Článek
„K dnešku máme v útulku 34 bíglíků hledající domov a příští týden jedeme do laboratoře pro zbývajících 10, takže budeme mít kolem 40 laboratorních bíglíků k adopci. Většina jsou pětiletí psi. Osm fenek, zbytek kluci,“ začíná naše vyprávění Andrea Gašparec, zakladatelka Druhé šance u Františka. Adopce je podle ní krásná a obohacující cesta, rozhodně ale ne snadná. Budoucí majitele se snaží maximálně připravit na to, co je čeká. Adoptovaní psi jsou totiž ve své podstatě i přes svůj vyšší věk štěňata, bez základní socializace a návyků. Nejnáročnější je první rok a majitelé jsou pro tuto cestu velmi pečlivě vybíráni.
„Vyžadujeme již jednoho socializovaného pejska v domácnosti a ideálně zkušenosti s chovem psů,“ vysvětluje Andrea, která je nejen zakladatelkou projektu, ale také trenérkou zachráněných psů. Průměrná délka pobytu v jejich zařízení jsou zhruba dva měsíce až jeden rok. Vše závisí na psychickém stavu psa a dalších okolnostech. Dobu pobytu se nevyplatí příliš zkracovat, jelikož psi se potřebují dostat do psychické pohody a klidu, aby adopce proběhla co nejpříznivěji.
O osudu zvířete rozhoduje „tíha pokusu“
V naší zemi jsou tři laboratoře, které bígly k testům využívají. Jde o testy léčiv, nikoli kosmetiky. Po testaci veterinárních léčiv je pes po vyřazení předaný provozovatelům útulku Borovno. „Psi po testaci humánních léčiv nám dáváni nejsou, jsou určeni k histopatologické pitvě v devíti měsících věku,“ znějí fakta z úst Andrey Gašparec.
Bígl je středně velké, pro chov nenáročné plemeno. Jsou to smečkoví honiči, zvyklí žít pohromadě, aniž by se příliš prali. Navíc jsou neagresivní vůči lidem a mají poměrně vysoký práh bolesti. Fenky navíc mají vysoký počet štěňat ve vrhu a celkově jde o odolné a zdravé plemeno. To všechno jsou důvody, proč právě oni. Proč tito přátelští a moudří tvorové, kteří milují lidi a společnost, končí na laboratorních stolech.
Jsme bíglaři, je to pro nás srdcová záležitost!
Celý tým Druhé šance U Františka tvoří tzv. bíglaři. Tedy lidé, kteří chovají nebo jsou dlouhodobí majitelé tohoto oblíbeného plemene:
„Historie naší Druhé šance se začala psát roku 2019, kdy bylo k nám do útulku v Borovně na žádost přátel z Beagle Clubu ČR umístěno několik zachráněných bíglíků z laboratoře, tenkrát ještě propuštěných šedou zónou. Byli jsme z toho v šoku, psi byli ve značně neutěšeném psychickém a fyzickém stavu - začali jsme se pídit, kde a co se s laboratorními bígly u nás v ČR děje, považovali jsme naivně, že používání laboratorních psů je v ČR hluboká minulost. Hodně jsme se inspirovali projektem Beagle Freedom v USA, který dlouhodobě a úspěšně funguje za oceánem a přepracovali jej na české podmínky. Vytvořili jsme projekt Druhé šance U Františka, z.s. pro laboratorní bígly, který jsme laboratořím nabídli – místo usmrcení po ukončení pokusů si psy odvezeme a postaráme se o jejich další a lepší osud,“ vysvětluje historii vzniku projektu Druhá šance u Františka jeho zakladatelka.
Požehnání oficiálně a zdarma přebírat laboratorní psy dostali od Ministerstva zemědělství a Krajské veterinární správy po třech letech vyjednávání. Na jaře roku 2022 spustili projekt Druhé šance a už se ke konci letošního roku blíží ke dvěma stům zachráněných bíglů. Na projektu intenzivně pracují tři lidé - vedoucí útulku, projektový manažer a právník. V útulku navíc pracuje na směny ještě šest ošetřovatelů, intenzivně spolupracují se třemi veterináři, ale i dalšími pomocníky a sponzory.
Nepoznal lásku, denní slunce ani vůni trávy. Teď hledá pro svůj skutečný život parťáka a průvodce.
Život v kleci, bez procházek, her a pomazlení
Laboratoře si většinou psy samy odchovávají nebo je nakupují z „chovatelských stanic“ produkujících laboratorní psy. Věk bývá různý, většinou mezi dvěma a pěti lety, občas je propuštěn i pes z chovu, který byl používán v laboratoři na krytí nebo rození štěňat. Tam se věk pohybuje kolem osmi let. Tito psi prožijí celý život v laboratoři, neznají jiné životní podmínky, přesto jim přirozený pud velí, že to není správné. Nejsou geneticky stvoření na život prožitý v klecích, bez možnosti výběhu, procházek, kontaktu s páníčkem a běžným světem. Touží a potřebují žít život jako ostatní psi.
Všechny pokusy na zvířatech musí být dopředu naplánovány a zaznamenány v tzv. projektu pokusu, který schvaluje Ministerstvo zemědělství společně s Ústřední komisí na ochranu zvířat (ÚKOZ). Již tam je definováno, o jakou kategorii pokusu se jedná a zda ho zvíře přežije, popřípadě s jakými následky. Druhá šance u Františka dostává do péče pouze psy, kteří nejsou pokusem trvale poškození. Dále se testují humánní a veterinární léčiva a přípravky v rámci preklinických studií. Nejdříve na hlodavcích, pak nehlodavcích (králík, pes, opice nebo prase).
„Protože se psem se nejlépe manipuluje, spolupracuje a také lidem hodně odpustí, bývá to právě pes, na kterého padne volba“
To, jak vysoce relevantní mohou být výsledky pokusů na zvířatech pro lidská léčiva, když máme tolik odlišnou fyziologii, je stále diskutovanější. Vědci dokonce už mluví o velice nízké relevanci. Přesto tyto pokusy i v naší zemi nadále probíhají, se schválením a požehnáním institucí.
„Psům po příjezdu k nám do zařízení dáváme čas, trpělivost a lásku. Vytváříme jim bezpečné prostředí a podněty, kde se učí znovu důvěřovat lidem a neočekávat další újmy. Seznamují se s trávou, sluncem, deštěm, volným pohybem ve výběhu, s nošením kšírků a obojku, zvykají si na vodítko. Seznamují se s jinými lidmi. Po základní rekonvalesci a zabydlení se u nás v útulku fenky vykastrujeme, pejsky vasektomujeme (nejsou poté plodní, ale zůstávají jim potřebné hormony), aby případní majitelé nemohli na nich množit štěňata, kontrolujeme stav zubů, uší, očí a hlídáme případné nastalé zdravotní problémy,“ popisují první kroky psů v reálném světě jejich zachránci z útulku Borovno.
Stát se adoptivním pánem bígla z laboratoře není úplně snadné. Rozhodně ale skutečně smysluplné
Stát se novou naději není snadné, ale nesmírně důležité
„U budoucích majitelů vyžadujeme vždy předem minimálně jednu osobní návštěvu, seznamujeme je s možnými problémy a situacemi, které mohou nastat. Pořád se všichni učíme. Největším problémem bývá zpočátku lekavost, panika a strach z lidí, který se postupně odbourává. Každý pejsek má jinou povahu a jiné tempo socializace. Děsí je lidé v uniformách, montérkách, s rukavicemi. Budoucí majitelé od nás dostávají speciální manuál péče o bíglíka z laboratoře, který jsme na základě vlastních oboustranných zkušeností sestavili a knihu Konejšivé signály,“ popisuje první kroky k adopci Andrea.
První rok vyžaduje na vycházkách dvojité jištění, nošení GPS, známky s kontaktem a žádají i pravidelně o zpětnou vazbu. Za dva roky se okolo projektu Druhé šance vytvořila skvělá komunita majitelů bíglů z laboratoří, která se setkává na pravidelných srazech a výcvikových workshopech. Nejen pro ujištění pracovníků útulku, ale i majitelů, kteří potřebují vědět, že na případné problémy a nesnáze nejsou sami. Pomoci vězněným a trýzněným bíglům z laboratoří je ale možné nejen adopcí. Vítaná je od příznivců této iniciativy také finanční podpora organizace přes sbírku na dárcovské platformě „Znesnáze“.
Jak je trýznění psů pro laboratorní účely v naší zemi v 21.století možné?
Otázkou je, do jaké míry hraje roli neochota používat nové, alternativní metody nahrazující pokusy na živých tvorech. Buněčné a tkáňové kultury, počítačové simulace atd. Jestli je opravdu nutné tak velké množství druhů generických léčiv, abychom si mohli vybírat z tak velkého množství různých značek jednoho a téhož (různých značek lékuse stejnou účinnou látkou). Nabízí se otázka, jakou roli hrají peníze v tomto odvětví farmacie. Odpověď na ni si může dát každý z nás. Tím spíš, když výsledky testů na zvířatech mají prokazatelně nízkou relevanci v dopadu na zdraví odlišného živočišného druhu, kterým je člověk.
„Věřím mladé generaci lidí, že se této krutosti páchané na zvířatech jednou postaví a budou hledat jiné metody a cesty, než je zneužívání jiných tvorů, kteří si tento osud sami nevybrali,“ uzavírá trenérka a zakladatelka Druhé šance u Františka Andrea Gašparec, která se svými slovy rozhodně nepouští do štvavé kampaně proti laboratořím. Jejím úsilím, a úsilím jejích kolegů, je především zajistit možnost skutečného a láskyplného života těm, kteří pro lidskou slabost a povýšenost ztratili roky života psího. Života, který je ve srovnání s tím lidským délkou neúměrný, stejně jako nezištností lásky.
