Článek
Heimlichův manévr se učí v rámci každé první pomoci. Je to způsob, jak člověk může pomoci člověku, kterému uvízlo cizí těleso v dýchacích cestách a hrozí mu udušení. Heimlichův manévr se provádí tak, že zachránce nejprve zezadu obejme stojícího (nebo i sedícího) člověka, přičemž ruce spojí pod hrudní kostí (tedy v oblasti nadbřišku). Poté několikrát prudce stiskne nahoru a dozadu směrem k bránici. Účelem tohoto zatlačení na bránici je prudce zvýšit nitrohrudní tlak, který v ideálním případě vypudí cizí těleso nacházející se v průdušnici nebo v průduškách. Jídlo (nebo jiné těleso) pak může doslova vyletět z úst dusícího se člověka. Jde bezpochyby o záchranu lidského života ve chvíli, kdy je sám bezradný. Jakkoli vypadá situace děsivě, nikdo z nás by neměli jen nečinně přihlížet.
V případě dušení je třeba jednat rychle. Když není na blízku žádná pomoc, která by použila Heimlichův manévr (viz žluté kolečko), musíme využít všeho, co je na dosah. Například i opěrky židle.
Jenže jsou situace, kdy je člověk ve chvíli dušení sám. V takovou chvíli má jedinou možnost - pokusit se o záchranu svého života. V tomto případě platí například snažit se dostat do předklonu a vypudit z děla jídlo například prudkým opřením o hranu gauče… zkrátka cokoli, protože se hraje doslova o vteřiny. Do takové situace se dostal i pan Josef. Řidič kamionu, kterému zaskočilo jídlo při večeři v kabině, při pauze na jídlo.
Snaha o sebezáchranu se zvrtla v nešťastný pád
„Během jedné z běžných přestávek na večeři mu zaskočilo jídlo. Když se snažil sousto vykašlat ven z kabiny, zamotala se mu hlava a nešťastnou náhodou vypadl z výšky zhruba jednoho a půl metru na zem. Několik dlouhých minut ležel bez pomoci, než u něj někdo zastavil a zavolal záchranku. Následky tohoto úrazu jsou fatální – poškození míchy a diagnóza kvadruplegie,“ vzpomíná na nešťastnou událost řidiče Josefa jeho přítelkyně Eva.
Od té doby uběhl už rok a osm měsíců. Josef už není řidičem kamionu. Většinu svého času tráví v nemocnicích a rehabilitačních ústavech. Teď je už měsíce v léčebně, kde se jeho stav konečně trošku zlepšil. Díky cvičení dokázal s obrovskou námahou zpevnit ruce a záda, takže se dnes už zvládne sám najíst a částečně tlačit vozík. Nohy ale bohužel zůstávají nadále bez pohybu a on vyžaduje nepřetržitou péči 24 hodin denně.
Jediné sousto změnilo Josefovi život od základu.
Nemocnice a rehabilitace. To je teď největší náplň dnů pana Josefa.
„Snažím se mu být tou největší oporou a zařizovat vše potřebné od úřadů až po osobní věci. Zůstala jsem na to ale úplně sama a situace je nesmírně vyčerpávající. Na konci dubna po pěti letech navíc přicházím o práci. Všechny naše společné výdaje tak táhnu ze své nemocenské a z přítelova invalidního důchodu. Z těchto peněz hradíme nájem, potraviny, hygienické potřeby, drobné zdravotní pomůcky i mé cesty za ním do léčebny a edukativní pobyty. Na pořízení nákladných, ale pro jeho život nezbytných pomůcek nám tak už bohužel nezbývají žádné finance,“ vysvětluje paní Eva svou prosbu o pomoc směrem k veřejnosti, kterou vyslala skrze sbírku na dárcovské platformě Znesnáze21. „Máme zažádáno o elektrický vozík přes pojišťovnu, ale pro pohyb v bytě, návštěvy u lékařů a snazší skládání do auta nutně potřebujeme ještě odlehčený mechanický vozík na doma. Ten vyjde zhruba na 95 000 Kč. Dále bychom ze sbírky rádi pořídili malý elektrický motomed na procvičování rukou a nohou, který je pro udržení jeho fyzické kondice a další rehabilitaci naprosto stěžejní,“ vysvětluje s vděčností směrem k dárcům. Pomyslné - štěstí v neštěstí - u pana Josefa neplatí. Jemu ze nakumulovala smůla v jediném okamžiku. Naději ale neztrácí a z každého malého pokroku se společně s rodinou raduje.
Tři minuty, které znamenají život
Při dušení jídlem jde o vteřiny a minuty. K fatálnímu udušení může dojít velmi rychle, obvykle v řádu 3 až 5 minut. Ke ztrátě vědomí mnohem dříve. Klíčové je zahájit pomoc okamžitě. Pokud je dýchací cesta zcela zablokována, člověk ztratí vědomí přibližně po 1 až 2 minutách v důsledku nedostatku kyslíku v mozku. Po 4 až 6 minutách bez kyslíku začíná docházet k nevratnému poškození mozku. Samozřejmě je nutné volat záchranku, ale ne na ni nečinně čekat. Je třeba okamžitě zahájit první pomoc.
V první řadě povzbuďte postiženého ke kašli. Pokud může kašlat, dýchací cesty nejsou zcela ucpané. Pokud nemůže ani mluvit nebo dýchat, předkloňte ho a 5× silně udeřte hranou dlaně mezi lopatky. Pokud údery nepomáhají, použijte Heimlichův manévr. Pokud postižený upadne do bezvědomí, položte ho na záda a zahajte resuscitaci (stlačování hrudníku). Cokoli, co uděláte, je lepší než nic. Jakkoli je situace děsivá, jste to vy, kdo může dusícímu člověku zachránit život.
K dušení jídlem vyjíždění čeští záchranáři denně
Uvázlé sousto v průdušnici se stalo osudným například kreslíři a výtvarníkovi Karlu Saudkovi, dvojčeti fotografa Jana Saudka o Velikonocích v roce 2006. Začal se dusit a až do své smrti v roce 2015 byl ve vegetativním stavu. Nedávnější tragický případ pak pamatujeme u fotbalisty Jakuba Maliny. Byl to právě on, který do společnosti následně přinesl osvětu Heimlichova chvatu. Dusit jídlem se může každý z nás. A není takových příběhů málo. Mluvíme o jednotkách případů denně v České republice. Podle lékaře Marka Dvořáka je to vysoké číslo zejména proto, že se do statistik počítají staří, dementní lidé, kterým například zaskočí potrava při krmení druhou osobou a mají k tomu navíc predispozice tím, že špatně žvýkají a polykají. A jsou to nejen oni. Záchranáři vyjíždějí i k mladým lidem nebo třeba kojencům, kterým může například zaskočit mateřské mléko. Batolatům pak nejčastěji zaskočí jídlo, když přechází z mléka na pevnou stravu. V případě nejmenších dětí se Heimlichův chvat nepoužívá, tam platí jiná pravidla pro záchranu.
Prevence především
K situaci, kdy se člověk začne dusit jídlem, může přispět celá řada faktorů, ať už se jedná o nepozornost, onemocnění spojené s tím, že polykací akt nefunguje správně, nebo rychlé hltání nadměrně velkých soust jídla. Riziková ale může v tomto ohledu být i konzumace alkoholu. V krku máme dvě trubičky. Jícen a průdušnici. Vzduch by měl jít do průdušnice a jídlo do jícnu. Pokud se to stane opačně, nastává problém. Když se dostane vzduch do jícnu, nebývá až tak velký. Ale když se dostane nějaká tuhá překážka do průdušnice, vzniká obstrukce, a to je problém fatální. Pokud se průdušnice ucpe, tělo je schopno bez kyslíku vydržet při vědomí pouze desítky vteřin. Průdušnice je jediná cesta, kterou dokážeme do plic dopravit vzduch a okysličit organismus. Je to až bizarní, že nás o život může připravit obyčejný kousíček chleba nebo třeba masa. Ale je to tak fakt. Proto je důležité myslet na to při každém jídle, jíst v klidu, nehalekat a dobře žvýkat. Říkali nám to už ve školce a věděli proč.
