Článek
Na louce nad třešťským hřbitovem stojí velký kovaný rám s nápisem Pozdrav z Třeště. V rámu je zakomponovaná i železná buřinka a paraplíčko. Je důmyslně vymyšlený tak, aby se každý zájemce mohl do panoramatu města vyfotit s buřinkou na hlavě a paraplíčkem v ruce. Za nápadem i provedením díla stojí místní kovář a muzikant Petr Píša.
Každý místní ví proč právě buřinka a paraplíčko. A návštěvník také brzy pochopí, protože Třešť je na svého rodáka Otta Šimánka náležitě pyšná, zmínku o něm najdete na více místech. Včetně autobusového nádraží, kde má svou 2,5 metrů vysokou dřevěnou sochu. Když se řekne Otto Šimánek, tak možná někdo zaváhá. Když se ale řekne Pan Tau, tak už je to všem jasné. A buřinka, to je jistota poznávacího znamení.
Otto se narodil se 28. dubna 1925 za neobvyklých okolností. Jeho matka jela z nedalekých Stajišť nakupovat do Třeště na koňském povoze. Třesení při jízdě vyvolalo předčasné porodní bolesti a malý Otto se narodil přímo na pultě místní lékárny mezi sklenicemi a léky. Ona lékárna stála na místě dnešního autobusového nádraží. Proto jeho socha stojí právě tam.
Unikátní pohlednici z Třeště si můžete odvézt třeba právě teď, v době výstavy k výročí nedožitých narozenin rodáka Otty Šimánka.
Režisér Jindřich Polák a scenárista Ota Hofman stvořili v sedmdesátých letech nezapomenutelný, kultovní koprodukční seriál, který milovali diváci v Česku i Německu. V roce 1988 pak byl natočený celovečerní film, kde se postava střetává se svým skutečným představitelem. Pan Tau se objevil i jako epizodní postava v jiných příbězích. Jeho postava sází na pantomimu, což umožnilo snadný export do celého světa, pravdou ale je, že právě v Německu je dodnes pan Tau obrovským fenoménem. V roce 2020 ještě vznikl v britsko-německé koprodukci nový seriál, kde roli převzal Matt Edwards.
Otto Šimánek
Rodina Otty se v jeho šesti letech přestěhovala za prací do pražského Karlína. Otec získal místo vrátného v továrně a matka vypomáhala v domácnosti. Otto se od dětství zajímal o divadlo, ale na přání rodičů se za druhé světové války vyučil v karlínské Tesle elektromechanikem a ve volném čase hrál v ochotnickém souboru Dělnické besedy. Pokračoval v něm i po válce, stále jako amatér. Až setkání s hercem a principálem Jindřichem Plachtou mu otevřelo cestu k profesionálnímu divadlu.
Plachta v mladém elektromechanikovi rozpoznal talent a vzal ho do svého Divadla pod Plachtou. Otto Šimánek pak postupně sbíral zkušenosti v profesionálních souborech. Sedm let působil v Divadle pracujících ve Zlíně, jednu sezónu strávil v Ostravě. V roce 1958 zakotvil v Městských divadlech pražských, kde zůstal více než tři desetiletí až do důchodu. Ačkoli hrál v řadě komedií a několika pohádkách, nejznámější je dodnes jako vysoký, hubený a němý chlapík s nepostradatelnou buřinkou, bílým karafiátem v klopě, starosvětským oblekem a deštníkem, který v reálném životě třikrát vyhrál nad smrtí.
Poprvé prodělal oboustranný infarkt na chalupě, podruhé ho zasáhla těžká mozková příhoda. V obou případech se lékařům podařilo jeho stav stabilizovat a Šimánek se vrátil k běžnému životu bez trvalých následků. Zlom přišel o několik let později, kdy už něj byla diagnostikována rakovina a do nemocnice se dostal ve chvíli, kdy už nebylo možné léčbu odkládat. Následovala okamžitá operace a prognózy nebyly příznivé. Jeho stav byl od počátku hodnocen jako velmi vážný, za nedlouho poté zemřel. Loni v dubnu by oslavil sté narozeniny.
Celý život studoval pantomimu do nejmenšího detailu, zkoušel, opakoval a ladil jednotlivá gesta
Na konci padesátých let působil Otto Šimánek v Ostravě jako pohybový poradce při inscenaci Největší z pierotů. Později vyučoval pantomimu na Pražské konzervatoři a na DAMU, mezi jeho žáky patřil i Petr Čepek. František Kožík pro něj napsal dramatizaci románu o životě francouzského mima Jeana Gasparda Debureaua. Právě tam Otto Šimánek v roli klauna Debureaua na jevišti zaujal režiséra Jindřicha Poláka, který hledal herce schopného pracovat výhradně s pohybem a gestem. Šimánek této představě odpovídal. Scénárista Ota Hofman a režisér Jindřich Polák připravovali koprodukční projekt tehdejšího Československa, Rakouska a Západního Německa a hledali postavu, která bude blízká dětem a zároveň obstojí ve světě dospělých. Otto Šimánek roli přijal a postupně natočil třicet tři dílů seriálu a tři celovečerní filmy. První řada získala cenu na festivalu v Benátkách, druhá v Monte Carlu.
První manželkou Otto Šimánka byla Hermína Jakešová. Vzali se ve čtyřicátých letech a narodila se jim dcera Alexandra. V rodině byl Šimánek zvyklý na pevný řád a měl jasnou představu o výchově, na niž kladl vysoké nároky. Alexandra tak vyrůstala po boku otce, který měl ve všem poslední slovo. Zatímco v práci dokázal působit klidně a vstřícně, doma byl přísný a nekompromisní.
V šestnácti letech Alexandra otěhotněla, odešla ze školy a odstěhovala se za svým přítelem. Udělala krok, se kterým její otec zásadně nesouhlasil. Následovala prudká hádka, při níž padla slova, která už nešla vzít zpět. Alexandra odešla z domova a kontakt mezi otcem a dcerou se přerušil. Několik let spolu nepromluvili. Krátce poté Šimánkova manželka Hermína onemocněla rakovinou a zanedlouho zemřela. Vztah s dcerou se podle dostupných pramení ani v této době nepodařilo obnovit.
Vzpomínání na pana Tau v jeho rodném městě
„Rádi bychom Vás srdečně pozvali do Třeště, kde na Vás v Galerii v budově ZUŠ (1. patro, 5. května 123/1) čeká jedinečný kulturní zážitek pro děti i dospělé. V současnosti jsou všechny výstavní prostory zaplněny třemi atraktivními expozicemi, které spojují zábavu, poznání i inspiraci – ideální cíl pro školní výlet i rodinnou návštěvu,“ zve na podívanou místostarostka Třeště Eva Požárová.
Pozvánka na výstavu pana Tau do Třeště.
Výstava připomíná kouzlo legendárního seriálu, který oslovuje generace diváků prostřednictvím interaktivního pokoj ze 70. let, promítáním dokumentu o Otto Šimánkovi, fotokoutkem, poslechovým koutkem i aktivitami pro děti. Návštěvníky oceňovaná výstava připomíná 60 let od uvedení prvního dílu a nabízí jedinečnou možnost ponořit se do světa fantazie, laskavého humoru a kouzel beze slov.
Vstup na výstavu.
Miliony dětí ho milovaly jako dobrosrdečného Pana Tau s buřinkou, který bez jediného slova rozdával radost. Otto Šimánek byl mistr pantomimy a legenda nejen v Československu, ale i dalších částech Evropy. A je jí dodnes. Na koho snad padl kus nostalgie a vzpomínek na dětství, které by si chtěl připomenout, Česká televize nabízí ve svém archivu možnost nejen pamětníkům, ale i současným dětem, tuhle radost prožít.
Zdroje:
Informace od místostarostky Třeště Evy Požárové
https://turista.trest.cz/e63cd635-a68e-7412-e254-e6cb74a5021d
https://www.ceskatelevize.cz/porady/898388-pan-tau/
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/socha-pana-tau-v-tresti
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pan_Tau
https://www.csfd.cz/film/71337-pan-tau/prehled/
https://www.facebook.com/ministerstvokulturycr/posts/pfbid0ct7ayZZgMQ57GGVvjfJJHwRZ8×4MSU6dcnXy9kjdHmVyeFY9DS4rWiy4Gn3AC1jKl?rdid=NEOwgHiwhqJMhFtE#
https://medium.seznam.cz/clanek/marikatrv-pan-tau-rozdaval-radost-tisicum-deti-doma-byl-ale-otto-simanek-tak-prisny-ze-o-dceru-prisel-238977
https://www.krajskelisty.cz/vysocina/okres-jihlava/6457-proc-musel-zemrit-predstavitel-pana-tau-deti-ho-milovaly-jen-vlastni-dcera-ho-nechtela-ani-videt-ctete-tajnosti-slavnych.htm
