Článek
Opravny rozbitých věcí se znovu začínají těšit oblibě hned z několika důvodů. Zaprvé, zvyšuje se zájem o udržitelnost a minimalizaci odpadu, což vede k tomu, že lidé se více snaží věci opravovat, než vyhazovat. Za druhé, rostoucí ceny nových produktů a snaha o úsporu vedou k tomu, že lidé se zaměřují na opravy jako na levnější a udržitelnější alternativu. A za třetí, existuje stále více služeb a online platforem, které usnadňují nalezení opravářů a dílů pro konkrétní výrobky. A v neposlední řadě jsou to některé programy, jako například poukázky nebo fondy na opravy, mohou motivovat spotřebitele k tomu, aby se rozhodli pro opravu.
Online svět jako velký pomocník
Na internetu najdeme řadu opraváren specializujících se na různé typy oprav - ať už je to elektronika, elektrospotřebiče, nábytek, oblečení a podobně. Ale existují také služby, které nabízejí možnost vyzvednutí rozbitých věcí a následnou opravu. Mě mile překvapil web Opravárna. Jen vyberete kategorii kam spadá věc, co chcete opravit, zadáte město a už vám to „vyplivne“ spoustu možností. Nebo třeba fcb Opravárna, i tam se dá skvěle zorientovat.
Ilustrační obrázek
Za vším stojí hlavně nedávné nařízení, které dává zákazníkovi psané právo na opravu
Hlavní velký krok vidím v tom, že Evropská unie se postarala o Právo na opravu, které vstoupilo v platnost před rokem. Výrobce pověřuje snadnějším přístupem k náhradním dílům, nástrojům a informacím o opravách, které se musí ke spotřebiteli dostat. A také každý výrobce musí po uplynutí zákonné záruční doby výrobek za přiměřenou cenu a v přiměřeném čase opravit. Roli v rostoucí oblibě obnovy starých věcí je určitě například i Kintsugi. Japonský umělecký postup, který se těší stále větší oblibě a zaměřuje se na opravování a zdobení rozbitých věcí, může být také inspirací k tomu, abychom se zaměřili na opravu a ne na nové nákupy.
Generační rozdíly
Určitě si vzpomínáte na dědu, ale i tátu, kteří pořád něco kutili ve své dílně. Když se něco doma rozbilo, přišli se svým kufříkem plným nářadím. Babičky a mámy zase měly vždy po ruce šicí stroj, kterým rozbité opravily nebo upravily tak, že to vypadalo jako nejnovější módní trend. Ale není třeba být příliš nostalgičtí, protože je radost sledovat, jak právě mladá generace za ten pomyslný provaz, který by měl obnovu starých věcí vrátit, silně tahá. Kromě oprav se totiž obnovuje také zájem o renovované zboží, které prošlo opravou a bylo znovu připraveno k prodeji. Možná, že si dnes mladí neumí tak často sami začít děravé kalhoty nebo rozbité kolo, umí ale najít cestu k nápravě a záchraně jiným způsobem.
Zájem o repasované zboží roste
Spousta Čechů má doma chytrý telefon, který už nevyužívá. Kdo z nás nějaký takový nemá v šuplíku? Podle průzkumu online tržiště refurbed se jen v Česku takových přístrojů nachází až 17 milionů, v celé Evropě pak 642 milionů mobilů. Přitom přes 30 procent těch zařízení by po repasu znovu fungovalo a z dalších by bylo možné využít suroviny. Řada Čechů si postupně skutečně uvědomuje, že druhý život elektroniky je pro udržitelnou budoucnost nutný, přesto větší důvěru a zkušenost s repasem má mladá generace, v rámci které si takový mobil někdy pořídil každý druhý.
Ilustrační obrázek
„Kurvítka“ nejsou mýtus
Bohužel to tak skutečně je. Výrobcům jde o finance až v první řadě, a tak se mnohdy musí uchýlit k nepopulárnímu „umělému zastarávání“. Protože ale tyhle praktiky už vstoupily do všeobecného povědomí, musí jednat nenápadně. A vůbec nevadí, že už v minulosti dostali přes prsty, v podobném trendu totiž pokračují mnozí i nadále. Typickou výmluvou třeba u chytrých telefonů bylo to, že na starší hardware není možné dostat novou verzi systému, a tím pádem nemají smysl ani bezpečnostní záplaty. Jenže komunita nezávislých vývojářů záhy přišla s důkazem, že to jde. Jenže, proč by se firmy snažily, když místo toho mohou prodat další a další - například zmiňované nové telefony nebo třeba televize a pračky.
Ačkoli v mnoha ohledech jistě máme plné právě nadávat na požadavky Evropské unie, některé další nám naopak život výrazně usnadňují. A právě Právo na opravu je jedním z nich. Rozhodně ale nemůžeme spoléhat jen na legislativu. Nejdůležitější je náš vlastní, osobní přístup a uvědomění si, že když se něco rozbije, není třeba to hned vyhodit. Platí to ve vztazích, v plánech, ale právě i v případě kupených věcí.
Zdroje:
https://dvojka.rozhlas.cz/
