Článek
Stát neposkytuje pečujícím osobám po úmrtí opečovávaného žádnou speciální dlouhodobou dávku. Pouze mu skončí finanční podpora a mění se jeho status. Je nutné nahlásit úmrtí, ukončit péči a vyřešit pracovní či sociální situaci. Čas na truchlení, pomoc a objetí? No, neblázněte!
V ČR umírá každoročně zhruba 130 dětí do jednoho roku. Dětí od 1 do 14 let ročně umírá přibližně 70–80. Velkou část tvoří děti, o které rodič dlouhodobě pečoval.
Úřední povinnosti po úmrtí opečovávané osoby
Úmrtí je nutné neprodleně oznámit Úřadu práce ČR. Pokud za vás stát platil sociální a zdravotní pojištění jako za pečující osobu, tato doba skončila dnem úmrtí. Pokud jste kvůli péči nepracovali a nejste hned zaměstnáni, můžete se přihlásit do evidence uchazečů o zaměstnání. Nárok na podporu máte jen v případě, že jste v posledních 2 letech získali alespoň 12 měsíců důchodového pojištění (do čehož se započítává i doba péče o osobu ve II., III. nebo IV. stupni závislosti).
Příspěvek na péči od státu a reálné náklady na ústavní péči se výrazně liší. Státní příspěvek pokryje jen část nákladů. Reálné měsíční náklady na lůžko v ústavní péči se pohybují kolem 50 000 až 75 000 Kč, zatímco příspěvek na péči pro dospělé doma dosahuje zhruba 23 000 Kč měsíčně. Na rozdíl od ústavu ale nepřichází nový pracovník a nestřídají se směny. Pracuje se nonstop. Stát pečující v domácnostech nedokáže ocenit v době jejich práce - ani se o ně následně postarat poté, co ji na konci svých sil ukončí. S bolestí v srdci a podlomeným zdravím.
Jen povinnosti, žádné možnosti
Pokud osoba, o kterou roky, nebo i většinu života pečujete zemře, čeká vás řada povinností. Doslova na vás křičí z internetu při zadání slovního spojení smrt opečovávaného. Příspěvek na péči náleží pečujícímu rodinnému příslušníkovi jen po dobu života oprávněné osoby. Jako pečující osoba uvedená v žádosti o příspěvek na péči musí ze zákona nahlásit Úřadu práce ČR úmrtí osoby, o kterou pečuje, do osmi dnů. Pokud to neudělá, může vzniknout přeplatek příspěvku na péči, který bude nutné vrátit. A za neohlášení této skutečnosti může Úřad práce ČR vyměřit pokutu až do 20 000 Kč. Připomíná na svém webu Ministerstvo práce a sociálních věcí. Nějak ale zapomíná dodat, co dál.
Někdy si říkám, jestli je jeho název vůbec příznačný. Sociální… Ale jistě v tom hraje roli zaujatost způsobená nespočtem špatných zkušeností. Opravdu mi ale vadí, že ve chvíli úmrtí člověka, kterému pečující osoba obětuje doslova svůj život, čas, zdraví, profesi, přátele, koníčky a často i manželství, není o takovou bytost postaráno. Finančně, psychicky, celkově. Končí jako „žebrota“ na Úřadu práce a doufá, že se za pár týdnů dočká hmotné nouze. Zcela nedostačující částky, se kterou musí vystačit do doby, než si najde práci. A pojďme si říct, že většinou jde o lidi ve věku a s pracovní praxí, po kterých žádný zaměstnavatel ruku nenatahuje. Bohužel. Všechno, co měli a uměli, dali milované osobě. Den za dnem, rok za rokem. 24h denně a bez odpočinku. A pak je z čista jasna pryč. Zůstává jen prázdná náruč, prázdný dům, prázdná peněženka a rozostřená budoucnost.
Jeden smutný příklad za všechny
Rayanek s maminkou.
„Obracím se na vás s velmi smutnou zprávou. Dne 1. 7. se z našeho Rayanka stal andílek. Ztratila jsem milované dítě, o které jsem celé čtyři roky bojovala jako o vlastní život. Ryanek se narodil předčasně, už ve 25. týdnu těhotenství a od prvních chvil bojoval o život. Měl DMO v nejtěžší formě, rozsáhlé poškození mozku, mikrocefalii, epilepsii, poruchu zraku a sluchu a syndrom krátkého střeva. Také byl závislý na výživě přes PEG i centrální žilní katetr. Každý náš společný den byl sice nesmírně náročný, ale zároveň jsme byli šťastní, protože jsme měli jeden druhého. Poslední tři měsíce jsme bojovali s těžkými respiračními onemocněními, dělala jsem vše, co bylo v mých silách, aby se jeho zdravotní stav stabilizoval. Přesto se během velmi krátké doby rozvinul rychle postupující zápal plic, který se už nepodařilo zvládnout. A 1. července 2026 Rayanek odešel k Pánu Bohu.“
Čtou se vám slova maminky Ryanka taky tak těžce? A teď si představte, že takový život musíte žít. Aktuálně je, jak sama říká, úplně na dně. Veškeré úspory, které měla, šly na výdaje spojené s pohřbem. Je bez práce, ve špatném psychickém stavu a dávky jí byly -samozřejmě- okamžitě zastaveny. Nemá z čeho uhradit bydlení a než si najde práci a začne znovu vydělávat, hrozí jí ztráta domova.
Nemám ani prostor na klidné truchlení, protože musím řešit další existenční boj.
„Touto cestou vás prosím o pomoc. Vybrané prostředky mi uhradí dva měsíce nájemného, než se trochu postavím na nohy a budu schopná znovu pracovat. Děkuji za veškerou podporu nadace i štědrých dárců, která nás provázela celou dobu a díky které jsem mohla pro syna udělat i to, co by jinak nebylo možné. Za jakoukoliv pomoc budu nesmírně vděčná,“ směřuje svá slova s pokorou k laskavým lidem na dárcovské platformě Znesnáze21 paní Galina. Její sbírka ale zapadla mezi stovkami dalších, protože ji nemá s kým sdílet a komu se prosbou o pomoc svěřit. To bývá velmi běžné u lidí, kteří věnovali svůj život péči o blízkého. Zůstávají často sami. Ve světě čtyř stěn s člověkem, který potřebuje každou jejich minutu. A oni mu ji s láskou dávají. Aniž by tušili, co je „potom“ čeká.
Vážně je v pořádku a akceptovatelné, že lidé, kteří non stop bez odpočinku pečovali o nemocného člověka a vzdali se svého osobního života, aby mu věnovali veškerý svůj čas a službu, končí tak často na ulici bez pomoci státu, kterému ušetřili svou odevzdanou prací statisíce až miliony korun?
„Už nejsi potřebný“
Jak jsme si už řekli, smrt opečovávaného musí pečující neprodleně nahlásit na Úřad práce. Poslední kalendářní měsíc, ve kterém opečovávaný zemřel, ještě náleží příspěvek na péči a ten se vyplatí pečujícímu (není předmětem dědictví, ani jeho poměrná část). Pečující pak musí za sebe hlásit ukončení péče kdekoliv, kde čerpal nějaké výhody (např. zdravotní pojišťovna, finanční úřad, pokud podniká). Po ukončení péče může pečující jít do práce, případně pokud práci nemá, ale chce ji najít, může se nechat zaevidovat jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce. Pokud byl pečující i opatrovníkem, bude muset završit i svoji roli opatrovníka doložením vyúčtování soudu. Je vhodné také nahlásit na úmrtí ČSSZ, aby opečovávanému už nebyl posílán důchod (důchod vyplacený po smrti se vrací). Pokud byl opečovávaný účastníkem nějakého řízení (např. o zvýšení příspěvku na péči), tak je třeba, aby se úřad, příp. soud také dozvěděl o smrti opečovávaného. U příspěvku na péči se bude v řízení pokračovat (pokud proběhlo sociální šetření před smrtí) a účastníkem se stane pečující. Pečující se bude moci odvolat, pokud by se mu výsledek řízení nelíbil. Po smrti vzniknou nejspíše další otázky jako, kdo je povinen zařídit pohřeb, kde na to vzít, jak je to s přechodem nájemního práva po smrti nájemce, kam všude úmrtí hlásit, kdo řeší dědictví a další a další věci. A teď si za všemi těmi řádky přestavte člověka. Obyčejného, unaveného, zlomeného, truchlícího člověka. Partnera, nebo rodiče, který přišel o nejmilovanější malou bytost, které dala všechnu svou lásku a péči. Člověka s prázdnou náručí a srdcem. Zaslouží si někdo takový, aby ho někdo obejmu a pomohl mu zpátky do života? Odpověď je jasná. Bohužel po těch letech odloučení od světa často přátelé chybí. Velmi často i partner, který situaci neusnesl a odešel. Není nic, jen bezmoc.
A mně to přijde příšerně nefér.
Zdroje:
https://www.znesnaze21.cz/sbirka/zivot-zasvetila-peci-o-syna-ted-je-z-rayanka-andilek-pomozme
https://www.mskruh.cz/poradna/naucne-texty/navod-co-je-potreba-vyridit-po-umrti-opecovavaneho
https://mpsv.gov.cz/povinnost-hlasit-umrti-opravnene-osoby-pobirajici-prispevek-na-peci
https://vozejkov.cz/cz/aktuality/legislativa/pecujici-osoby-dil-osmy-odpovednost-pecujiciho-a-opecovavaneho
https://www.helpnet.cz/co-se-meni-od-1-1-2026-prispevek-na-peci-maximalni-uhrady-v-pobytovych-socialnich-sluzbach-a-vycet-normativniho-najemneho-domacnosti-zranitelnych-osob/
