Článek
Pan Jiří, Bohumír, František, Paní Olga, Ludmila, Magdalena… a další. Příběhů starých lidí, kteří žijí v osamocení, a zbývá jim sotva na jídlo, je velmi mnoho, nejen tito. Míjíme je za plotem, potkáváme je s hrstí drobných u pokladny supermarketu,… a jdeme dál po svých. Jenže oni si o pomoc neřeknou. Nejsou tak vychovaní. Jsou z jiné doby, kdy byli zvyklí na nouzi, byli zvyklí se o sebe postarat sami. Jenže teď jsou sami úplně, bez sil a zdraví, které by jim pomohli těžkou situaci zvládnout. Potřebují nás.
Projekt Pomoc zahřeje vznikl naprosto spontánně. Právě ze zmiňovaných důvodů. Jediné, co bylo třeba řešit, byla cesta. Cesta k osamělým starým lidem. Oni žijí tiše, v ústraní, nestěžují si, neptají se. Musíte najít někoho, kdo vám o nich řekne. A hlavně někoho, kdo vám pomůže s jejich bezpečím při předání daru. Dřeva na celou zimu. Bude tam, až přijedou dobrovolníci a zajistí bezpečí. Domluví s dodavatelem předání dřeva a fakturu.
Judisté Tomáš Knápek a Lukáš Krpálek na dvorku pana Bohumíra, který by si kvůli zdraví sám dřevo na zimu rozhodně nepřipravil. Kluci byli v září prvními dobrovolníky, kteří do Telče přijeli dřevo naštípat. Díky!
Jako jehla v kupce sena
Ve chvíli, kdy jsme na Znesnáze založili sbírku, věděli jsme, že peníze na dřevo díky úžasným dárcům snad budou. Když jsme založili facebookovou skupinu Pomoc zahřeje, věděli jsme, že budou i pomocníci, kteří přijedou dřevo naštípat a uložit do dřevníku. Všeho bylo dost. Jen seniorů, kteří pomoc potřebují, ačkoli je jich tolik, se nám nedostávalo. Oslovila jsem všechny. Člověka v tísni, Charitu, ADRU, Nadační fondy a Nadace… Tím, kdo se ozval okamžitě, a od té doby je tím nejaktivnějším a nejefektivnějším pomocníkem, byla Ida Kopalová Mitisková z jihlavské Charity. Nikdy nebudu za tohoto pomocníka, a dnes už i přítele, dostatečně vděčná. S hledáním pomáhala i Krása pomoci, Adra, pracovníci Obecních úřadů, Nadační fond Příběhy, který se vedle předání dřeva postaral i o dva nákupy potravina a hygieny seniorům.
Paní Magdalena je ve starobním důchodu, žije v bytě třetí kategorie na okraji krajského města. Je po několika operacích...
Posted by Nadační fond Příběhy on Monday, December 2, 2024
Je to tak, že pokud si chce takový senior/ka zatopit, musí se velmi často rozhodnout - teplo, nebo jídlo? Protože na obojí nezbývá. Pro většinu z nás jen těžko představitelná situace, ale skutečnost je taková. V lednici u nich často najdete jen margarín a pár vajec, když slepice nese. Ale oni si zase o pomoc neřeknou. Často sáhnou po jediném řešení, jako je například v případě zimy přímotop. Není dřevo, tak topí jím. Jenže pak přijde faktura, kterou nikdy v životě nemůžou zaplatit. A dostanou se tak do začarovaného kruhu. I takové případy máme a tam bývá radost z fůry dřeva vysypané před domem doprovázená slzami nejčastěji.
Nesmíme se smířit s odmítnutím pomoci. Nic není těžšího, než ji přijmout
Musím vzpomenout zážitek z minulého měsíce, kdy jsem viděla v obchodě starou paní. Chodila s prázdným košem kolem regálů a zblízka koukala na cenovky. Jednu po druhé. Přečetla, vzala do ruky, šla dál. Prošla tak skoro celý obchod. Nakonec v tom velkém koši měla jeden rohlík, toaletní papír a sýr ze slevy. Naházela jsem do svého košíku máslo, mlíko, zeleninu, ovoce, chleba, maso, vajíčka a další věci, o kterých jsem si říkala, že by mohly mít nějakou výživovou hodnotu a mazala ke kase, kde jsem dala ten druhý nákup vedle mého do tašky a čekala před krámem. Přemýšela jsem, co řeknu, abych paní neurazila, abych nebyla neuctivá, abych jí udělala radost namísto pocitu bolesti a ponížení. Neměla jsem moc času na vymýšlení a tak ze mě nakonec vypadala, v koutku venku u košíků v co největší diskrétnosti, trapná věta: „Dobrý den, já toho nakoupila nějak moc, mám rozbité auto a neunesu to domů. Mohla bych vám část svého nákupu věnovat, prosím?“
Paní se na mě s údivem dívala. Pak se podívala do dvou tašek a řekla: „Ale vajíčka mám.“ „To nevadí,“ odpovídám. „Ty ještě unesu. Ale to ostatní, prosím…“
„Ne ne, to nejde. To zvládnete.“ Zněla její odpověď před odchodem se slabým úsměvem. Bylo mi to líto. Bylo mi to hrozně moc líto. Protože jsem věděla, že to potřebuje. Ale. Měla jsem jí doprovodit? Měla jsem jít s ní a nákup pak nechat u dveří? Nevím. Člověk by se neměl nechat odradit jen proto, že někdo pomoc odmítá. Víme všichni, jak těžké je ji přijmout. Jak moc těžké to je. Ale taky krásné. Protože se pak můžou stát neuvěřitelné věci.
Dřevem to někdy jen začíná
Když jsme vezli dřevo panu Bohumírovi, viděli jsme, jak má nemocnou ruku. Jak balón nafouknutou. Prý Dna. Jenže jeho lékařka ukončila smlouvu s pojišťovnou. A jiná nebere. To byste koukali, co se strhlo potom! Kamarádka z ČT Blanka Poulová obvolala snad všechny doktory v okolí. A copak pan Jiří s DMO? Ten, který žije sám v jedné místnosti už skoro 40 let. O dřevo jsme se s dárci na Znesnáze postarali, úžasní dobrovolníci z Třeště a okolí ho uložili, dobroty pro něj i kocoura jsme s Idou také dovezly. A povídaly si. Čas si vždy krátil hraním her na stařičkém počítači, který už „odešel“. Řekly jsme mu, že zkusíme najít někoho, kdo má doma nevyužitý. Daly prosbu na Ježíškova vnoučata a šup - nabídky se jen hrnuly. A tohle je výsledek. Počítač i s krásným vzkazem. A pan Jiří už mastí hry ostošest!:)
Pan Jiří žije v osamění už 40 let. Lidé z Česka se mu složili na dřevo, ale našel se i dárce, který věnoval notebook, aby mohl hrát své oblíbené hry
A paní Magdalena, kterou manipulativní dcera nutila k půjčkám, až jednou řekla dost, zůstala tak bez dcery, ale i bez peněz? Koupili jsme ze sbírky dřevo a ona večer psala s velkou pokorou prosbu, že nemá ani peníze na jídlo. A tak jsme poprosili Silvu Dymákovou z NF Příběhy a nákup od nich měla ještě ten večer. Mohli bychom pokračovat, vyprávět vám příběhy setkání, co přinesla další pomoc, úlevu, naději i přátelství. A začalo to dřevem. Začalo to zájmem. Protože ten je nejdůležitější a jen ten dokáže všechno změnit.
Někdy stačí jen zaklepat
V naší zemi i letos přibylo sebevražd seniorů. Nejčastěji mužů. Je to téma, které trápí a řeší i Elpida, která nabízí pomoc i prostřednictvím své linky seniorů. Pojďme se ale stát tou „linkou“ my všichni, kteří míjíme dveře člověka, o kterém víme, že je úplně a docela sám. Že je starý a nemá už síly hledat pomoc. Že jen těžko vychází s penězi. Neumí si poradit ani s internetem, který vlastně ani nemá. Nemá tušení, kdo by mu pomohl a jak. Nemá nikoho. Nenechme ho topit se v beznaději. Někdy stačí jen zaklepat. ❤️
O paní Janě nám řekli z Nadačního fondu Příběhy. Ozval se pan Tomáš, který se rozhodl paní Janě věnovat a odvézt dřevo. I to je cesta. I to je možnost
Díky všem, kdo nám s nákupem dřeva jakýmkoli příspěvkem pomůže. Díky všem, kdo bude mít oči dokořán, kdo se seniora ve svém okolí na potřebu pomoci zeptá, kdo se na něj usměje. Nečekejte hned důvěru. Nečekejte hned otevřenost. Za osamělostí často stojí spousta bolesti a zklamání. Našlapujte tiše, našlapujte pomalu, ale necouvejte. Pomoc zahřeje. Vás oba.
