Článek
Žijeme si svůj život, občas hudrujeme kvůli maličkostem, plánujeme budoucnost, ohlížíme se do minulosti a snažíme se z ní poučit do dalších kroků. A najednou se nám všechno zbortí jako domeček z karet. Najednou nevíme, jak dlouhá cesta před námi ještě je. Jen tak. Ze dne na den. Bez iluzí.
Zatímco my žijeme své každodenní příběhy, naše tělo možná svádí tiše boj o přežití, bez našeho ponětí. Nemáme na něj čas, nedává nám znamení. Dokud se ve svém boji s vysílením zbraní neprozradí. To jsou ty chvíle, kdy si uvědomíme hodnotu každého dne. Hodnotu života svého a těch, které nechceme opustit. Všechno ostatní, malicherné, jde stranou. Začneme věřit na zázraky. Protože musíme. Protože to je jediná cesta kupředu, která na mapě zbývá. Spolu s léčbou, která se zdá být nejistá, vzdálená, nedosažitelná. Vysoko nad horizontem, který dohlédneme. Přesto musíte sebrat síly a jít dál. Ale už s oporou a podporou. Teď dostává slovo RODINA zcela nový rozměr.
Dříve
Po operaci
Ve vytrvalém boji.
Vánoční zázrak
„Naše nejmilejší maminka Sváťa náhle těžce onemocněla, byl to pro všechny jako blesk z čistého nebe. Od letošního června bojuje s nejagresivnějším a nejzhoubnějším nádorem mozku – glioblastom, který má velmi špatnou prognózu. Doba přežití je statisticky okolo jednoho roku. Maminka je po několika operacích, neúspěšné chemoterapii a radioterapii, nádor neurologicky poškodil levou stranu těla,“ říká rodina 56leté ženy, která byla vždy aktivním nositelem dobré nálady a laskavosti. Dnes je už jen částečně samostatná. Už si sama neuvaří, neobleče se, potřebuje pomoc s hygienou. Kvůli epilepsii nemůže být sama. Má omezenou hybnost ruky, zhoršený zrak. Na blízku jsou jí její dvě děti, dcera Senta a syn Vojta, které k tomu ještě přebírají starost o babičku, o kterou do té doby pečovala máma. Oba studují, pracují na částečný úvazek. Chtějí trávit s maminkou co nejvíce drahocenného času. Chtějí se o ni dobře postarat. „Před pěti lety nám zemřel tatínek na Crohnovu chorobu. Teď se bojíme o maminku. Je to jeden z nejhodnějších lidí, co známe, tvrdě celý svůj dosavadní život pracovala a starala se s láskou o všechny okolo sebe.“
Naděje umírá poslední. Vždycky!
Děti hledaly pro svou mámu všechny možnosti pomoci. Jako by to udělal každý, v jehož duši naděje umírá jako poslední. Narazily na speciální metodu pro boj s rakovinou mozku TTF OPTUNE, která je založena na působení střídavého proudu na buňky. Tato metoda je podle nich nadějná a aktuálně jediná možnost léčby poskytovaná v České republice. Není ovšem hrazená zdravotními pojišťovnami a měsíčně vyjde na 620 000 korun. Trvat by měla alespoň rok a půl, tedy celková cena léčby vyjde přes 11 miliónů korun. A čas neúprosně běží.
Když je tak trochu osud proti nám, ale máme kolem sebe své děti a přátele, kteří bojují a nechtějí to vzdát. Držíme...
Posted by Tomáš Slavata on Monday, December 2, 2024
„Dosud jsme péči o maminku a léčbu financovali sami a dál ji budeme financovat, jak jen to bude možné, ale už na to pomalu nestačíme. Pomozte nám prosím dát naší mamince naději na uzdravení. Všem, kteří nám pomohou, ať už třeba jen sdílením našeho příběhu, budeme neskonale vděční,“ vzkazují u své sbírky na Znesnáze Senta a Vojta.
Když bylo všechno v pořádku. Když byla rodina pohromadě. Když ještě děti nevěděly, jak složitá cesta je čeká.
Čtení takových příběhů je těžké. Ještě těžší je je žít. Ve skepticích vyvolají pocit bezmoci, v optimistovi víru v lidské dobro a podporu. Pomůžou nám si uvědomit, že přání zdraví a setkání pod stromečkem i v příštím roce není klišé. Že je to naopak to nejzásadnější, co náš život dělá tím, čím je. A také nám pomůžou najít v sobě soucit, lásku a potřebu přát uzdravení a štěstí jiným… a při troše možností k nim i dopomoci. Kdy jindy než o Vánocích, které jsou nepsaným synonymem rodiny, lásky a zázraků.
