Mikýř se setkal se svou dlouholetou tajemnou bohyní. Udělal tím radost úplně všem

Bylo to skvělých 24 hodin. Všechno díky skvělému týmu lidí z Českého rozhlasu, kteří do toho šli s vědomím bolestivého spánkového deficitu, z nadšení, přesvědčení a bez nároku na honorář. Stejně jako všichni dobrovolníci a osobnosti, které si často nechaly kvůli charitativnímu maratonu ujít dobře placený kšeft, nebo se rozhodly z vystoupení jet napříč republikou i v noci jen proto, aby v divadle Jatka78 mohly při této události chvíli být. A mezi nimi byl i Martin Mikýř Mikyska. Přijel vypomoct nejen na call centrum, ale také na hodinové moderování s Michaelou van Erne. Popravdě, to byl asi ten hlavní důvod, proč si to všechno nenechal ujít. A každý, kdo Mikýřova videa zná, už moc dobře tuší proč.

„Já jsem trávil hodně let na chalupě a tam jsme měli vždycky zapnutý rádio a já jsem vaše jméno slyšel třeba 60× za ty prázdniny. Byla jste pro mě mytologická bytost. A tohle je pro mě opravdu setkání s bohem,“ řekl Mikýř Míše ve chvíli jejich prvního setkání. Nebyla jsem si z výrazu Míši jistá, jestli mu věří, nebo si myslí, že si z ní dělá legraci. Ale moc dobře věděla, že Martin přijede, a moc se na něj těšila. Ačkoli nemůže být rozdílnějších stylů moderování, než mají tihle dva, zvládli to společně na jedničku. Mikýř splnil svou moderátorskou úlohu naprosto skvěle například ve chvíli, kdy měli živý vstup s Petrem Švančarou v hodině, která patřila podpoře centra na pomoc dětem trpícím domácím násilím a bývalý fotbalista do éteru řekl několik vět ve stylu toho, že jsme dnes na děti moc měkcí a že s námi se taky nikdo nepáral. Mikýř do toho diplomaticky a s nadhledem vstoupil, aniž by urazil, aniž by se dotkl, aniž by zlehčoval. A jak jinak než s jeho typickým humorem. Doporučuju poslechnout si záznam v sobotním čase mezi 19. - 20. hodinou.

Pokud vám víkendové vysílání Radiožurnálu kvůli krásnému počasí uniklo, na svém webu nabízí tato nejposlouchanější česká rádiová stanice ohlédnutí . Mně utkvěla v hlavě slova Jany Ledvinové z Českého centra fundraisingu, která zazněla v neděli, zhruba o půl šesté ráno, kdy navzdory očekávání jeli všichni organizátoři i po probdělé noci v zápřahu na 150 %. Právě proto, co nakonec zaznělo z jejích úst: „Pro neziskovky jsou peníze ve výsledku vlastně až na druhém místě. Na tom prvním je něco jiného. To nejdůležitější je propojení…“ To jen potvrdilo a požehnalo tomu všemu, co se kolem dělo a proč se to dělo. Spojovat a propojovat. Děkovné právy, které od ukončení vysílání Radiožurnálu z organizací právě v tomto tónu chodí, jsou často velmi dojemné:

„Krásný dobrý den do Rozhlasu, chtěli bychom vám z celého srdce poděkovat za Znesnáze a za všechny příběhy, které díky vám dostaly šanci na pomoc. Tolik osobností i zaměstnanců šlo vědomě do spánkového deficitu, jen aby mohli pomoci. Vaše nasazení, energie a obrovské srdce – to všechno udělalo z akce něco opravdu výjimečného. S propagací za Znesnáze samozřejmě ještě nekončíme, ale už teď cítíme potřebu sdílet nadšení a vděčnost. Děkujeme každému jednomu z vás, kdo se na celé akci podílel. To, co se podařilo, bylo doslova epické – celý náš tým to strhlo. A asi nebude překvapením, že se za Znesnáze moc rádi zapojíme i do dalšího ročníku. Uděláme maximum pro to, aby byl minimálně stejně silný jako ten letošní – i když víme, že laťka je opravdu vysoko,“ psala například ruka Simony Rajdl Patelisové ze Znesnáze. Podobné zprávy ale chodí také od osobností, které se charitativního vysílacího maratonu účastnily.

I Mikýř zůstal ještě dlouhou dobu potom, co svůj blok odmoderoval, aby společně nejen se mnou zkoušel najít cesty, jak sbírku udělat co nejúspěšnější a tím pro organizace pomáhající mladým lidem v nouzi co nejpřínosnější. Díky za to!

Během vysílání se podařilo díky skvělým posluchačům Radiožurnálu vybrat pro neziskový sektor pomáhající dětem a mladým -nazývaným Generace Z- částku téměř 1,5 milionu korun. A tím to nekončí. Pomoci dvanácti organizacím může svým příspěvkem až do Velikonoc. Tady najdete přehled těch, pro které to společně všechno děláme. Možná závěrem uvedu jeden příklad - Linka bezpečí má v posledních letech, zejména po covidu, dvojnásobek hovorů dětí a dospívajících. Ale bohužel také těch hovorů, které mluví o sebevraždě. Bohužel se kvůli přetížení každé druhé dítě nebo teenager nedovolá. A asi nemusím vysvětlovat, jaké důsledky to často má. Peníze z této sbírky zamíří v případě Linky bezpečí právě na navýšení kapacit tak, aby se mohl dovolat každý, kdo pomoc potřebuje. A pak je tu ještě dalších 11 organizací. Těch, které denně mladým lidem v zoufalé situaci naslouchají, nenazývají je Sněhovými vločkami, ale snaží se jim podat pomocnou ruku ve chvíli, kdy se k nimi ostatní otočili zády. Každý, který se jen sebemenší částkou přidá na jejich stranu, se tak může stát zachráncem mladého člověka. A pokud nemáte peníze nazbyt, stačí jen odkazy na sbírku sdílet. Ale co je to nejdůležitější, co může udělat každý z nás - obejměte svoje děti a naslouchejte jim. Poslouchat v běhu nestačí. Nejsou křehcí, to jen ta doba, ve které vyrůstají, je tvrdá. Nezlehčujeme jejich trápení. My sami bychom jako teenageři v téhle době kyberšikany, útoků, srovnání s nemilosrdným světem instagramu, rozchodů rodičů nebo odchodů z dětského domova do reálného života jen těžko obstáli lépe…