Drony jsou letos revoluce v zachraňování tisíců srnčat při senoseči

Květen a červen jsou měsíce, kdy se rodí srnčata. Srny je nejraději „pokládají“ v lukách, které jim poskytují přehledný prostor a dobrý úkryt pro jejich mláďata. Jenže, květen a červen jsou měsíce, kdy do luk najíždí zemědělská technika a začíná senoseč. Mnoho srnčat se dá přitom zachránit jednoduše a levně tím, že se před sečením loukou projde člověk. Srny chtějí pro svá mláďata klidné místo a po takovém vyrušení si své potomky odvedou jinam. Příroda sice mláďata vybavila instinktem, který jim v případě nebezpečí velí se přikrčit. Jako ochrana před liškou to funguje, jako ochrana před sečením ne.

Senoseč? Spíš srnoseč!

Žací lišty můžou mít na svědomí životy většiny narozených mláďat

Někdy sečení luk také začíná v době, kdy mláďata ani nejsou schopna sama poodejít. Situaci zhoršuje i moderní zemědělská technika, která louku poseče opravdu velmi rychle. Pokud se sejde nevhodný termín a lokalita, může zahynout i 80 % mláďat. V zákoně mezera není, zemědělcům předepisuje předem oznámit provozovateli honitby, kdy bude probíhat senoseč. A myslivci pak mají povinnost lokality projít a srny vyplašit. I samotný zemědělec má používat plašící zařízení. Jenže někteří zemědělci o své povinnosti nevědí nebo ji ignorují. K zemi přikrčené srnče z kabiny traktoru nemají šanci vidět. A potíž je i s myslivci, kteří svou povinnost také plní málokdy a do luk prostě nevyrazí. I proto mezi aktivními lidmi a milovníky zvířat vznikl nápad, který se přeměnil ve webový projekt Senoseč. Zemědělcům, myslivcům, ale i obyčejným lidem tak pomáhá jednoduše chránit srny před žacími lištami, tedy bolestí a smrtí.

Příběhy lidí, kteří pomáhají a svým odhodláním dokáží zázraky

„Lásku k přírodě mám odjakživa. Už jako dítě jsem se raději toulala v lese než na hřišti,“ vzpomíná Helena Macenauerová Kučerová, zakladatelka spolku Stanice terénní ochrany přírody STOP, z. s., který už od roku 2006 neúnavně pomáhá volně žijícím zvířatům, zvláště těm nejzranitelnějším: mláďatům v období senoseče. Na své facebookové profilové fotografii jí uvidíte s dravcem, který je podle ní symbolem svobody a rovnováhy v přírodě. Když zmizí oni, něco je špatně se systémem. Často se stávají obětí lidské činnosti, stejně jako srnčata, zajíci nebo ptáci v hnízdech. Pomáhám jim, protože to neumějí říct sami. Nezaměřuji se jen na dravce, s týmem dobrovolníků zachraňuji i srnčata, zajíce, bažanty, křepelky a další drobnou zvěř, především před žacími stroji během senoseče,” říká. A právě tady začíná její prosba.

Helena se rozhodla založit sbírku na dárcovské platformě Znesnáze, aby mohla koupit další dron, který by byl v době senoseče obrovským pomocníkem. „Příspěvek na druhý dron, baterie do dronu,nabíjecí stanici a dobrovolníky i obyčejný sdílený příspěvek může znamenat zachráněné zvíře. Navíc chci být i motivací pro Myslivecké spolky, aby si pořídily dron svůj. Spolupráce se zemědělci se zlepšuje, ale stále to není ideální. Ovšem najdou se i velmi vstřícní hospodáři. Ti nejlepší nám volají předem a snaží se seč odkládat nebo alespoň upravit čas. Bohužel ale stále často narážíme na nezájem nebo spěch.“

Srnčata, která s dobrovolníky zachrání, přenese v rukavicích s natrhanou trávou mimo pole v přepravních boxech, ale jen dočasně, nikdy daleko, aby si je matka mohla znovu najít. Působí převážně v okolí Hlinska v Čechách. Do její stanice ale volají i lidé z Vysočiny, Zlínska nebo Olomoucka. Na všechny tyto regiony mají dosud jen jediný dron. Právě proto je tak třeba minimálně jeden další a moc děkuje každému, kdo sbírku záchranné stanice podpoří. „První srnče jsem našla při senoseči v roce 2021 posekané. Ten pohled a bezmoc nikdy nezapomenu. Od té doby jsem si řekla, že už nikdy nechci být bezmocná. Každé jaro a léto je tak od té chvíle ve znamení pohotovosti. Dobrovolné, ale naprosto obětavé. Práce začíná brzy ráno a často končí až za tmy. Helena se svou skupinou prochází pole, naslouchá polím, sleduje zemědělské stroje a snaží se být vždy o krok napřed.

„Bohužel stále nacházíme posekaná tělíčka. Každý takový nález je obrovský smutek. Jsou to zbytečné ztráty, kterým se dá předejít. I jedna včasná zpráva od zemědělce může zachránit spoustu životů.“ Paní Heleně pomáhá podle možností 10–15 dobrovolníků. A jak říká, nikdy dobrých duší není dost: „Ráda přivítám další, práce je hodně,“ uzavírá s vděčností k dárcům i dobrovolníkům paní Helena s tím, že zájemce o pomoc vítá.

Stačí se projít po louce, mámy mláďat rozruch zneklidní

Srny nechávají svá mláďata schovaná v louce a zpovzdálí je pozorují, takže to, že najdete v louce „opuštěné“ srnče je v pořádku. Chtějí pro svá mláďata klid. Pokud se senoseč blíží, stačí se před sečením po louce jednou dvakrát projít. Není potřeba křičet, ani máchat rukama. Takový rozruch pro mámy znamená jasný signál, že si raději si svá mláďata odvedou jinam. Na svá mláďata dohlížejí většinou z maximální vzdálenosti 200 metrů, rizikové jsou tedy louky přiléhající k hustým křovinám, lesu nebo remízkům, odkud na ně špatně vidí. Samotná srnčata bývají podle zkušenosti ochranářů ukryta tak do 100 m od kraje louky. Srny lze chránit i různými plašičkami, například jasná bílá barva je pro srny rušivá. Podobně může fungovat zavěšený kus alobalu. Takové zneklidňování ale má smysl jen maximálně dva před sečí. Srny časem svá mláďata opět přivedou zpátky. Velmi důležitá je ale opatrnost. Nikdy se nesmíte srnčete dotknou a předají mu svůj pach. V takovém případě srna mládě opustí.

Mobilní aplikace jako skvělý pomocník

Webová aplikace senosec.czu.cz se už roky snaží zoufalou situaci v době senoseče změnit. Jednoduše se díky ní dá vyhledat místo, kde zemědělci plánují sklizeň. Tam pak zamíří dobrovolníci a ve spolupráci s myslivci zvířata plaší. K dispozici mají i mobilní verze. Jednu z nich vymysleli Jakub Podroužek a Ladislav Böhm, studenti České zemědělské univerzity. „Bude seč, zemědělec to do aplikace zadá, a dobrovolníci, nebo myslivci se přihlásí a pomohou vyhánět ta zvířata a zachránit je,“ řekl Českému rozhlasu Podroužek. „Účelem bylo, že jsme chtěli uživatelům té webové aplikace poskytnout možnost zadávat ty údaje i z mobilu,“ doplnil ho Böhm. Díky zmíněné aplikaci a webovému portálu se podle ministerstva životního prostředí daří každoročně zachránit stovky zvířat.

Někdy stačí jen dobré načasování sečení

V nejlepším případě může dojít k situaci, kdy se podaří realizovat senoseče a další žací práce ještě před narozením mláďat srnčí zvěře. Nejvíce srnčat se narodí přibližně v půlce měsíce května, kdy může být v některých letech po prvních sklizních. Naopak pokud se senoseče naplánují na druhou půlku června, jsou srnčata už poměrně vyspělá a sama se dávají před žací lištou na útěk. Ze zemědělských opatření, která chrání ptáky a malé zajíčky je pak možné s úspěchem využít nastavení vyšší výšky strniště. Ztráty na těchto druzích zvířat se dají výrazně zmírnit při výšce žací lišty minimálně deset centimetrů nad sekaným drnem. Tato technologie však zatím není v České Republice ve větší míře využívána, používá se v Americe v odvětví ekologického zemědělství.

Z moderních technologií byly v Dánsku s úspěchem testovány na vyhledávání zvěře termovizní přístroje. Termovize byly instalovány přímo na žací lištu traktoru a cílem bylo zastavení stroje po detekci zvířete. Tyto technologie jsou stále předmětem výzkumu, stejně tak, jako tomu bylo při vyhledávání zvěře pomocí dronů. Dnes už díky nim pomáhají dobrovolníci zachraňovat mláďata ukrytá ve vysoké trávě před rozsekáním zemědělskou technikou poměrně běžně. Tedy, pokud mají na ty správné přístroje dostatek financí.

zdroje:

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/nadchazi-senosec-srncata-ukryta-v-loukach-lze-pred-smrti-ochranit-jednoduse

https://www.irozhlas.cz/zpravy-z-domova/aplikace-zachranila-stovky-zvirat-pred-jistou-smrti-senoseccz-si-chvali-i_1611030600_era

https://senosec.czu.cz/

https://senosec.czu.cz/clanky/moznosti#:~:text=K%20co%20nejv%C4%9Bt%C5%A1%C3%ADmu%20sn%C3%AD%C5%BEen%C3%AD%20%C3%BAmrtnosti%20voln%C4%9B%20%C5%BEij%C3%ADc%C3%ADch,spolupr%C3%A1ce%20myslivc%C5%AF%20a%20zem%C4%9Bd%C4%9Blc%C5%AF%20p%C5%99i%20pla%C5%A1en%C3%AD%20zv%C4%9B%C5%99e.