Neútulná čekárna onkologie se změnila k nepoznání. Kávu pacientům připravuje soudkyně nebo skladník

Onkologická čekárna Fakultní nemocnice Ostrava voní kávou a těší dobrým slovem. Desítky dobrovolníků docházejí vařit kávu i čaj lidem, kteří často říkají, že právě to jediné je na tomto místě těší. Polovinu dobrovolníků tvoří senioři, druhou lidé středního věku nejrůznějších profesí. Řada z nich má zkušenosti s onkologickou diagnózou v rodině. Onkologicky nemocnému člověku krátí nepříjemné čekání advokát, švadlena, prodavačka, soudkyně, vedoucí skladu, učitel, lékárník i zdravotní sestra, která chodí vařit kávu po noční směně.

Stresující čekaní na vyšetření se snažili dobrovolníci zlepšovat pacientům už dříve. I když prostředí svým technickým zázemím mělo do útulnosti daleko. V polovině prázdnin ale byla spuštěná rekonstrukce kavárny. K uskutečnění snu pomohli lidé na dárcovské platformě Znesnáze, kam poslali částku nezbytnou pro zahájení prací. Nezapojilo se ale jen téměř 250 „online dárců“, příspěvky přibývají i v kasičce, která je umístěná v Kavárně: „Každý měsíc v ní najdeme až patnáct tisíc korun, ačkoli všem pacientům a jejich doprovodu říkáme, že nic dávat nemusí, že je vše zdarma! Peníze se potom vrací na Onkologii, kde je používáme pro naše pacienty. Takže proto bude i na Znesnázi sbírka trvalá a pokud se nám podaří vysbírat zase větší částka, pustíme se do rekonstrukce hlavní čekárny na Onkologické klinice. Paní Ing. arch. Lucie Šidlová, která darem projektovala prostor kavárny přislíbila, že se zanedlouho zdarma pustí i do návrhu hlavní čekárny. Navíc se dá předpokládat, že pokud dárci opravdu uvidí konkrétní výsledek, na co byla sbírka použita, budou mít ještě větší důvěru a rádi podpoří zútulnění i dalších prostor,“ plánuje Simona Honsová, která dokázala strhnout k dlouhodobé podpoře onkokavárny i nespočet firem v regionu.

Myšlenka otevřít na onkologii kavárnu vznikla s příchodem na její novou pracovní pozici koordinátora v dubnu roku 2021. Inspiraci čerpala v Kavárně života na Hematoonkologické klinice ve FNO, kterou provozuje Nadační fond Pavla Novotného z Chlebičova: „V nadačním fondu jsem krátce působila na pozici zástupce ředitele a zároveň jsem měla na starost koordinaci této kavárny. Věděla jsem proto, jak velké oblibě se těší a jak obrovským přínosem je pro čekající pacienty a jejich doprovod. Paní náměstkyně pro ošetřovatelskou péči nejenže v začátku podpořila mou vizi, ale také má velké pochopení pro mé nezdravotnické nápady, které není vždy úplně snadné ve státní nemocnici realizovat,“ těší se z náklonnosti vedení Simona Honsová. Její radost z toho, jak krásně se podařilo čekárnu v Ostravě proměnit, ale zastínila smutná zpráva, když na začátku července zemřela Simonina dlouholetá kamarádka a velká mecenáška kavárny paní Vladislava Hausová: „Obrovsky nám pomáhala. Nejen, že nám její firma posílá každý měsíc 4 000 Kč na kávu, která je jedinou položkou, kterou Onkologická klinika platí, ale také nám vždy na začátku a na konci roku posílali na účet větší finanční dar a pomáhala mi jako dobrovolník na většině akcích ve FNO. Zemřela na masivní infarkt. Vezli ji vrtulníkem k nám do FNO, skoro 60 minut naši lékaři bojovali o její život, ale nepodařilo se jim Vladěnku zachránit. Ještě před svou smrtí nám stihla do kavárny koupit nové osvětlení. Celá rodina je mi velmi blízká, a tak nás potěšilo, když nám syn Jakub navrhl, že požádají smuteční hosty, aby nekupovali květinové dary, ale raději přispěli na naší kavárnu, kterou Vlaďka milovala stejně jako já. Za dva dny tam přišlo okolo 80 000 Kč spolu s dojemnými vzkazy pro Vlaďku,“ svěřuje se Simona se smutkem v hlase a s hrdostí na ženu, která jí už dnes moc chybí.

„Poznala jsem ji úplně náhodou, když jel náš řidič pro starší kola, která Vladěnka sbírala pro projekt „Kola pro Afriku“ bylo to v roce 2015. Můj první projekt náš MOMENT a Kola pro Afriku mají stejného zakladatele, a tak jsme „Kolům“ občas se svozem vypomáhali. Vlaďka řidiči nabídla, že by nám do obchodů něco podarovala, tak ji řidič odkázal na mě a už to bylo. Mám ve svém okolí spoustu opravdu výjimečných žen a Vlaďka byla jednou z nich. Neskutečně pracovitá, chytrá, organizačně schopná, laskavá, někdy přísná, ale když jsem přemýšlela nad tím, co jsem na ni milovala nejvíc, tak to bylo to, že ona tady pro mě vždycky byla. Za všech okolností! V mimořádně těžkých chvílích mi byla oporou, mohla jsem se jí vyplakat na rameni, a v těch běžných dnech zase dělala můj život krásným drobnými radostmi. Jela ‚jen tak‘ okolo našeho domu a zazvonila s květinou nebo čokoládou v ruce. Ptala jsem se co to je? Že nemám narozeniny nebo svátek, ale ona prý to jen tak. Jsme takový babinec a Vlaďka myslela na každou z nás, pomáhala každé z nás. Jezdily jsme na společné wellnesy, na hory, koupila lístky do divadla, pozvala nás na véču. Prostě kamarádka se vším všudy. Věřím, že teď je na krásném místě, kde je jí hezky. Všem nám moc chybí.“

Je to až symbolické, že jsou to právě světla, která paní Vlaďka onkologické kavárně jako poslední věnovala. Ta, která budou přinášet světlo místu, které milovala a lidem, kteří procházejí těžkým obdobím. Je dobře si to připomenout, stejně jako úsilí Simony Honsové a všech dalších pomocníků, kteří přispěli penězi, časem, podporou nebo sdílením. Není pochyb o tom, že místo, které v ostravské nemocnici vzniklo, je naprosto nesrovnatelné s tím, kde ještě nedávno lidé s onkologickou diagnózou a jejich blízcí čekali na své jméno vyřčené sestřičkou ve dveřích ordinace. Prostředí pro čekání je v takovou chvíli pro rozpoložení mysli nesmírně důležité a díky lidem, kteří si to uvědomují, dnes k nepoznání.

Denně tam uvaří dobrovolníci až sedmdesát nápojů. Mezi nejoblíbenější patří cappuccino, latte, lungo, nejlepší káva je ale podle nich ta s láskou vařená. Na počátku provozu kavárny museli překonávat ostych i odmítání ze strany pacientů. Dnes je kavárna v každodenním obležení. Tak jako je každý pacient jiný, stejně je tomu i u dobrovolníků. Jeden je sdílnější, druhý zase uzavřenější. Při jejich výběru nehraje roli nátura, ale motivace, empatie a ochota pomáhá: „Tato vlastnost je tady velmi důležitá, protože je mimořádně důležité mít cit pro rozpoložení pacientů a respektovat to, že každý se se svou nemocí vyrovnává jinak. Někdy více posloucháte a někdy zase více mluvíte. Musím po pravdě říci, že současné složení dobrovolníků v Onkologické kavárně je opravdu mimořádné. Máme štěstí na skvělou partu lidí, kteří ke své službě přistupují velmi zodpovědně, a můžu se na ně ve všem spolehnout. Mezi dobrovolníky vznikla řada nových přátelství a není neobvyklé, že spolu tráví společný čas i mimo kavárnu,“ těší se z dosavadních výsledků koordinátorka dobrovolnické činnosti nemocnice Simona Honsová, která k pomoci lidem vede i svou dcerku Karolínku.