Článek
Vždy mě fascinovaly paralympijské hry. Věnovala jsem jim větší pozornost a podporu, než těm klasickým, z pouhého pocitu respektu a úcty ke sportovcům, kteří došli tak daleko. Protože jejich úsilí a odhodlání muselo být ještě silnější než sportovců zdravých. Logicky. Je to jen můj názor, který samozřejmě nikomu nenutím, ale vysvětluje důvod, proč vám chci představit Kateřinu.
Kateřina se narodila s dětskou mozkovou obrnou. Závažným onemocněním, o kterém se moc nemluví, přitom se v naší zemi týká desítek tisíc lidí. Jde ve výsledku o jednu z nejčastějších příčin tělesného postižení, protože následky DMO je poznamenaná asi polovina všech lidí s tělesným postižením u nás. S dětskou mozkovou obrnou se rodí asi tři děti z tisíce, s klesající porodní váhou se výskyt onemocnění zvyšuje. Kateřina mezi lidmi s DMO vyniká svým odhodláním následky nemoci nepřijmout, ale naopak se s nimi poprat a být nejen samostatná, ale i vítězit. Právě teď rovnou na paralympiádě v Paříži.
Kateřina je člověk odhodlaný postavit se osudu. Teď by si moc přála splnit svůj další sportovní sen.
Letní paralympijské hry (Jeux paralympiques d'été de 2024), se budou konat v Paříži na přelomu srpna a září tohoto roku. Slavnostní zahájení proběhne 28. srpna a Kateřina na něm rozhodně chce být. Právě teď se vrátila ze světových závodů v Brazílii, kde skončila na sedmém místě. Z jednoho ze tří mezinárodních závodů pro účast na paralympiádě nezbytných.
Kateřina bydlí sama. Už dva a půl roku. V Praze, v bytě zvláštního určení pro handicapované osoby, tedy s nižším nájemným. Pracuje, aby byla co nejvíce finančně nezávislá a také, aby si mohla dovolit častější osobní asistenci, která je velmi nákladná: „Bez nadací a grantů se to opravdu nedá zvládnout. Pracuji ve společnosti Jdu na to s.r.o. Mám na starosti Instagram a propagaci zvířecích mazlíčků, resp. jejich výrobky. Pracuji tři hodiny denně každý den. V současné době hledám ještě jedno pracovní uplatnění, abych byla více finančně nezávislá a měla dostatek peněz na osobní asistenci,“ vysvětluje Kateřina. Pro svou nezávislost a samostatnost dělá skutečně maximum. Včetně nespočtu operací:
1994 - operace očí, korekce kvůli šilhání
1999 - povolení třísel
2000 - operace páteře v bederní oblasti
2002 - otočení stehenní kostí o 35 stupňů (proti vtáčení, by mohla lépe levou nohu dostat od sebe)
2003 - 2004 - srovnání a zpevnění kotníků na obou nohách
2008 - protažení kolene
2010 - srovnání palce na levé noze
2021 - operace žlučníku
2023 - operace pravého předloktí - protahování šlach do natažení
2023 - operace pravého kyčelního kloubu
Katka má ráda hudbu (jen tedy prý kromě dechovky a techna), miluje zvířata, plavání, procházky v přírodě, kino, čas trávený s přáteli a sport jménem boccia. Ten se stal jejím životním posláním a hnacím motorem. Nicméně užila si i roli herečky v představení Území nikoho, které je o životě s člověkem na vozíku za pomoci osobních asistentů. Každopádně Boccia hraje v jejím životě prim.
O tomto sportu se dozvěděla na základní škole v Olomouci, na jedné z přednášek: „Mě s tímto sportem seznámila moje kamarádka Julie Čurdová. Je pro tělesně handicapované, kteří nemohou dělat žádný jiný sport. A já chtěla dělat nějaký sport od malička. Na začátku jsem chodila na kroužek Boccii jen tak pro zábavu, později mě to začalo bavit natolik, že jsem Bocciu začala hrát závodně za Tělovýchovnou jednotu Nola Teplice v Čechách, kde jsem začala jezdit do lázní jako dítě. Mým trenérem se stal Miroslav Míča, který mě naučil hrát Bocciu na závodní úrovni. Časem jsem přestoupila do sportovního klubu Jedličkova ústavu, protože už jsem nemohla jezdit do lázní a trénovat s Miroslavem Míčou, kvůli dosažení plnoletosti. Zároveň jsem nastoupila na střední obchodní školu do Jedličkova ústavu, kde jsem začala studovat a hrát Bocciu. V tu chvíli se mi začal plnit můj sen a já začala pomalu snít o paralympijských hrách,“ vzpomíná. Kateřininy první paralympijské hry byly v Riu de Janeiru: „Ano byla jsem už na dvou paralympiádách v Riu de Janeiru a Tokiu. Na obou jsem se umístila, na 14. a 15. místě. Obě paralympiády jsem si moc užila, druhá z nich byla zvláštní tím, že ji provázela covidová opatření a různé restrikce a pravidla. Bohužel paralympiáda byla bez diváků, ale stejně to byl super zážitek,“ ohlíží se.
Asistenti, trenéři, ostatní sportovci… Katka je vždy nazývá jako přátele. Spojuje je společná láska ke sportu i životu.
Velkou oporou Katky jsou její rodiče, kteří s ní jezdili 12 let na soustředění, na mezinárodní závody, absolvovali společně i nespočet tréninků a vyhlášení sportovců. Bez jejich pomoci a podpory si neumí své začátky, ani 18 let trvající kariéru české reprezentantky na vrcholové mezinárodní úrovni, vůbec představit. Zásadní je v tomto směru samozřejmě i podpora finanční. Na tu by ale rozhodně sami nestačili: „Spousta sportovců si musí finanční prostředky na asistenta a daný sport hledat přes nadace, různé granty nebo přes městské části a kraje. Co se týká podpory státu, tak nějaká malá podpora tu je. Já dostávám od státu na rok na sport a vybavení 110 000,- pro mě, dalších 110 000,- pak pro asistenta. Pro vaši představu - jedny závody na mezinárodní úrovní vyjdou zhruba cca na 100 000,-. Navíc rok od roku jsou finanční dotace od státu menší,“ přináší nahlédnutí handicapovaná sportovkyně Cuřinová. Tento rok ještě dotace od státu nedostala: „Náš klub, aby nám trochu pomohl, tak si na naše závody bere půjčky. Dotace přicházejí čím dál později. Potom, až přijdou dotace, tak je jimi splácí, ale stejně musíme pomáhat i my sportovci. Získání financí, jak už jsem zmínila, je opravdu čím dál těžší a složitější pro všechny sportovce, trenéry a rodinné příslušníky.“
Katku vždy podporovali její rodiče. Účastí na soutěžích i dopingem jménem láska. Katka si přesto zakládá na samostatnosti. Žije sama v pražském bytě.
Všechny mezinárodní závody potřebné pro účast na pařížské paralympiádě už má Kateřina za sebou. Z posledního v Brazílii se vrátila před týdnem. To, jestli se jí dveře na třetí velký sportovní zážitek otevřou, ještě neví: „Na paralympiádu by se mnou letěl asistent a kamarád Ondřej Matys, nebo asistentka a kamarádka Dominika Fuxíková. Mohou letět na paralympiádu i blízcí, ale ti si všechno hradí zvlášť a musí si sehnat i ubytování a vše, co je s tím spojeno,“ přibližuje plány i cenovou náročnost Katka Cuřinová, která se rozhodla poprosit o pomoc veřejnost prostřednictvím sbírky na Znesnáze. Věří, že na konci prázdnin dostane šanci soutěžit po boku dalších 4400 sportovců, kteří předvedou svůj talent a odhodlání ve 22 sportech. Sportovců, kteří kvůli své diagnóze nesložili hlavu do dlaní, ale rozhodli se bojovat. Sportovců, kteří už tak zvítězili - nad nepřízní osudu. A pro své další cinkavé vítězství jsou odhodlaní jít přes bolest a útrapy větší, než sportovci zdraví.
