Článek
Srazit kočku rozhodně není těžké. Mít svědomí na to pak odjet pro některé řidiče ale také ne. Když je nedoženou postihy, svědomí už vůbec ne. Pokud je zvíře živé, okamžitě je třeba volat místní městskou policii, aby zvíře vyzvedli a převezli do místního útulku k veterináři. Pokud jde o obce, které nemají nasmlouvané útulky, nebo nebude zájem řešit případ, je na místě být lidský, zvíře opatrně naložit a odvézt na veterinu sami. Vždy by mělo být na prvním místě poskytnutí první pomoci v podobě veterinární péče a až poté řešit čip a komu sražené zvíře patří. Pokud by se majitel nenašel, vždy je možné oslovit o pomoc s úhradou nákladů na léčbu nějakou místní organizaci nebo spolek, který by třeba udělal sbírku. Nebo o pomoc s náklady na léčbu požádat sám. Vždycky existuje cesta, ale musí to řidiči velet svědomí a vychování. Zákon v tomto směru velkou roli v motivaci nehraje. Naštěstí se stále najdou lidé, pro které má každý život cenu. Jako tomu bylo v případě kočičky Emilky.
Vážné zranění by bez laskavost paní Aleny Emilka nepřežila
Kočka Emilka utrpěla vážné a rozsáhle poranění břicha – od hrudníku až k zadním nohám. Byly poškozeny její vnitřní orgány, měla vyhřezlé střevo a koťátka, která čekala, bohužel nepřežila. Paní Alena, která ji našla, ji ihned vzala k veterináři. Na klinice museli rychle zasáhnout, aby jí vůbec zachránili život. Emilka podstoupila náročnou operaci, při níž jí byla provedena laparotomie, odstranění sleziny, kastrace a důkladná revize břišní dutiny. Po zákroku byla několik dní pod stálým dohledem a intenzivní léčbou – dostávala trojkombinaci antibiotik, silná analgetika, infuze i speciální výživu. Celkové náklady na její léčbu přesáhly 25 000 Kč. Paní Alena se proto obrátila s pokorou na další milovníky zvířat na dárcovské platformě Znesnáze, kde je poprosila o pomoc se záchranou kočičky.

Následky nehody byly vážné, laskavost ženy ale Emilce zachránila život.
Peníze od dárců půjdou na úhradu operace, veterinární péče, léků a následnou léčbu Emilky, aby měla šanci zcela se zotavit a znovu prožít spokojený život. Každý příspěvek pomůže Emilce přežít a uleví paní Aleně, která se o ni s láskou stará a doposud nesla všechny náklady sama.
Když ne kola aut, tak flinty myslivců
Odborníci z Mendelovy univerzity v Brně před lety dokonce zveřejnili poměrně překvapivá fakta. Na silnicích pod koly aut prý zahyne každoročně až 98 tisíc koček. Úmrtí jsou přitom vesměs naprosto zbytečná. Když opomeneme chování některých řidičů, zmínit musíme fakt, že populaci toulavých zvířat by bylo možné snadno a šetrně regulovat. Kastrací.
Kastrace, kastrace, kastrace. Je to pořád dokola omílané téma, ve kterém se jen krůček po krůčku odehrávají změny úpravou legislativy, přístupem Obecních úřadů. Bohužel, těmi, kdo často přebírají „zodpovědnost“ do vlastních rukou bývají i myslivci, kteří kočky střílejí. Když se kočka pohybuje bez dozoru nejméně 200 metrů od domu či jeho plotu, mají na to právo. Každoročně zastřelí tisíce kusů koček. Vyplývá to z dat Českého statistického úřadu, který od myslivců hlášení o zabité zvěři přebírá.
Zaběhnuté mazlíčky je třeba hlásit vždy obci. Pokud zvíře uhyne na území obce, řeší věc vždy příslušný úřad. To se týká také zaběhlých domácích mazlíčků nebo usmrcených drobných živočichů. Na nejedné vesnici například volně pobíhají po ulicích třeba slepice. I těch se to týká. Proto stále víc obcí volí formu komunikace přes aplikaci Munipolis (dříve Mobilní Rozhlas). Chytrý telefon má dnes už skoro každý a nahlásit přes něj sraženou zvěř, rozbitou lavičku nebo zaběhnutého mazlíčka je otázka chvilky.
„Kam s ním“
Sražená zvířata ve městech „uklízejí“ ze silnice pracovníci a pracovnice technické služby, divokou zvěř pak myslivci. Tam uhynulé kusy končí v kafilérii. Majitele sraženého zvířete se často nepodaří dohledat, ačkoli třeba svého mazlíčka hledá a postrádá. Velká část sražených zvířat byla milovaná a určitě si zaslouží lepší konec, než skončit na hromadě v kafilerii. Pokud se rozhodnete postarat o sražené zvíře, kterému už není pomoci, existuje více možností. Drobná domácí zvířata je možné pohřbít na vlastním pozemku, a to do hloubky alespoň 80 cm, aby se předešlo případné kontaminaci. Zvíře je také možné převést do kafilerie, s kontakty by vám měli poradit na obecním úřadu nebo u veterináře, který by měl zajistit i samotný převoz. K dispozici jsou i zvířecí hřbitovy nebo krematoria.
Závěrem na odlehčení přidám vlastní příběh, kdy se nám zatoulala na vsi kočka. Partner cestou z práce přesně takovou našel ležet sraženou u silnice. Na chlup stejnou. Kočku jsme pohřbili za domem, oplakali, dcera namalovala pomníček… Za pár dní se kočka objevila za prosklenými dveřmi. Chvíli jsme s vytřeštěnýma očima přemýšleli o tom, že i duchové koček se můžou zjevovat, rychle jsme ale naštěstí chudáka hladového pustili domů. Čí je kočka zakopaná na zahradě už asi nikdy nezjistíme, rozhodně ale máme čisté svědomí, že jsme ji nenechali ležet u silnice. Na hrob jí chodí identické dvojče a snad je mu to varováním, aby se už daleko od domu na výpravy nevzdalovalo. :)
Zdroje:
https://www.zszu.cz/co-delat-kdyz-7
https://www.novinykraje.cz/blog/2019/10/09/pod-koly-aut-zahyne-za-rok-temer-100-tisic-kocek-radi-se-mezi-nejcasteji-srazene-savce-u-nas
https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2023/Kveten-2023/Vime-vsichni-kdy-lze-usmrtit-toulaveho-psa-nebo-ko