Článek
„Před několika lety jsme se v naší rodině dohodli, že si nebudeme navzájem dávat dárky k Vánocům. Byli jsme tehdy už všichni dospělí a vnoučátka zatím nebyla ještě ani v plánu. Místo toho si každý z nás vybral jedno přání právě v projektu Ježíškova vnoučata,“ začíná hledat ve vzpomínkách začátek pohádkového příběhu paní Kateřina. V listopadu 2017 takto poznala paní Jiřinu Součkovou, která po dlouhých letech strávených v LDN, pouze ve společnosti psychiatrických a tlumících léků, skončila v domově pro seniory, do něhož přišla jen s noční košilí a županem. Neměla doslova nikoho a nic - příbuzné, prstýnek, fotky, brýle… nic. A taky téměř nemluvila, jen sestřičkám řekla, že bývala baletkou. Bylo jí skoro devadesát let a trpěla pokročilou demencí. Štěstím osudu, nebo spíše zájmem o potřeby klientů se stalo, že jedna ze sestřiček zveřejnila babiččino přání podívat se ještě jednou do divadla na balet na adrese www.jeziskovavnoucata.cz, a právě paní Kateřina toto přání našla a rozhodla se ho splnit.
„Bylo to poněkud problematické, protože paní Součková byla na vozíku, musela mít neustálý dohled a brát léky. Ale nakonec jsem si půjčila velké auto a do divadla jsme podnikly parádní dámskou jízdu. Kromě babičky jsem pozvala i dvě její ošetřovatelky a malou dcerku jedné z nich. Bylo to moc hezké a babička úplně ožila,“ vzpomíná Katka.
Společné procházky a česání vlasů. Zdánlivé maličkosti, které můžou dávat životu osamělého člověka smysl
Zážitek je sblížil a přeskočila i pomyslná jiskra, která občas dárce a seniora dlouhodobě spojí. Kateřina paní Součkovou začala navštěvovat, i když ji nepoznávala: „Užívaly jsme si procházky parkem, rozhovory, rozčesávala jsem jí pořád její hezké vlasy. A taky jsem zavolala do archívu Janáčkova divadla. Ukázalo se, že zrovna v tomhle babička měla úplnou pravdu. Díky té hodné paní z divadla jsem dostala fotografie a plakáty, na kterých bylo jméno mojí nové babičky a ty jsme jí se sestřičkami pověsily na zeď u postele, aby konečně nebyla tak prázdná,“ líčí dojemný příběh neobyčejná dáma. Přesně tohle je sen organizátorů Ježíškových vnoučat. Ten, který s radostí a naplněním v duši z dálky sledují a posiluje je v dalším úsilí a snaze zbavit seniory v Česku tíhy samoty. Alespoň některé, alespoň trošku. Tady se to povedlo i díky empatii a společné lásce k hudbě dvou skvělých žen.
„Babička už tančí na úplně jiném pódiu, na violoncello jí k tomu hraje její manžel František a já jsem moc ráda, že svoje poslední roky prožila v láskyplné péči sestřiček. Nevím, jestli jsou andělé v nebi, ale v domovech pro seniory jich poletuje spousta. A Vám bych ráda poděkovala, že takhle krásným způsobem dáváte lidem možnost potěšit osamělé seniory,“ píše paní Kateřina Mrázková ve svém dopise Nadačnímu fondu Českého rozhlasu.
Jiřina Součková s Kateřinou Mrázkovou. Potkaly se díky projektu Ježíškova vnoučata a našly v sobě spřízněné duše
Kateřina Mrázková skládá písničky a vystupuje s přáteli pod názvem Kat&Combo na koncertech, festivalech, vánočních trzích a dalších kulturních akcích. Její kolega odešel před téměř třemi lety do důchodu a do té doby byl koncertním mistrem violoncell ve Filharmonii Brno. A tam, když jako mladík začínal, u pultu seděl právě s panem Františkem Součkem, manželem paní Jiřiny. Zdá se, jako by se tu do příběhu vloudil další z důkazů toho, že náhody zkrátka neexistují a všechno se vším souvisí.
Dokázala ze vzpomínek poskládat nejen život „zapomenuté primabaleríny“, ale také písničku na její počest
Ze střípků a záblesků v paměti paní Součkové poskládala Kateřina dokonce i písničku, která je teď na třetím místě v hitparádě Rádia Proglas. Předloni s kapelou Kat&Combo vydali album svých autorských písniček a Primabalerína na něm samozřejmě nechybí. Osud paní Jiřiny Součkové je vzácným a křehkým příběhem sám o sobě. To, že ho dokázala objevit a říct o něm písničkou světu paní Kateřina, to už je součást jednoho velkého kouzla Ježíškových vnoučat. Projektu, který si našla hned v jeho začátcích v roce 2017, protože cítila potřebu pomoci osamělému starému člověku najít radost v novém dni. Stejně, jako do této chvíle více než sto tisíc dalších dárců. Jen málokdy se ale stane, aby se příběh takto vyvinul ve společné přátelství a pravidelné citové obohacení, ačkoli je to hlavní myšlenkou celého projektu, který spojuje osamělé seniory s laskavými lidmi. Další ročník startuje na www.jeziskovavnoucata už 11. 11.2024. V tuto chvíli je stránka částečně uzamčená, protože do ní pracovníci téměř 600 zařízení pro seniory v Česku vkládají přání starých lidí, kterým zájem a porozumění rodiny schází, a dávají možnost osudu najít je někde jinde. Třeba u tak vnímavého člověka, jakým je paní Kateřina.
Krásná primabalerína, jejíž život zůstal zaprášený v archivu divadla a vzpomínkách udusaných stařeckou demencí. Láska a zájem dokázaly vzpomínky oživit a vrátit světu. Ale i jí samotné.
