Článek
„Od roku 2023 žiji se svými čtyřmi dcerami v azylovém domě. Starší dcery Mariana a Erika chodí do školy a jsem na ně moc hrdá, jak dobře se učí. Mladší Dianka je se mnou doma a pomáhá mi starat se o nejmladší Kristýnku, která se narodila s Downovým syndromem s vrozenou vadou srdeční chlopně,“ začíná vyprávět svůj příběh maminka Erika.
Dcera Kristýnka byla hned po narození kvůli vážnému stavu hospitalizována. Erika vše díky pomoci lékařů zvládla a naučila se o dcerku správně pečovat. Snadné to není, Kristýnka není schopna přijímat potravu a lékaři jí museli zavést PEG. Aby nebylo starostí málo, rodina se dostala do potíží kvůli dluhu na nájemném a skončila v azylovém domě.
Sociální byt musela rodina opustit
„V roce 2020 jsem od Magistrátu hl. m. Prahy získala sociální byt. V té době jsem měla tři děti a dostávala rodičovský příspěvek a příspěvky na děti, takže jsem neměla dost peněz na to všechno zaplatit a každý měsíc jsem se musela rozhodovat, zda zaplatím celý nájem, nebo koupím jídlo pro ně,“ vzpomíná žena, která je na výchovu svých dětí sama. Požádala proto o příspěvek na bydlení, jenže jeho vyřízení trvalo více než 6 měsíců. Erice mezi tím vznikl dluh na nájemném a z bytu nakonec musela s dětmi odejít: „Chvíli jsme bydlely na ubytovně, dokud se mi nepodařilo najít útočiště v azylovém domě, kde dosud bydlíme. Sociální pracovníci mi pomáhají situaci řešit a najít stálé bydlení pro mě a pro dcery. Bohužel žádosti o byt u městské části i magistrátu hlavního města mi byly zamítnuty. Dluh na nájemném je hlavní překážkou žádosti o sociální byt a potřebovala bych ho splatit. “
„Žádost o příspěvek nebyla schválena, protože to bylo období covidu, klientka musela zezačátku ještě něco dokládat a celý proces se hrozně zpomalil, až do doby, kdy Magistrát neprodloužil smlouvu a bez nabídky splátkového kalendáře jí pak zaslali , že musí být vyklizen byt. Mimo to Úřad práce neakceptoval částečné splácení nájmu – a na základě toho jí nepřiznali příspěvek na bydlení. Chtěli doklad o zaplacení celého nájmu, což nedokázala tím pádem doložit,“ vysvětluje Markéta Šelembová, vedoucí Azylového domu pro matky s dětmi Otevřené srdce, která se rodině snaží pomoci.
Paní Erika s dětmi.
Začarovaný kruh
„Klientka je nyní stále u nás v Azylovém domě. Má čtyři děti, z toho jedno má vážnou vývojovou vadu a nemůžeme a nechceme jim ukončit pobyt, protože by skončili ‚na ulici‘ a hrozilo by jí odebrání dětí. V současnosti se řeší a čeká se na vyjádření o výši příspěvku na péči, jinak klientka žije pouze z dávek hmotné nouze, RP a příspěvku na děti,“ vysvětluje vedoucí azylového domu Markéta Šelembová.
Aktuálně je pro rodinu největší problém bydlení a do budoucna je očekává problém s umístěním nejmladší dcery do specializované školky, aby mohla Erika začít pracovat a zajistit lepší budoucnost dětem.
Nový začátek vyřeší jen zaplacení dluhu na bytě
„Dluh na magistrátním bytě je zásadní, jestli jsem to dobře pochopila, tak Magistrát nemůže udělat výjimku, zastavení a odpuštění žaloby o dlužnou částku by mohl být precedens pro budoucí dlužníky. Pomoc prostřednictvím sbírky jsme chtěli z důvodu toho, že všechny možnosti o získání bytu selhaly-a defacto, pokud se klientka nezbaví dluhu na nájmu nezíská žádný sociální magistrátní byt,“ vysvětluje vedoucí Azylového domu, která se spolu s kolegy snaží rodině pomoci s novým startem. Založili z toho důvodu na Znesnáze sbírku, kterou použijí právě na zaplacení dluhu na nájemném, penále a soudních výdajů. Tak, aby se rodina konečně dostala ze začarovaného kruhu: „Mrzí mě, že jsem se kvůli opožděnému vyřízení žádosti o příspěvek dostala do takto zamotané situace a děkuji všem, kteří mi pomůžou začít znovu a najít trvalý domov pro mé dcerky,“ vzkazuje s vděčností maminka Erika, která se těší na další cestu, která se jim tak otevře.
„Dítě z azyláku“ nemusí být stigma
Jakkoli je situace nepříjemná a budoucnost nejistá, láska a odhodlání rodinu drží nad vodou. Dcery Eriky se necítí stigmatizovány. Většina dětí z azylového domu podle sociální pracovnice ve škole „neprozrazuje“, že jsou v sociální službě, aby se vyvarovaly případným problémům a „zbytečné upřímnosti“ některých spolužáků. Nejstarší z dcer Eriky ráda maluje a jako každá teenagerka je ráda i na telefonu, kde surfuje. Mladší z dcer, vidí ve starší sestře vzor a tříletá Diana ráda maluje a staví z Lega. Nejmladší z dětí baví vše, co může dělat se svou maminkou. Ochranitelkou odhodlanou udělat vše pro to, aby o své děti nepřišla a mohla vykročit na novou samostatnou cestu, ke které jí dopomůže i klid a bezpečí skutečného domova.
