Článek
O kočkách koluje asi nejvíce hodně mýtů ze všech zvířat. Černá kočka podle některých přináší smůlu, sen o bílé kočce zase štěstí. Kočka, co se myje za ušima, předznamenává nadcházející déšť, a pokud vidíte v Normandii kočku ze želvoviny, je to „jasný příslib“ nečekané smrti. V Irsku zase se věří, že zabít kočku přináší 17. let neštěstí (kam se hrabe naše rozbité zrcadlo). A pak je tu ten (pro kočku) nejnebezpečnější mýtus - že vždy dopadne na všechny čtyři a že má dokonce 9 životů.
Kočky zažily dobu temna, kdy byly spojovány s ďáblem. S nástupem inkvizice a honů na čarodějnice byly zejména černé kočky vybíjeny, a upalovány spolu s domnělými čarodějnicemi. Výsledek nevzdělanosti a tmářství se však brzy dostavil. Říká se totiž, že kvůli tomu se přemnožili hlodavci a přišel mor. Historici to ale vyvracejí fakty - velká morová epidemie (Černá smrt) Evropu zasáhla až v roce 1347 – tedy o více než 110 let později.
Ohebná - neznamená nesmrtelná
Říká se, že kočka se ze všeho vylíže. I to má svůj původ. Myšleny tím byly především rány a šrámy z kočičích bojů a šarvátek. A je pravda, že kočičí sliny obsahují speciální enzymy, které mají hojivé účinky a tak si řadu problémů dovede vyřešit sama, ale rozhodně není dobré spoléhat na jejích pomyslných devět životů. Mnoho majitelů žije v iluzi, že kočka má dokonalou rovnováhu a z okna by neskočila. To je sice pravda, ale kočky z oken neskáčou záměrně – padají nešťastnou náhodou.
Jednou z hlavních příčin je přirozený lovecký pud. Kočka spatří letícího ptáka, mouchu nebo padající list. V ten moment se aktivuje silný instinkt, kočka přestane vnímat okolí a skočí po kořisti. Kočkám nenahrává ani městské prostředí. Venkovní parapety bývají hladké a po dešti kluzké. Stačí také zatroubení auta nebo bouchnutí dveří a kočka vylekaně ztratí rovnováhu. Dalších specifickým problémem jsou tzv. ventilačky. Lidé často nechávají okna otevřená na mikroventilaci nebo „na ventilačku“, což je pro kočky smrtící past. Kočka se pokusí škvírou prolézt, gravitace ji sveze do úzkého „V“ profilu, a tak uvízne, bez šance na to se dostat ven. Fyzika to prostě nedovolí. Tlakem vlastní váhy si poškodí míchu, vnitřní orgány nebo se udusí. I tomuto tématu jsem před časem věnovala jeden z článků.
Fyzikální paradox
Statistiky ukazují, že pády z 2. až 6. patra bývají pro kočky často fatálnější než pády z vyšších pater. Při pádu z malé výšky se kočka nestihne ve vzduchu správně přetočit na všechny čtyři tlapky a uvolnit tělo do „parašutistické“ pozice. Zlomové se pak uvádí 3.patro, výška okolo 9 metrů. Pokud kočka spadne z vyšší výšky, stihne se přetočit a dopadnout na všechny čtyři. Nižší patra, pokud nepočítáme přízemí, dopadají hůře. Rozhodující pro vznik zranění je také to, jestli dopadne do trávy, na auto nebo beton.
Nejhorší úrazy jsou do 4. patra. To, jak zvíře dopadne, záleží na výšce, ze které spadne. Musím říct, že obvykle lépe dopadnou pády z vyšších pater, někde od čtvrtého výš. Z nižších jsou zranění obvykle mnohem horší.
Nepodceňovat pád je zásadní předpoklad přežití
Když zvíře spadne třeba k večeru, a zdá se bez zranění, mnozí si řeknou, že to bude dobré nebo „ráno uvidíme“. Jenže v takovém případě ráno už taky žádnou kočku nemusíte mít. Pokud zvíře takto spadne, a zdánlivě je v pořádku, přesto ho okamžitě dovezte k veterináři. Úrazy jsou často skryté, vnitřní a k rozvoji příznaků dochází až za několik hodin, třeba v noci,“ vysvětloval pro Radiožurnál veterinář Jiří Herzig.
Nespoléhejte na to, že kočka má devět životů. Fatálním pro ni může být i pád z druhého patra.
Nejčastější poranění zvířete při pádu z výšky bývá pneumotorax (volný plyn v dutině hrudní, plíce kolabují, zvíře se dusí, poranění plicní tkáně, zlomeniny celých končetin, tak jen prstů, zlomeniny pánve, žeber nebo tvrdého patra, vykloubení nebo zlomení čelisti, krvácení do dutiny břišní či prasknutí močového měchýře.
První pomoc je zásadní a postup záleží na stavu kočky. Pokud jen leží, je třeba ji zabalit do deky. Můžete přidat i lahev s teplou vodou. Šokem jí totiž rychle spadne teplota těla. Jiří Herzig doporučuje předem lékaři zatelefonovat: „Jde o to, aby na tento akutní stav byl připraven a mohl ji co nejdříve pomoci. Je to totiž obvykle otázka života.“
Příběh Tary
Taře se stal pád z okna málem smrtelným. Existuje ale i podezření, že ji z něj někdo vyhodil.
„Před pár dny jsme na ulici našli těžce zraněnou kočičku, které jsme dali jméno Tara. Pravděpodobně vypadla z okna, nebo ji někdo bohužel bezcitně vyhodil. Nenechali jsme ji napospas osudu a okamžitě ji odvezli na veterinární kliniku. Vyšetření ukázalo vážná zranění: Tara má zlomené obě přední nohy a rozštěp horního patra. Navíc měla na plicích pneumotorax, který se naštěstí podařilo úspěšně odsát, a kočička je v tuto chvíli stabilizovaná. Čeká ji ovšem velmi náročná léčba a složitá operace, aby mohla znovu normálně a bez bolestí žít,“ vysvětluje mladý pár z Prahy, který se rozhodl udělat pro záchranu kočky vše, co je v jejich silách. Na dárcovské platformě Znesnáze21 založili sbírku, která jim má s náklady na léčbu pomoci, sami nejsou schopni vysoké náklady pokrýt. Podpora lidí je úžasná.
„Vaše příspěvky nám pomohou uhradit nezbytnou operaci zlomených tlapek, specializované léky a dlouhodobou pooperační veterinární péči, kterou bude kočička pro své uzdravení nutně potřebovat. Děkujeme ze srdce každému z vás, kdo Taře jakoukoliv částkou dá šanci na nový a bezbolestný život,“ vzkazují.
Nebezpečí, která na kočky číhají, je ale mnohem více
Ačkoli v létě mají veterináři právě z těchto důvodů ruce plné práce, pro kočky neexistuje jedno jediné nejnebezpečnější roční období. Každá sezóna přináší zcela odlišná, ale stejně vážná rizika. Z hlediska úrazů to bývá léto, z pohledu úmrtnosti jsou za nejkritičtější považovány jaro a zima. S jarem se probouzejí hormony. Pro venkovní a nekastrované kočky bývá jaro plné rizik kvůli tzv. mňoukací sezóně“. Kočky hnané instinkty ztrácejí ostražitost, toulají se daleko od domova, padají pod auta nebo bojují o teritorium, což vede k vážným zraněním a přenosu infekčních nemocí. S prvním větráním masivně přibývá zmiňovaných koček, které vypadnou z nezaizolovaných oken či balkónů. Nebezpečné jsou na jaře také některé květiny - pozor na narcisy, tulipány a zejména lilie, které jsou pro kočky smrtelně jedovaté. Kočky se nepotí jako lidé a ochlazují se hlavně dýcháním. V rozpálených bytech či autech jim proto v létě hrozí selhání organismu. Zahradní bazény s hladkými stěnami se zase pro kočky stávají smrtící pastí, ze které nedokážou vylézt. A také v létě vrcholí sezóna blech a klíšťat, která přenášejí nebezpečné infekce. S podzimem číhá nebezpečí pod kapotou aut. Jakmile klesnou teploty, venkovní kočky se často schovávají do motorů, kde se po nastartování mohou vážně zranit, skalpovat nebo uhořet. Nemrznoucí kapaliny (ethylenglykol) kočkám chutnají, protože jsou sladké. Stačí olíznout pár kapek z chodníku a kočce selžou ledviny. A se zimou přichází to nejtěžší období pro přežití. Při extrémních mrazech hrozí toulavým nebo ztraceným kočkám podchlazení a ztráta uší či polštářků na tlapkách (sůl z chodníků rozežírá tlapky - kočky si ji navíc slizují, což jim způsobuje zažívací potíže)… Podtrženo sečteno - asi u nás neexistuje jiné zvíře, které by devět životů opravdu tolik potřebovalo. Bohužel ale nic takového neexistuje. Jediný, kdo nad životy a zdravím koček a kocourů drží ochranou ruku jsme my lidé. Sice si v sobě uchovaly silné lovecké instinkty divokých šelem, na rozdíl od psů se ale domestikovaly víceméně samy. K zajištění bezpečného života už člověka -více či méně- potřebují. A mnozí by možná přitakali, že stejně tak potřebujeme i my je. :)
