Článek
„Kadění“ je téma, ke kterému se většinou dopracujeme až po pár půllitrech piva. Běžným tématem hovoru nebývá. Naopak. Jako by neexistovalo. Přitom je to hloupoust, už jen s ohledem na to, že se týká každého z nás a je mnohem zásadnější pro náš život než tlachání o jiných nesmyslech. V jedné studii mezi univerzitními studenty, o které píše National Geographic se veřejným toaletám kvůli úzkosti vyhýbá téměř 15 procent lidí. A nejde ani tak o strach ze špíny veřejných a bakterií, jako spíše o to, aby nás „někdo neslyšel“. Tahle představa v mnohých vyvolává dokonce panické stavy a paralyzující úzkost.
Syndrom stydlivého střeva
V odborné literatuře se pro tento stav používá termín parcopresis, známý také jako syndrom stydlivého střeva. Obdobně, jako tomu je při strachu z močení mimo domov. Němci mají ještě výstižnější výraz pro obavu z vykonání velké potřeby jinde než doma - „Heimscheißer“. Tedy doslova „ten, kdo jde na velkou jen doma“. Jak ukázala rozsáhlá studie australské Swinburne University of Technology výzkumného týmu pod vedením profesora Simona Knowlese, 14,4% účastníků z řad 714 univerzitních studentů by se veřejným toaletám vždy vyhnulo právě kvůli úzkosti. Třiačtyřicet procent z nich by raději odjelo domů, než aby využili veřejnou toaletu. Ať už by šlo o jakkoli akutní stav.
Lidé s parcopresis se obávají, že je ostatní budou kritizovat za to, že jsou cítit, slyšet, nebo vůbec jen proto, že na záchod jsou.
Problém, který lze léčit, ale je třeba o něm mluvit
V České republice se problematikou parcopresis zabývají například psychologové z Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech. Kognitivně-behaviorální terapie je v tuzemsku dobře dostupná a hradí ji zdravotní pojišťovny. Parcopresis se dá úspěšně léčit – a to je dobrá zpráva. Nejúčinnější je kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Ta člověku pomáhá rozpoznat a postupně měnit negativní způsoby uvažování. Terapeut společně s pacientem vytvoří hierarchii situací od nejméně po nejvíce úzkostné. Například začít používáním toalety u přátel, pokračovat k méně frekventovaným veřejným toaletám a postupně se propracovat k těm nejnáročnějším situacím. Zkrátka krok za krokem.
Že není dobré věc zlehčovat ukázal i případ šestnáctileté Emily Titterington z anglického Cornwallu. Dívka trpěla fobií z toalet a podle vyšetřování pravidelně zadržovala stolici až dva měsíce. Emily zkolabovala doma a zemřela na srdeční zástavu. Pitva odhalila, že její tlusté střevo bylo extrémně rozšířené kvůli nahromaděné stolici dokonce tak, že stlačilo hrudní dutinu a posunulo ostatní orgány. Přestože její matka opakovaně naléhala na lékařské vyšetření, dívka odmítala. Přehlížení psychických potíží spojených s používáním toalety může mít skutečně tragické následky.
K problému pomohl i tiktokový trend
No Poop July je rádoby vtipný trend na TikToku , který původně zahájil online influencer OkCron. Spočívá v tom, že se lidé snaží po celý červenec nejít na velkou. Trend je součástí trendů souvisejících s měsíci, jako je No Nut November , No Fap September a Dry January . Možná se inspiroval předchozími absurdními internetovými výzvami, jako byla Tide Pods Challenge . Influenceři také předstírají natažený krk a zarudlou kůži. Tento trend se stal populárním již v roce 2020 a poté se každý rok opakoval. Vyhledávání na Google Trends ukazuje každoroční nárůst popularity, omezený na měsíc červenec. Od původní verze v roce 2022 se popularita trendu ztrojnásobila. Ve stejném roce pocházelo z hashtagu #NoPoopJuly na TikToku znatelných 130 milionů zhlédnutí.
Po vydání soutěže v roce 2022 se o trendu TikToku zmínilo několik zpravodajských zdrojů a několik lékařů se proti němu postavilo. Dr. Austin Chiang, populární influencer na TikToku a gastroenterolog, řekl: „Samozřejmě doufáme, že to nikdo nebude brát vážně… lidé, kteří mají pravidelný, normálně fungující gastrointestinální trakt, tento problém mít nebudou, protože jejich tělo se bude chtít zbavit odpadu. Takže nemají na výběr, zda ho v sobě zadrží.“
Zní to logicky. A nebudeme si nalhávat, že to někdy v životě nezažil každý z nás. Když dorazí studený pot a „šroubovák v břiše“, jen těžko tělu poručíme, jestli „zůstat nebo jít“. To ale mluvíme o lidech, kteří jsou zvyklí na běžnou každodenní stolici a rozhodně „netrénují“ její zadržování.
Nejde o vtip, ale hazard se životem
Pravidelné zadržování stolice má vážné zdravotní důsledky. Když stolice zůstává v tlustém střevě déle než obvykle, tělo z ní absorbuje více vody. Výsledkem je tvrdší a sušší stolice, která se hůře vyprazdňuje. Existují ale i další rizika spojená s nesprávným vyprazdňováním. Lidé s parcopresis kvůli úzkosti často tráví na toaletě příliš dlouho, nebo naopak návštěvu odkládají, což zhoršuje zácpu. Nejnovější studie z roku 2025 publikovaná v časopise PLOS One ukázala, že hrozbou je i mobilní telefon, který si s sebou někteří lidé na záchod berou. Jeho používání které prodlužuje dobu sezení, bylo spojeno se zhruba o 46 procent vyšší pravděpodobností výskytu hemoroidů, po zohlednění dalších faktorů, jako jsou věk, pohlaví či příjem vlákniny. Více než třetina uživatelů telefonů trávila na toaletě přes pět minut, oproti pouhým sedmi procentům těch, kteří telefon nepoužívali.
Lepší tohle než nic. Doslova.
Jak vypadá ideální "velká"?
Doporučení gastroenterologů jsou jednoduchá. Netrávit na toaletě ideálně déle než pět minut a netlačit násilím. Samozřejmě zásadní je samotná prevence, tedy předcházet zácpě dostatkem vlákniny a dostatečným pitným režimem. Jestli je stolice správná poznáme jednoduše tak, že odchází z těla pravidelně a bez námahy. Pokud ne, je třeba se s problémem svěřit odborníkům, stejně jako bychom mluvili o bolestech hlavy. Bohužel to tak ale v praxi není a Parcopresis zůstává stále tabu. Lidé se stydí přiznat, že mají problém s něčím tak základním, jako je návštěva záchodu. Přitom jde psychickou obtíž srovnatelnou s jakoukoli jinou , která se dá účinně léčit. V první řadě je třeba obrátit se na svého praktického lékaře, který vyloučí fyzické příčiny, doporučí psychologa specializovaného na úzkostné poruchy, nebo psychiatra v případě potřeby nasazení léků.
Délka tlustého střeva u dospělého člověka se obvykle pohybuje mezi 1,2 až 1,5 metru a jeho průměr je kolem 4-7,5 cm, přičemž se zužuje směrem ke konci. Rozhodně jde o nezanedbatelnou a životu důležitou část našeho těla klíčovou pro vstřebávání vody a elektrolytů a formování stolice. Můžeme se nad ní „ofrňovat“ a dělat si z kadění u piva legraci, ale tam to nesmí skončit. Pokud máme problém, musíme se k němu postavit čelem dřív než bude legraci. Jestli vám tento text připadal o ho…, pak máte naprostou pravdu. I o něm je třeba normálně a nahlas mluvit.
