Článek
Už od konce roku jsem nad tím přemýšlela. Nebo spíš za mnou ta myšlenka pořád sama chodila. Jako bych potřebovala začít znovu, lépe. Jako bych si v sobě nesla něco, co už chci nadobro uzavřít. Tíhu, která mě zdržuje a unavuje. Jako by přišel čas udělat krok k nápravě a ulehčit tak svojí duši. Zní to hrozně ezo a honosně, ale v podstatě jde jen o to se omluvit. Jiným, ale i sobě. A odpustit. V životě každého z nás jsou věci, které si odpuštění žádají. Dokud to neuděláme, nemůžeme se hnout z místa.
Poslala jsem pohlednice a dopisy pár lidem, vůči kterým cítím nějakou vinu. Ať už větší, menší nebo jen pocit, že bych měla říct promiň, vím o tom, že jsem udělala chybu a je mi to líto. Už jsem dál a věřím, že i ty. Nebylo to tak těžké, jak jsem si myslela. Vlastně to bylo nesmírně osvobozující. Jako by se zavřely nějaké dveře do minulosti. Nebo jen očistila od zapáchajících výkalů rohožka před nimi. To jsem řekla zbytečně moc sofistikovaně, ale rozumíme si. Krok za krokem se snažím v tom pokračovat. I když v některých případech to není úplně snadné. Ať už jde o odpouštění sobě, nebo jiným.
Sebrat odvahu a poprosit o odpuštění chce svůj čas. Stejně jako odpustit jiným nebo sobě.
Pohnout se z místa a posunout dál je možné až ve chvíli, kdy se rána zahojí
Pokud jsme schopni odpustit (sobě nebo jiným) dělá nás to emočně a vnitřně silnějšími, sebevědomějšími a optimističtějšími. Dává to rozum, prostě ze sebe shodíme těžký balvan a jde se nám snáz. V případě vlastní viny jen tehdy, když si ji dokážeme připustit. Někdy si neuvědomujeme, nebo nedokážeme přiznat, že jsme někomu způsobili bolest. Někdy ten fakt odkryje až čas a životní zkušenosti. Pokud ten čas přijde, je důležité ho s vděčností přijmout a náležitě s ním naložit. Nepřejít ten okamžik mávnutím ruky a s trochou zardění. Zkrátka se omluvit. Bez velkého očekávání odpuštění.
Stejně velkou roli hraje čas ve chvíli, kdy sami cítíme křivdu. Pokud naše duše trpí, jen těžko budeme odpouštět. Je to doslova nad lidské síly. Na odpuštění zkrátka musí přijít správný čas. A tak tomu je i u mě. Dokázala jsem se v uplynulých týdnech vymanit jen z křivd a tíhy svědomí sahající do dávné minulosti. Ty nedávné si stále nesu v sobě. Dva lidé, kteří velmi bolestivě, radikálně a nevratně ublížili mně, mým dětem i přátelům jsou ranou, která je stále příliš čerstvá, ač zasazená před pár lety. Nenávist, kterou vůči nim cítím je stále velmi silná a tak je pro mě představa odpuštění téměř nepřijatelná. Možná jsem ještě nedozrála já, možná čas. Až přijde, pak se mi uleví, pak ze sebe sundám další těžký balvan a má chůze životem bude svižnější a mysl vitálnější. Věřím, že není třeba vše zvládnout hned. Prvním krokem je už samo uvědomění. Stejně jako truchlení má své etapy a proces, tak i nenávist, zrada a odpuštění. Není možné nutit se do tolerování něčího toxického chování. To od nás nikdo nemůže chtít a jen to otevírá možnost ublížení dalším lidem. Proto je tu další cesta zbavení se tíhy - odpustit sám sobě to, že v sobě křivdu pořád nosím.
Odpustit sobě je jedna z nejtěžších věcí, do kterých se můžeme pustit. Ale také nejpřínosnějších. Všichni děláme chyby. Spoustu chyb. Ale pokud jsme si jich vědomi a chceme na nich pracovat, jsme o míle dál než ve chvíli, kdy si je nepřipustíme. Klást na sebe nesmyslně velké nároky není cesta ke štěstí a úspěchu. Daleko víc dokáže vytrvalost. Kdo utíká k cíli, hodně mu uteče.
Účelem odpuštění není změnit druhého člověka, ale změnit vlastní myšlenky
Odpuštění je vlastně ochota podívat se na problém nebo spor z jiné perspektivy. Z nadhledu. Odpuštění neznamená automatické usmíření, ignorování spravedlnosti nebo hledání omluv pro nespravedlivé chování druhých. Skutečné odpuštění má opravdu velkou sílu, ale musíme si ho dobrovolně zvolit a najít si na něj sami pro sebe ten správný čas. K tomu, abychom byli schopní odpustit, je potřeba si připustit, že negativní emoce máme. Popírání není cesta k uzdravení duše, pouze k úzkostem a pasivní agresivitě, která nepomůže nikomu.
Odpustit nemusí znamenat zapomenout ani čekat omluvu
Je jasné, že nedokážeme vymazat vzpomínky z naší hlavy. I když má náš mozek skvělou schopnost uchovávat hlavně ty dobré, i na ty špatné má své nedotknutelné šuflíky. Díky odpuštění ale vzpomínky už nemají moc nás paralyzovat. Nemusíme se ale nutit k zapomnění, stačí se přimět k rozhodnutí pustit se do procesu odpuštění. Jsou lidé, od kterých se omluvy nikdy nedočkáme, stejně jako změny jejich chování. Přesto jim můžeme odpustit. Odpouštíme jim proto, že víme, že je to dobré pro nás. Bez ohledu na to, zda ten druhý o naše odpuštění stojí nebo si ho zaslouží. Časem mohou negativní emoce odeznít nebo ztratit svou sílu a intenzitu. Nezmizí hned jak odpustíme. Je to ale to víčko, které odšroubujeme z napěněné coly. Ten největší tlak s „odšpuntováním“ odejde. Zbytek si dopijeme v klidu cestou, když už bublinky postupně vyprchávají a nadýmají mnohem méně.
Odpuštěním nezbavujme viny nebo zodpovědnosti druhého, ale tíhy zloby v sobě samém.
Tento rok je pro opuštění tím nejlepším za dlouhou dobu
Rok 2025 je rokem čísla devět. Uzavírá jeden numerologický cyklus a přináší období završování, bilancování a příprav na nové začátky. Přečetla jsem si to až ve chvíli, kdy jsem byla v půli cesty svého rozhodnutí a jen mě to v něm utvrdilo. Je bezpochyby ten nejlepší čas na to začít znovu, s čistým štítem, bez zátěže výčitek. Devítka je v numerologii číslem uzavírání, pochopení, empatie a duchovní moudrosti. Přináší možnost zbavit se starého, uvolnit prostor novému a nalézt hlubší smysl svého života. Radí přemýšlet, co si v životě chceme a nechceme ponechat. Kdy jindy tedy vyčistit svůj stůl. Pomyslně, metaforicky, ale i skutečně. Já třeba uklidila i sklep a byt. Otočila se hned čtyřikrát s plným autem věcí ve sběrném dvoře, na charitě a na sběrných místech Zásilkovny, odkud putuje oblečení mých dětí k přátelům i potřebným. Je to úžasná úleva. Ten prostor, co získáte mezi čtyřmi stěnami i ve své duši. Lehkost nádechu je až hmatatelná. Hoďte za hlavu všechno to, co váš tíží, co nepotřebujete, co ve vašem životě zabírá místo pro něco lepšího, krásnějšího, smysluplnějšího. Právě teď je ten čas. Rok 2025 přeje těm, kdo se nebojí zatočit s nefunkčním a tíživým a s odvahou se podívat do budoucnosti. Ať už je na obzoru jakýkoli kopec, bez těžkého báglu na zádech se vám do něj půjde líp. A nakonec vás může čekat ten nejkrásnější výhled ve vašem životě. Hlavní je jít dopředu.
Hodně štěstí a odvahy!
