se snaží dalším ročníkem Dožít doma informovat o tom, co je to mobilní hospic, v čem může pomoct a komu je určen. A taky o tom, že oslovit hospic včas je důležité.
🚗 Chcete se o mobilní hospicové péči dozvědět více? 🚗 Nebo podpořit hospic ve svém kraji? 🫶 Dny otevřených dveří, pokus...
Posted by Dožít doma on Sunday, October 6, 2024
Většina z nás nechce umřít v nemocnici. Nebojme se zeptat na to, co chce, milovaného člověka, který z tohoto světa odchází. Dovolme mu v takových chvílích nebýt sám v cizím prostředí, ale tam a s těmi, co má rád. Dnes už je to možné. Nebude to úplně snadné. Přesto za to zpětně budete vděční. A hrdí, že jste to milovanému člověku umožnili. I umírání může být hezké, jakkoli divně to zní. Díky všem pracovníkům domácích hospiců za tuhle neobyčejnou práci. S lidskostí a pokorou vcházejí do dveří, za kterými se člověk v klidu domova chystá odejít. Rodina se často bojí, že udělá chybu, zdravotnickou. Taková ale v danou chvíli neexistuje. S tichou oporu v zádech určitě ne. Bolest těla se dá tlumit léky, bolest duše jen láskou a sdílením.
