Článek
Jednovaječná dvojčata Kája a Jan Saudkovi přišla na svět 13. května 1935, přesně v tomto pořadí. Fotograf Jan Saudek v tom vidí symboliku, tvrdí, že ho to pro celý život předurčilo „být číslem dvě“. Bratři vyrůstali v pražském Podolí, narodili se do bohaté a vzdělané rodiny. Jejich otec Gustav Saudek byl ředitel Živnobanky, maminka v domácnosti. Nacistická okupace rodinu na čas rozdělila, kvůli židovskému původu byl otec rodiny na konci války deportován do Terezína, matka mohla jako nežidovka zůstat s dětmi doma v Praze.
Po válce obě děti putovaly do ozdravného tábora pro podvyživené děti ve Slezsku. Otec se z Terezína vrátil, ale značná část rodiny Saudků utrpení koncentračních táborů nepřežila. Prozíravější příbuzní ještě před válkou utekli do USA.
Inspirace z Ameriky
Právě díky americkým příbuzným se bratrům otevřel jiný svět. Posílali do Prahy nedělní přílohy novin, jejichž poslední stránka patřila komiksu. Dospívající kluky americký komiks uchvátil. Louskáním komiksových bublin se naučili anglicky a do světa mužných hrdinů, mrakodrapů a superkrásek v kabrioletech utíkali z chmurné reality Československa 50. let. Z politických důvodů nemohli na vysokou školu, Jan vystudoval střední grafickou a Kája se stal technickým kresličem a kulisákem v ateliérech na Barrandově. V době, kdy socialistické Československo západní kulturu těžce cenzurovalo, byl pro něj americký styl okénkem do jiného světa. Kája se do něj propadl naplno a později jej jako jediný u nás dokázal převzít, přetavit a zcela po svém interpretovat.
V 60. letech se začal objevovat jako kreslíř filmových titulků a plakátů – především ve spolupráci s Milošem Macourkem a Václavem Vorlíčkem. A tak vznikl vizuální styl, který se dodnes zapisuje do dějin české popkultury: výbušný mix humoru, erotiky, psychedelie a nadsázky.
Muriel a andělé
Rok 1969 měl být vrcholem Saudkovy kariéry. Spolu s Macourkem vytvořil komiks Muriel a andělé, příběh plný lásky a fantazie, inspirovaný ideály hnutí hippies. Komiksových příběhů o Muriel mělo být dvanáct a měla podle nich vzniknout i filmová série s tehdy už světově uznávanou herečkou Olgou Schoberovou. V kinech v té době slavil úspěch komiksový film Miloše Macourka Kdo chce zabít Jessii, jehož vizuální podobu Kája Saudek vytvořil. Filmovou spolupráci si kreativní dvojice zopakovala ještě v roce 1971, kdy měla premiéru komedie Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Jenomže do komiksových plánů zasáhla cenzura. Muriel byla pro soudruhy z normalizačních schvalovacích komisí neakceptovatelná. Vyšla jen časopisecká ukázka komiksu Muriel a andělé a na knihu nedošlo. „Kompletně připravená maketa knížky Muriel a andělé se navíc ztratila z tiskárny,“ vyprávěla manželka Káji Saudka Johana.
Tajná svatba
Johana se s Kájou seznámila v 15 letech. Brali se o dva roky později. Jí bylo sedmnáct a jemu o deset let více. Svatba proběhla v utajení a zařídil ji Jan Saudek.
Novomanželé žili zpočátku odděleně – Kája v rodinné vile v Podolí, Johana v bytu v Malé Štěpánské. „Tam jsem jela z porodnice s Patrikem, máma byla senzační, vzala si jeho výchovu na starost, bylo jí teprve třicet sedm let. My s Kájou dál randili, i když jsme byli manželé. Ale protože jsme chtěli další dítě, dohodli jsme se, že se sestěhujeme,“ vyprávěla Johana Saudková. Dcera Berenika už vyrůstala ve strahovském domě, který Kája svépomocí postavil.
Obě knihy, Muriel a andělé a Muriel a oranžová smrt, se dočkaly vydání až po revoluci. A přestože svět už byl jiný, dílo si zachovalo obrovskou sílu. V roce 2009 bylo dokonce vyhlášeno nejlepším českým komiksem všech dob. Saudek jej kreslil s takovou péčí, že některé postavy mají tváře skutečných lidí – krásná Muriel je inspirována herečkou Olgou Schoberovou a záporný generál Xeron jeho vlastním bratrem, fotografem Janem Saudkem.
Režimu navzdory
Po zákazu Muriel přišlo období normalizace, které Saudka tvrdě zasáhlo. Komiks v časopisech mizel, redakce se čistily, cenzura řádila. Přesto dokázal tvořit dál. Kreslil pro Mladý svět, připravoval seriály jako Lips Tullian, doprovázel operní libreta, tvořil ilustrace a později dokonce komiksy pro speleologickou společnost. Tam nacházela jeho práce azyl v podobě „zájmového tisku“, který se dostal mezi tisíce čtenářů napůl tajnými cestami.
Jeho styl byl nezaměnitelný. Pevná, dynamická linka připomínala filmové záběry – Saudek jako jeden z mála českých výtvarníků skutečně „režíroval“ papír. Zároveň neustále balancoval na hraně povoleného: erotika, rebelie, humor, tváře skutečných lidí, narážky i ironie. To vše bylo tehdy problematické, a tak Saudek často kreslil režimu navzdory.
Devadesátky, sláva a hořký konec
Po roce 1989 se o jeho díla strhnul obrovský zájem. Náklad prvního souborného vydání 3× Kája Saudek dosáhl neuvěřitelných 200 tisíc kusů. Prodaly se všechny. Komiksy, které byly desítky let zakazované, se konečně dostaly k veřejnosti. Začaly se pořádat výstavy, vycházely reprinty, objevily se i ztracené práce.
Jenže Saudkův život nabral tragický směr. V roce 2006 se při jídle začal dusit, utrpěl těžké poškození mozku a upadl do vegetativního stavu. Devět let jej rodina navštěvovala v motolské nemocnici – Johana Saudková u něj byla téměř denně. Jen bratr Jan nepřišel za celých devět let ani jedinkrát. Nechtěl prý vidět sebe v takovém stavu. Nad jeho lůžkem se střídaly příběhy, vzpomínky i naděje, ale návrat už nepřišel.
Kája Saudek zemřel 25. června 2015 ve věku 80 let.
Saudkova díla dnes patří mezi nejvyhledávanější položky na aukcích, jeho komiksy mají kultovní status a jeho vizuální styl ovlivnil generace kreslířů – od Štěpána Mareše po Jiřího Gruse.
Zdroje:
