Článek
O tom, že jsou Asiaté pracovitý národ víme všichni. Stačí se podívat na jejich večerky nebo restaurace, kde by se pro svého zákazníka rozdali. Jejich nasazení pramení z hlubokých kulturních, společenských a historických kořenů. Základem je konfuciánská etika, která zdůrazňuje úctu ke vzdělání, disciplínu, hierarchii, skromnost a pracovitost jako morální povinnost. Jejich prioritou je zájem skupiny (rodiny) před zájmem jednotlivce. Tvrdá práce je prostředkem, jak rodinu zajistit, jak zlepšit její status a splatit „dluh“ rodičům za výchovu. Často jde o generace zvyklé na těžké podmínky, což vytváří velkou odolnost a schopnost snášet útrapy, držet krok a neustupovat.
Smrti z přepracování je tak častá, že už v Japonsku dostala svůj název
Japonsko ale je - pokud jde o přepracovanost - doslova fenomén. Vysoká míra přepracování v Japonsku, často vedoucí až k fenoménu zvanému karoši (smrt z přepracování), je komplexní problém zakořeněný v kultuře, historii a struktuře tamní společnosti. Úmrtí ředitelů velkých korporací, předních manažerů a finančníků plní titulky japonských médií již několik desetiletí. Sociální fenomén byl poprvé popsán v roce 1987, kdy ministerstvo zdravotnictví začalo zaznamenávat případy náhlých úmrtí vysoce postavených manažerů.
Řešení? Rodině zemřelého nabízí vláda kompenzaci v hodnotě bezmála 500 000 korun ročně a společnost vyplatí také jednorázovou sumu, která může činit v přepočtu až 30 miliónů korun. Taková je cena za lidský život obětovaný práci. Vláda nejdříve registrovala a dokumentovala několik set případů ročně. Situace se však zhoršila natolik, že jde ročně o tisíce případů. O číslo srovnatelné s počty lidí, kteří ročně zemřou při dopravních nehodách.
Ilustrační obrázek
V japonské pracovní kultuře je hluboce zakořeněna absolutní loajalita k firmě. Odchod z práce dříve než nadřízený se považuje za neslušný nebo za projev nedostatku angažovanosti. Umíte si představit něco takového u nás? Asi jen těžko. Tvrdá práce je v Japonsku vnímána jako morální povinnost. Tradiční systém doživotního zaměstnání sice už není tak striktní, ale stále existuje tlak na loajalitu a dlouhodobé setrvání u jednoho zaměstnavatele, což omezuje flexibilitu a zvyšuje tlak na výkon.
Málo dříčů, hodně dřiny
Kvůli stárnoucí populaci a nízké porodnosti čelí Japonsko vážnému nedostatku pracovních sil, což znamená, že méně lidí musí vykonat více práce. Japonsku stále ubývají obyvatelé i z jiných důvodů. Počet japonských občanů klesal před třemi lety nejrychleji od chvíle, kdy úřady začaly v 60. letech tyto informace shromažďovat. Podle nejnovějších demografických údajů se počet japonských občanů za rok do 1. ledna 2024 snížil o více než 861 000 na 121,6 milionu lidí. Série setrvalého poklesu se tak prodloužila na patnáct let v řadě. Počet cizinců v zemi sice narostl o 11 procent a poprvé dosáhl hranice 3 milionů, ale ani to nestačilo na vyrovnání úbytku japonských občanů. Celkový počet obyvatel se snížil o 0,4 procenta, píše agentura Bloomberg.
Klesající počet obyvatel představuje pro zemi řadu výzev včetně nedostatku pracovních sil. Přestože se míra nezaměstnanosti v zemi trvale pohybuje pod třemi procenty, což je zdaleka nejnižší hodnota mezi vyspělými zeměmi, mnoho podniků se potýká s vážným nedostatkem pracovních sil. Na každého pracovníka hledajícího práci v sektoru služeb nyní připadají téměř tři volná místa.
Velká část Japonců v kanceláři i spí. Jít domů na čtyři hodiny nedává smysl
Společenský tlak na úspěch je obrovský. Neúspěch v kariéře je vnímán velmi negativně, což vede k workoholismu. Neplacené přesčasy jsou očekávané jako součást „průpravy“ nebo „přátelství“, stejně jako chození s kolegy po práci na drink. Ačkoli by mnozí raději zamířili domů za rodinou nebo jen do postele, zkrátka ještě „musí na pivo“ a povinné karaoke, které je dalším japonským fenoménem.
Tato kultura vede k situacím, kdy lidé tráví v práci /nebo se spolupracovníky/ obrovské množství času, i když efektivita práce nemusí být úměrně vysoká. Jednoduše - už by mohli jít často domů, kdyby tam ale šéf ještě „nedřepěl“ a zábava nebyla povinná. Začarovaný kruh, který už ale začíná odhalovat svůj pomyslný konec.
Japonská vláda se snaží trend přepracovanosti zvrátit například podporou automatizace a robotizace, otázkou je, jak moc velké je tohle řešení a gró problému. Systém schvalování změn je velmi pomalý a byrokratický proces, což znamená, že mnoho lidí uvízne s projekty, které se zastavily a čekají na schválení. Nemohou ale sedět u stolu a očividně nic nedělat. A tak předstírají, že pracují. Často, ne vždy samozřejmě. Společnosti mají navíc tendenci přesouvat své zaměstnance, zejména muže, kamkoli je potřeba, na dostatečně dlouhou dobu, aby ztížili jejich vztahy, ale ne dostatečně dlouho na to, aby se vyplatilo stěhování celé rodiny, zvláště s ohledem na úsilí a náklady, které mnoho rodin vynakládá na to, aby dostaly své děti do „dobrých škol“. Navíc společnost často nenabízí žádnou finanční podporu na stěhování.
Smrt z přepracování hrozí pětině Japonců. Vláda proto před pár lety zavedla kratší pracovní pátek, zájem ale o něj není
Podle statistik se zhruba 21 % Japonců zdržuje v zaměstnání déle než 49 hodin týdně. Taková zátěž zvyšuje riziko infarktu a mrtvice a ročně vede ke stovkám sebevražd. „Když jsi v práci dvacet hodin denně, už si ani nejsi jistý, čí život vlastně žiješ. Je to tak žalostné, že tě to až rozesměje,“ napsala na Twitter Matsuri Takahašiová, čtyřiadvacetiletá žena, která se v roce 2015 po náročném pracovním týdnu zabila skokem z výšky. Právě její sebevražda přiměla vládu, aby se problémem důkladně zabývala.
Mount Fuji
Japonsko je fascinující směsicí hlubokých tradic a futuristické moderny, proslulé ikonickou horou Fudži, kvetoucími sakurami, bambusovými háji a historickými chrámy v Kjótu. Krása země je i v kontrastu pulzujících neonových měst s klidnými lázněmi onsen, rjókanys a precizní gastronomií. Užít si můžete sníh i moře v jednom období, poznáte kulturu, která klade důraz na rodinu více, než naše. Určitě je hodně, co nám může dát, pokud jde o přístup k práci, učit by se v zájmu svého zdraví, mohli spíše oni od Čech.
Více o životě Japonců, v jeho složitostech, výjimečnostech a hezkých podobách, si můžete poslechnout například v podcastu NAMAX, který dělá pravidelně se svým partnerem Maxem na youtube Naomi Adachi. Právě tahle dvojka mě přivedla k zájmu o zemi, která je svou kulturou tolik odlišná od té naší, která je čistá, zdvořilá, pokorná, barevná, inspirativní, klidná, rychlá, kouzelná i „děsivá“ zároveň.
