Vážně nemocná Petra chce být pořád dobrou mámou. Rakovina jí ale ubírá možnosti

Snažím se pomáhat lidským příběhům a sbírkám na Znesnáze už dlouho, a vy, kdo moje texty čtete, jste to nemohli přehlédnout. Možná vás napadlo, jak je vybírám, mezi tím obrovským množstvím, ale konkrétní odpověď nemám. Odpověděla bych, že srdcem, a ačkoli je to pravda, znělo by to pro mnohé hrozně pateticky. Fakt je ten, že většinou podle dvou ukazatelů. Tím prvním pocit, že v sobě sbírka nese „něco víc“. Že to téma je tak společensky důležité nebo opomíjené, že je třeba ho vynést na světlo. Znovu a znovu otevírat, pojmenovat, hledat odpovědi. Dodat odvahu a sílu ostatním. Pak většinou posílám po zpracování článku všechny potřebné informace k příběhu se svolením i dál, kamarádům novinářům, kteří se ho můžou zase jinak uchopit a poslat do jejich „bubliny“ a už jen s radostí čekám a přihlížím, jak se ten lidský osud opravdu daří zvrátit k lepšímu. A pak je tu ten druhý příklad a tím je vážně jen obyčejný vnitřní pocit, že něco musím udělat. Sbírek jsou stovky, stejně jako příběhů. Některé se ve svém tématu podobají jako vejce vejci a vy si říkáte, že jak je správně uchopit, aby jednoduše nezapadli. Čtete jeden po druhém, je vám z toho lidského trápení ouzko a pak…, pak to prostě přijde. Jako teď, v případě téhle mámy a syna, kde mi stačil jen jejich pohled na úvodní fotce.

Sama jsem samomáma a vím, jak to je. Ať se snažíte jak chcete, ať je peněz kolik chce, vždycky v prvním případě myslíte na to, aby měly děti všechno, co potřebují. Jde to, když jste zdraví, zapálení a pracovití, ale to s rakovinou ve formě, kterou má Petra, jde jen opravdu velmi velmi těžko.

Chemoterapie spustila další šíření nádoru do páteře a kyčlí

„Jmenuji se Petra, je mi 40 let a žiju v Českých Budějovicích se svým sedmiletým synem Vašíkem. Do loňského léta jsem byla aktivní, pracovala jsem jako obchodní zástupkyně, jezdila za školami s výukovými pomůckami. Jenže 22. července 2024 mi lékaři oznámili diagnózu, která mi převrátila svět – rakovina prsu. Po operaci se ukázalo, že jde o velmi agresivní formu. Chemoterapie mi bohužel spustila další šíření nádoru do páteře a kyčlí. Dnes jsem ve 3. stupni invalidity, často v bolestech, ale pořád bojuju,“ říká ve své sbírce na Znesnáze.

Stav Petry vyžaduje další léčbu, na kterou už nemá peníze. Státní podpora jí nepokryje ani nájem. Nezvládá koupit synovi oblečení, školní pomůcky nebo jen tak něco pro radost. A to jí často bolí víc, než všechny příznaky rakoviny. Sebrala odvahu a sílu a řekla si o pomoc, což samo o sobě bývá mnohdy stejně těžké, jako boj s vážnou nemocí. A já věřím, že to zase společně dokážeme. Jedním malým krokem ve svém dni ubrat velikou tíhu z beder člověka kdesi daleko od nás.

„Musím držet přísnou nehormonální dietu, kterou běžný rozpočet neunese. Dojíždím na vitamínové terapie, rehabilitace, terapii bolesti. Potřebuji pomůcky, které mi pomáhají zvládat běžný den. A protože mám ochablou levou nohu, nemohu už řídit klasické auto – nutně potřebuji úpravu na automat, abych vůbec mohla dál fungovat a vozit Vašíka. Pomozte mi, prosím, zvládnout tuhle těžkou cestu. Chci tu být pro svého syna. Chci bojovat dál – ale sama to nezvládnu,“ prosí Petra s vděčností v textu, který pro svou sbírku sepsala.