Článek
V naší zemi jsou tisíce rodin, kterým po uhrazení nájemného a poplatků zbývá pár stovek na celý měsíc. A z toho se jen těžko pořídí dárky pod stromeček dětem a prostře vánoční stůl. I když vaše dítě ví, že na tom nejste jako rodina finančně nejlépe, od vánočního kouzla očekává zázraky, očekává Ježíška, který dokáže splnit nemožné. Jenže v té roli se tím obdobím ocitá rodič, který má mnohdy sotva na zítřejší večeři. Bezmoc, která se dá sdílet jen s tím, kdo ji kdy zažil. Pro ostatní jen těžko uchopitelná.
Já patřím ke skupině těch, co to pochopit dokáží. Sama jsem samomáma dvou dětí, a v dobách, kdy byly malé a já na mateřské, Vánoce pro mě znamenaly strach schovávaný za radost a očekávání, které měly ony a logicky ho od mámy také očekávaly. Hrála jsem tu roli ze všech posledních sil a přitom hledala brigády, které by mi umožnily jim jejich sny splnit. Dárky často pocházely z bazaru. Samozřejmě tak, aby vypadaly jako nové a nebyl ani náznak používání, který by v dětech vzbudil pochybnosti. Když jsou opravdu malé, jde to, a věřte mi, dělá to tak většina rodičů v této roli. Když jsou větší, je to už samozřejmě těší. Zachovalé odrážedlo z panelákové plovoučky jen něco jiného než vysněný kabát přesně podle obrázku. Samorodič se stává v předvánočním čase otrokem vlastních strachů, protože ve výsledku jsou sny dětí pomíjivé a dost možná se do Vánoc změní. Ale on chce udělat všechno proto, aby je nezklamal. S vědomím a přesvědčením, že je to právě on, kdo má podíl na situaci, že v takové situaci vůbec jsou. Ať je jakkoli velký či relevantní, byl to on, kdo vybral druhého rodiče, který s nimi u stromečku a štědrovečerního stolu není a v mnoha případech jim chybí i v běžném životě. Pro takového rodiče mají Vánoce další rozměr, který se běžným rodičům dá jen těžko vysvětlit. Přesto se vnímaví a chápaví najdou. A zůstávají pak těmi nejlepšími přáteli. Někteří to štěstí ale namají. Často jen proto, že potřebu pomoci skrývají. Proto je tak moc důležitý zájem a vnímavost.
Když není co zabalit pod stromeček
Protože děti věří na Ježíška, nepochybují o tom, že dárky donese všem. Tedy i dospělým. V takové situaci si rodič často sám zabalí věc, kterou měl schovanou, sám sobě. Nebo to, co dostal od kamarádky.
Nadační fond Příběhy pomáhá samoživitelům a samoživitelkám dlouhodobě a systematicky
„Uvědomili jsme si někdy, že si spousta rodičů samoživitelů balí sama pro sebe dárky pod stromeček, aby se jejich děti neptaly, proč jim Ježíšek nic nepřinesl? Rádi proto na letošní Vánoce pomůžeme nejen s potravinami a s dárky pro děti, ale chceme také, aby pod stromečkem našly překvapení i maminky a tátové, kteří ho třeba i několik let nezažili.“ říká zakladatelka NF Příběhy Silvie Dymáková. Jistě její jméno znáte. Stojí například za vznikem filmu Šmejdi, jehož název se v naší společnosti už zažil jako synonymum pro podvodníky, kteří těží z důvěřivosti seniorů. Je ale také autorkou nespočtu dalších projektů a pomoci, která mění lidské životy k lepšímu. Například nabízí samoživitelkám a samoživitelům „startovací byt“, který je jejich bárkou po dva roky od krize, která do jejich života vstoupila. Pomáhá s právní pomocí i uplatněním na trhu práce. Dělá spoustu věcí, které nejsou vidět, ale jsou hmatatelné ve svém důsledku. Vím o tom své a znám sílu dosahu její péče. Potřebuje ale pomocníky. Potřebuje nás, aby mohla pomáhat lidem, kteří se potřebují odrazit ode dna, najít sílu a důvěru v sebe. Najít prostor pro to těžké časy řešit. Najít klid, bez kterého se dá jen nabrat síly. Děti jsou často jejich největší motivací a nadějí. A právě Vánoce časem, kdy jim chtějí ukázat, že i na ně čeká radost, že Ježíšek je pro všechny. A proto na Znesnáze vznikla sbírka, která má umožnit soucitným a vnímavým lidem pomoci ulehčit 15 rodinám tu předvánoční tíhu.
Bohatost štědrovečerního stolu se měří zvyklostmi, ale i možnostmi
Místo kapra párek, místo salátu bramborová kaše
Jak asi musí být člověku, který vidí ve filmech štědrovečerní stůl prohýbající se pod množstvím jídla, když sám má sotva pár stovek na to, aby zaplnil talíře i místo pod vánočním stromkem. V takových případech přichází na řadu vedle bravurní improvizace často také pomoc potravinové banky nebo zmiňované Znesnáze, která se snaží rodinám v podobné situaci dlouhodobě pomáhat. Pokud se někdo domnívá, že je na Vánoce možné v takových případech celoročně šetřit, odpověď je bohužel - není z čeho. Protože po uhrazení nájemného a nezbytných výdajů na péči, pak často už v druhé půlce měsíce přichází otázka, jestli koupit tři rohlíky nebo čtvrtku chleba s propočtem, co déle vydrží. Nevyžádané rady tady určitě nejsou na místě. Pomoc je vítaná spíše z jiných stran. Ať už jde o podporu prostřednictvím nezisku, tak podporu dlouhodobou a osobní. Pohlídání dětí, aby mohl jít rodič na noční brigádu, nabídka práce na doma k té současné, zachovalé zimní boty pro děti, ze kterých těm vašim už noha vyrostla nebo výlet, na který přiberete děti kamarádky, aby si také užily dobrodružství, na které v jejich rozpočtu nezbývá. Nebo zaplatit při rodičovské schůzce nenápadně dva výlety do kina místo jednoho, s chápavým tichým spiklenectvim třídního. Jsou to drobnosti, kterými dokážete neuvěřitelné věci. Přinesete klid a oporu, která leckdy dokáže být tou nejlepší hnací silou pro odražení se ze dna, které nikdy není definitivní. Záleží ovšem na podpoře, která buď přijde, nebo ne. Když k tomu přidáte za dveře vánoční dárek pro samomámu nebo samotátu se vzkazem „Bude líp“ možná dáte šanci uvěřit v kouzlo Vánoc nejen dětem, ale i těm, co pro ně kouzlí celý rok. O zájmu, vnímavosti a nezištné lásce přece Vánoce jsou.
Přidáte se?
