Článek
Pamatujeme si to ze svého dětství asi všichni. Ještě jsme si ani nesundali bundu po návratu z venku a už jsme měli dát pusu na pozdrav někomu ze širokého okruhu rodiny. Tak moc širokého, že jsme jméno té tetičky nebo strýčka vlastně často ani neznali. Stejně tak na oslavách, svatbách a dalších setkáních, kde objetí nebo pusa dospělákovi byla vyžadovanou samozřejmostí. Jen ten největší rebel se dokázal vzepřít, ostatní to s postupem let už tak nějak brali jako samozřejmost a nutné zlo.
Ty mi ani nedáš pusu na rozloučenou?
Každé dítě má právo odmítnout fyzický kontakt - i o Vánocích!
Dítě má právo rozhodovat o svém těle a o tom, koho se chce nebo nechce dotýkat. Fyzický kontakt není povinnost ani projev „slušného chování“. Když dítě odmítne pusu nebo objetí, vyjadřuje tím své hranice — a ty jsou legitimní. Nátlak dospělých mu může vyslat nebezpečnou zprávu: že jeho NE nemá žádnou hodnotu a že jeho tělesná hranice je méně důležitá než přání okolí. Teď, i kdykoli v dospělosti. Respekt k hranici dítěte nesmí záviset na tom, kdo stojí před ním ani na tom, že jsou svátky, prosazují pracovníci z Neohrožené děti, z.ú.
Dítě nemá povinnost naplňovat cizí představy o poslušnosti nebo přítulnosti. Rodič má povinnost dítě chránit — zastavit tlak dospělých.
Konečně se v tomto směru začínají pomaličku „hýbat ledy“. Na upozaďovanou problematiku totiž upozornila také aktuální vítězka televizní soutěže Zrádci, vrchní komisařka Věra Kirchnerová. Soutěži dávají pozornost statisíce lidí, a tak její varování i přímá ukázka manipulace otevřela nejen nespočet očí, ale také téma, které dlouho zůstává veřejností opomíjené - ne každý strýček nebo tetička musí být hodný!
Pomoc v Česku najdete. Jen když uvěříte vlastnímu dítěti
V Česku je stále velká tolerance k násilí v blízkých vztazích a velmi nízký počet odhalených případů. I to je jeden z důvodů, proč si děti tak málo říkají o pomoc. Cítí, že to je „normální“ a že se jim nedostane zastání. V Praze například existuje organizace Locika, která provozuje advokační centrum pro děti, které se staly obětí domácího násilí. Zařízení nabízí na jednom místě prostory pro výslech, vyšetření či terapii. Na pomoci spolupracují různí profesionálové, především sociální pracovníci, lékaři, policisté, psychologové, státní zástupci či terapeuti, kteří případ dětské oběti řeší. Jejich spolupráce je zásadní!
Zneužívané dítě je velmi zranitelná oběť, potřebuje mezioborovou intervenci. Pokud není dítě vyslýcháno profesionály a citlivě, může se to projevit na kvalitě jeho výpovědi, která je často jediným důkazem proti pachateli.
Nemilosrdné statistiky o hrůzách napovídají, skutečnost je ale mnohem horší
Sociální pracovnice a pracovníci řešili loni případy 10.155 týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí. Počet se meziročně zvedl téměř o devět procent. Je také nejvyšší za poslední dvě desetiletí od začátku zveřejňování údajů. Vyplývá to z výkazů ministerstva práce (MPSV) o sociálně právní ochraně dětí. V minulém roce šesti stovkám dětí, které čelily týrání, zneužívání a zanedbávání, nebyl ještě ani rok. Osm dětí loni kruté zacházení nepřežilo. To jsou fakta. To jsou ty děti, o kterých víme. Kolik jich ale je ve skutečnosti…?
Úřady se loni věnovaly 838 fyzicky týraným dětem. Psychické týrání zažívalo 1218 chlapců a děvčat. Se sexuálním zneužíváním mělo zkušenost 183 hochů a 725 děvčat, 18 z nich nebyly ještě ani tři roky. Kvůli dětské pornografii se pracovníci věnovali 133 dětem a kvůli dětské prostituci 14. Nejčastější bylo pak zanedbávání, a to u 7043 dětí.
Přes 9400 týraných, zanedbávaných či zneužívaných dětí žilo s rodiči, o 460 se starala náhradní rodina a zbytek pobýval v domovech či jiných zařízeních. U celkem 6760 dětí se případ vyřešil díky poradenství. Nad dalšími šesti stovkami převzaly úřady dohled. Přes 1100 kauz vyústilo v trestní oznámení. V nemocnicích skončilo 265 dětí. Čtyři chlapci a čtyři dívky kruté zacházení nepřežili. Po zneužívání bylo těhotných 35 děvčat.
Za rostoucím počtem ohrožených dětí není podle expertů ani tak zhoršování situace v rodinách, jako spíš větší citlivost a všímavost okolí
Na téměř 3200 chlapců a děvčat ve špatné situaci upozornili lékaři, škola, družina, dětské azylové domy či jiná zařízení. Přes 1920 případů zjistily odbory sociální péče samy. Celkem 607 kauz ohlásil anonym. Samo oznámilo svůj případ 277 dětí. U 88 chlapců a děvčat zasáhli jejich sourozenci. Co to u nás jako společnosti říká? Že se konečně přestáváme bát o bezpráví mluvit a hájit bezpečí ostatních, slabších.
Sněmovna koncem května sice schválila novelu občanského zákoníku, podle níž by má být fyzické trestání dětí nepřijatelné, rodičům za to ale postihy hrozit nemají. Dolní komora pak schválila také zavedení takzvaného dětského certifikátu v reformě trestního práva. Sexuální zločinci a pachatelé dalších násilných trestných činů by tak měli mít až doživotní zápis v evidenci, který by jim bránil pracovat s dětmi. Obě předlohy musí ještě posoudit Senát a podepsat prezident.
Nejvíce nebezpečí přichází k dítěti ze strany rodinných příslušníků. Hledání pomoci je proto pro něj o to složitější.
Nejvíce sexuálních predátorů, kteří zneužívají děti, patří do okruhu příbuzných nebo rodinných známých. Jen asi 10 % z nich jsou pedofilové. Většina tedy zneužije dítě pro to, že je snadnou obětí. Velmi často nahrazuje dospělou partnerku nebo partnera. Česko se už v roce 1991 zavázalo dodržovat Úmluvu o právech dětí. Je podle ní ale třeba zlepšit záruky bezpečí dětských obětí a také prevenci. Jak moc se to daří posuďte sami. Samozřejmě vždy je hlavní začít sám u sebe.
Co mohou rodiče dělat?
Už od raného dětství s dětmi mluvte o záležitostech vlastní intimity, o jeho těle, o sexuálním chování, ideálně už od tří let. Literatura pro tak malé děti je dnes už dostupná. Zásadní je důvěra v rodině. Zejména opakované zneužívání lze zastavit hned v začátku. Výzkum Doc. Petera Weise dvou tisíc v dětství zneužitých dospělých osob odhalil, že se doma svěřilo pouhých 7 %. Naše děti musí vědět, že se jich nikdo nesmí dotýkat na intimních místech, pokud s tím samo nesouhlasí. Dítě by mělo vědět, který dotyk je „správný“ (pohlazení po tváři, krátké obejmutí, poplácání po rameni) a který „špatný“ (hlazení po stehně, intimních partiích). A hlavně - mělo by umět rozlišit, které tajemství si nechat pro sebe a s kterým se raději někomu svěřit. Dospělý útočník často říká, že to bude jejich společné tajemství. To je jeden z velkých varovných signálů, o kterém dítě musí vědět. Stejně jako to, že se musí vyvarovat příliš velké důvěřivě k cizím lidem a nic si od cizích lidí nebrat. A nikam s nimi nechodit. I když to bude sebelákavější. Statistiky Dětského krizového centra mluví jasně - a děsivě. Je na místě si je připomínat a otevřít oči. Dokud je čas.
„Nikomu to neříkej, bude to naše tajemství, jen já ti totiž rozumím.“ Predátoři mají hned několik manipulačních technik. - Ilustrační obrázek
- Mluvte s dětmi o lidském těle - vysvětlete dítěti, že jeho tělo patří jen jemu samotnému a že se jeho těla nesmí nikdo dotýkat způsobem, který by dítě uváděl do rozpaků, nebo v něm dokonce vzbuzoval odpor. Dbejte na to, aby dítě pochopilo, že máte na mysli celé tělo, od hlavy až po palce na nohou.
- Naučte své dítě pravidlo „Tady se nedotýkej“ - respektujte sami, že děti někdy nechtějí mazlení, hlazení po hlavě.
- Pomozte dětem rozvíjet dobré vědomí vjemů - pokud bude mít dítě motýlky! v bříšku, ve střevech, bude mu bušit srdce - musí vědět, že to jsou signály, že má odejít, vyhledat pomoc.
- Naučte své děti říkat ne, můžete to i procvičovat - hra na NE - řekněte dítěti, že má na vše říct NE - na vše! - Dáš si zmrzlinu? (NE), Koupím ti hračku (NE), Půjdeme se projít (NE), Ukážu ti koníky (NE)...
- Vysvětlete dětem, že je nebezpečné, pokud s nimi bude chtít někdo dospělý nebo starší udržovat tajemství. Nebo jim dávat úplatky - dárky „jen tak“.
- Nerozdělujte lidi na dobré a zlé - pokud budete lidi rozdělovat na dobré a zlé, dítě nabude přesvědčení, že mu může ublížit jen zlý člověk. Dítě pak může být zaskočeno tím, že mu může ublížit i člověk, který si svým přístupem získal jeho plnou důvěru (příbuzný, učitel). Dále je dobré dítěti říct, že každý člověk má v sobě něco dobrého, ale zároveň i špatného a že i ti dobří lidé se někdy mohou chovat tak, že se to vůbec nemusí zamlouvat ostatním.
- Hrajte hry na CO KDYBY - dítě si procvičuje, jak reagovat - ve chvíli ohrožení pak automaticky spustí nacvičený postup. Např. CO KDYBY se tě někdo dotýkal a cítil (a) jsi v bříšku divný pocit? (Řeknu NE, tohle se mi nelíbí, půjdu pryč). CO KDYBY někdo zazvonil u dveří? (Zeptám se ho, zda ví heslo).
- Věřte svým dětem, nezlehčujte informace a signály, které dítě vyjadřuje. I bolest bříška před tím, než má jít na hlídání k sousedům, je významným sdělením.
- Vysvětlete dětem, aby nikomu neotevíraly, pokud jsou samy doma. Můžete s nimi domluvit tajné heslo, které budete znát vy a někdo důvěryhodný.
Jsme to my, kdo musí vlastní dítě ochránit. Jsme to my, kdo musíme najít tu odvahu a čas všechny tyhle kroky udělat. Zásadní je v ochraně dětí před sexuálním zneužitím odvaha rodičů a překonání vlastního ostychu. Nejvíce ochráněné jsou děti, které jsou poučené a vědí, jak jednat. Děti sebevědomé a ujišťované v tom, že nemusí dát pusu a důvěru kdekomu, byť je třeba součástí bližší rodiny. Musíme to být my rodiče, kdo jim tu jistotu a podporu dá. Ne naopak.
