Na zvířata v pozůstalosti zákon nemyslí. Po smrti majitele končí často na ulici, nebo v útulku

„Zvířata z pozůstalosti jsou jedním z největších problémů, kterým se u nás věnujeme. Bohužel, v české legislativě neexistuje žádná jasná právní úprava, která by tato zvířata ochránila, a tak často končí v přeplněných útulcích nebo jsou jednoduše vyhozena,“ říká hned v úvodu našeho rozhovoru Štěpánka, která se o opuštěná zvířata stará spolu s ostatními členy spolku Daisy azyl. Jedním z posledních případů tohoto druhu je Štěpánka. Kočička, která se stala nechtěným dědictvím. Po smrti své majitelky zůstala v domě, kde žila spokojeně celý svůj život. Dědické řízení probíhalo standardně – majetek byl převeden na nového vlastníka. Jenže dědic o kočku neměl zájem. A tak ji jednoduše vyhodil na ulici, kde do té doby nikdy nežila. Zůstala bez domova, jídla, zmatená, sražená autem. V důsledku nehody ohluchla, měla zranění, která se jí podařilo přežít. Až se dostala do spolku Daisy azyl: „Kdybychom ji nepřevzali, nepřežila by. Stále ještě se zotavuje,“ popisuje Štěpánka, která se o ni nyní stará.

Případů, jako je tento, stále přibývá. Lidé nepočítají s tím, co se stane s mazlíčky po jejich smrti. Jakkoli je za života milují, na to, co bude po jejich odchodu, často vůbec nemyslí. Dědictví zvířat není v českých zákonech jasně řešeno, takže je na libovůli dědiců, zda se o zvíře postarají, nebo ho prostě „vyřeší“ jinak.

„Zvířata by měla být součástí dědictví s jasně danými pravidly. Měla by existovat povinnost zajistit péči pro zvíře v případě smrti majitele a vlastníci mazlíčků by měli být informováni o možnostech jejich právního zabezpečení. Bohužel, realita je taková, že mnoho zvířat je po smrti majitele ponecháno napospas osudu, a pokud se nenajde někdo, kdo jim podá pomocnou ruku, končí opuštěná a bez šance na nový domov,“ povzdychla si Štěpánka, která má vedle péče o zvířata spolu s Terezou Jandovou na starost také péči o sociální sítě azylu.

Šedá zóna

Naše legislativa má v tomto směru dlouhodobě mezery. Zvířata jsou sice podle zákona „živé bytosti schopné vnímat bolest a utrpení“, ale jejich ochrana je stále velmi nedostatečná. I na to členové spolku Daisy azyl opakovaně upozorňují a za práva zvířat bojují. Nelíbí se jim například i to, že týrání zvířat je v ČR často bagatelizováno. Ačkoli je trestné, mnoho případů končí jen jako přestupek. Pachatelé odcházejí od soudu jen s nízkými pokutami nebo podmíněnými tresty, což nebrání dalšímu týrání, ani před ním nezastrašuje. Chybí přísnější sankce a doživotní zákazy držení zvířat pro osoby, které už týrání spáchaly. Absence ochrany zvířat v dědictví je další důležitou věcí, na kterou se snaží Diasy azyl upozorňovat, protože v případě úmrtí majitele není nikde stanoveno, kdo se o zvíře postará. „V některých zemích už existují jasná pravidla, jak se zvířaty v pozůstalosti nakládat. Například v Německu mohou lidé do závěti výslovně uvést, kdo se o jejich mazlíčka postará. V některých státech USA mohou dokonce zřídit „pet trust“ – fond, ze kterého se hradí péče o zvíře i po smrti majitele. V České republice však nic takového neexistuje. Mazlíček není součástí dědictví v právním slova smyslu, což znamená, že jeho osud závisí jen na dobré vůli dědiců nebo úřadů,“ vysvětluje Štěpánka své zklamání z české legislativy.

Mezer v zákoně je mnohem víc. Naštěstí jsou tu organizace, které zvířatům nezištně pomáhají. Samy už se ale bez pomoci jiných neobejdou

Podle Štěpánky by pomohly přísnější tresty, jasná pravidla a povinná evidence chovatelů. Jenže v tomto směru se situace nijak nelepší. I proto jsou tu lidé, jako je Štěpánka a spolky jako Daisy azyl. Oficiálně funguje od května loňského roku. Péči o opuštěná, hendikepovaná a týraná zvířata se tamní dobrovolníci věnují už mnoho let. Začínali od nuly, bez dotací a státní pomoci, pouze s obrovskou vůlí změnit osudy těch, které společnost odmítla. „Každý z nás chodí do práce. Veškeré finanční prostředky od dárců jdou pouze na veterinární péči, krmivo pro zvířátka a také na fyzioterapie a potřeby pro ty hendikepované. Našimi svěřenci jsou převážně hendikepovaní psi a kočky, kteří mají minimální šanci na adopci. V současné době máme pět pejsků v doživotní péči a 21 kočiček, většinou s těžkým zdravotním nebo psychickým postižením v důsledku týrání. Mezi nimi jsou například Tara – zcela ochrnutá samojedí slečna. Aktuálně nám s péči pomáhají dárci na Znesnáze, kde běží sbírka na nákup speciálních vozíků pro Taru a taky kocourka Uhlíka, aby si mohli dopřát trochu radosti z pohybu.

Pak je tu například kříženec Dafi, částečně ochrnutý, pohybující se pomocí spinální chůze. Oba vyžadují speciální péči, mechanické vyprazdňování a rehabilitace, bez kterých by nemohli žít kvalitní život. Naše kočičky jsou většinou týrané nebo nemocné, mnoho z nich zůstává v azylu doživotně, protože jejich stav jim prakticky znemožňuje najít nový domov. Z celého srdce děkujeme každému, kdo se rozhodne podpořit náš azyl. Díky vám můžeme zajistit krmivo, veterinární péči a bezpečný domov pro ty, kteří už nemají kam jít. Každý příspěvek znamená plné bříško, lékařskou péči a naději pro další zvířata v nouzi. Bez vás bychom to nezvládli,“ uzavírá s vděčností Štěpánka a věří, že přijde čas, kdy na zvířata v pozůstalosti nebudou myslet jen zákonodárci, ale zavčasu i sami jejich majitelé. Za tu lásku, co jim zvířata za života věnovala, si jejich starostlivost určitě zaslouží.