Článek
„Oliver, můj syn a statečný chlapec, si v životě zažil mnoho. Absolvoval další dvě operace, kdy mu lékaři narovnali pokroucenou ruku. Má v ní nyní rostoucí tyč. Nastaly však další komplikace, musel jsem zůstat s Oliverkem opět doma a znovu jsem tak přišel o práci, za kterou jsem byl tvelmi vděčný,“ začíná svou prosbu směrem k lidem táta Lukáš, který pracoval dříve jako silniční dělník, ale následně musel práci opustit. Turnusy mu neumožnovaly být doma a o syna pečovat. Nestíhal ani provozní dobu Olího speciální školky. Časté nemoci a poranění syna mu komplikují práci i brigády, které si bere, a tak peníze nestačí: „Proto mně sociální pracovnice doporučila sbírku na Znesnáze a kontaktování sociální služby na pomoc s řešením některých zásadních úkolů,“ ohlíží se táta Lukáš, kterému občas docházejí síly, nikoli však rodičovská láska, která je pro malé pacienty s touto nemocí od samého narození velmi důležitá.
Lukáš a Oliverek jsou odkázaní jeden na druhého. Je to s ohledem na nemoc Olíka náročné, ale táta se rozhodně nevzdává. Naučil se říct si o pomoc.
Táta samoživitel potřebuje pomoc s autem, které je vozí k lékařům
Oliverek má nemoc Osteo Genesis Imprect, což je v překladu zvýšená lámavost kostí. Následkem své nemoci měl již více jak 10 zlomenin. Za sebou má mnoho těžkých operací a rehabilitačních pobytů. Před časem mu museli rovnat pokroucenou ruku, která se pak ale pěkně hojila s rostoucí tyčí. Noha se mu taky hojila pěkně. Bohužel se mu ale během spánku zhoršil otok nohy a museli se znovu obrátit na lékaře. Jeho tatínek se snaží o nejlepší péči, ale náklady na opravu auta před STK jsou pro něj neúnosně vysoké: „Prosím, usnadněte mému synovi dojíždění na rehabilitace a další lékařská ošetření. Z vybraných peněz bych pořídil i rehabilitační pomůcky, které Olimu pomohou v jeho zotavení a dalším rozvoji,“ žádá dárce Lukáš, který už se naučil nenechávat se ničit trápením a říci si o pomoc.
„Maminka Olivera nás opustila poté, co se dozvěděla o synově diagnóze“
Maminka není podle Lukáše s Olím v žádném kontaktu. Má vlastní život a oni svůj. Zvládají ho společně, jak se dá. Oliver vyžaduje speciální péči. Chce dovádět s vrstevníky, ale samozřejmě nemůže být ani chvilku bez dozoru. Stačí, aby spadl nebo se špatně bouchl a hned má něco zlomeného.
Už ve čtyřech letech měl Olí kvůli své nemoci za sebou více než deset zlomenin.
Oliverkova nemoc nejde vyléčit, ale lze alespoň kosti zpevnit speciální metodou – léčbou biofosfonáty. Proto jezdí s tátou jednou za půl roku na kapačky do Zlína a cítí příznivý dopad této léčby, protože kosti se už tak moc nelámou. Omezení Oliverka čekají až do konce života, pokud věda nepřijde s lékem, který by situaci zvrátil. Očekávaná délka života lidí s Ol bývá nižší kvůli tragickým následkům zlámaných kostí. V současnosti neexistuje lék a léčba je obvykle zaměřena na posílení síly kostí a svalstva. Proběhlo mnoho klinických testů s přípravky používanými k léčbě osteoporózy, nicméně výsledky nebyly přesvědčivé, a tak nejsou používány, protože jejich dlouhodobé účinky nebyly studovány. Víme ale všichni, jak rychle jde medicína kupředu, a lepší prognózy nejsou nereálné. Jednou. Ale teď je teď. A teď můžeme tomuhle malému hrdinovi ulehčit život třeba právě my.
