Článek
„Je to jedna úžasná slečna, neskutečně silná holka, která si toho v životě zažila už tolik! Vím, že kdyby nebylo její babičky, ke které ve 12ti letech utekla, nebyla by taková, jaká je.“ Píše mi ve svém dopise paní Lenka, která líčí celý příběh Káji. Není vůbec snadný, ale ukazuje, jak moc silná tahle slečna je. Navzdory všem životním nástrahám chodí do práce, sportuje, ve svém volném čase pomáhá. Ačkoli takový vzor podle všeho u svých rodičů nikdy neměla: „Ano, tímto se v rodině vymyká. Pracuje, funguje a snaží se mít svůj život ve svých rukou. Tolik toho ve svém volném čase dělá pro děti. Rozdává tolik lásky a radosti. Nechápu vůbec, proč se jí musela ještě stát i ta poslední katastrofa, kdy přišla v podstatě úplně o všechno,“ říká paní Lenka a odkazuje tím na událost, kdy Kája přišla kvůli požáru nejen o své věci, ale i klid.
Požár, za který Kája nemohla. Přesto se nemůže dovolat odškodného.
Požárem přišla Kája v podstatě o všechno, co měla.
„V době požáru bytu, za který nenesla vinu, byla zrovna v Plzni, kde připravovala víkendové závody. Před pár dny poslala deseti tisícovou zálohu advokátce a zbyly ji dva tisíce do výplaty. Viník požáru a pronajímatel jí stále dělá problémy a zřejmě bude potřeba jej zažalovat o náhradu škody. Pochybil i tím, že nenahlásil na policii Káju jako poškozenou požárem, ačkoli jí skoro všechno shořelo,“ popisuje paní Lenka situaci slečny, jejíž příběh jí přišel do života zcela náhodou: „Snažím se jí být nablízku. A protože vím, co zhruba prožívá, komunikuji v jejím zastoupení s hasiči a policií, Sehnala jsem jí také právní zastoupení ve sporu proti pronajímateli/majiteli nemovitosti. Ona se tak zuby nehty snaží to všechno zvládnout, na nic si nestěžuje a vypadá že je všechno v pořádku, až se mi z toho svírá srdce.“
Kája je velmi laskavý člověk, který se snaží prostřednictvím svého koníčku dávat dětem to, co sama nedostávala.
Paní Lenka mi napsala v návaznosti na článek, který jsem zde publikovala před časem. Týkal se mladého studenta gymnázia, který po smrti své pěstounské babičky přišel o rodinné i finanční zázemí. I díky vám, čtenářům, se podařilo cílovou částku dokonce přesáhnout a přinést do jeho života více jistoty a klidu. A paní Lenka hrála v celém příběhu, jak se zdá, zásadní roli.
„K dnešnímu dni je pro chlapce vybráno již téměř 600 tisíc korun, což je úžasná cifra. Věřím, že za ni v klidu a bez finančních starostí dostuduje. Já jsem ten rodič, který ho na podzimu roku 2023 ´objevil´ ve třídě mého syna. Začala jsem se tehdy doptávat jak syna, tak paní učitelky třídní. No, a jak to dopadlo, to víte. Nikdy nezapomenu, když jsem ho poprvé pozvala k sobě domů a objala ho - bylo to, jako kdybych obejmula hromádku kostí. Z toho, co jsem tehdy viděla a z toho mála co mi řekl mi bylo jasné, že musím něco udělat. Cokoli. Vzhledem k tomu, že jsem si poměrně nedávno od doby, kdy se mi objevil v životě, prošla obdobnými psychickými problémy, stala jsem se takovým ´překladatelem´ jeho stavů jak pro něj samotného, tak pro paní učitelku třídní, paní ředitelku a Radu rodičů, jejíž jsem členem. Měla jsem totiž ještě v živé paměti, jak mě samotné bylo a co jsem v té době potřebovala. Takže jsem to začala překládat a předkládat ostatním - a vzhledem k tomu, že jsem narazila na naprosto úžasné lidi na gymnáziu, jak pedagogy, tak rodiče - tohle nám vyrostlo pod rukama. Ti lidé se dál totiž na nic neptali. Prostě mi věřili. To stačilo. Jeho příběh ale není stěžením důvodem, proč jsem si dovolila Vás nyní kontaktovat. Je to právě Kája.“
Kája
Jsou lidé, kterým do života takové příběhy přicházejí a oni netuší proč. Takovou řečnickou otázku v dopise položila i paní Lenka. Myslím si, že odpověď je zřejmá. Tyhle příběhy míjí nás všechny, jenže jen ti vnímají je dokáží zaznamenat, a laskaví vzít do vlastních rukou. Stejně, jako ona. A patří jí za to velký dík. Podobných dopisů mi chodí docela hodně. A já jsem nesmírně šťastná, že díky vám se všechny ty příběhy daří změnit k lepšímu. A věřím, že tomu tak bude i v případě Káji. Je mi ctí a obrovskou radostí být prostředníkem takových zázraků.
„Vím, že s tím co Kája prožila, bude potřebovat terapeutickou podporu. To je v jejím případě ale ještě dlouhá cesta, protože ona si to zatím nemyslí. Nejdůležitější je ale, aby měla finanční jistotu a nemusela se bát, co bude zítra,“ uzavírá s vděčností směrem k dárcům paní Lenka.
*) jméno autorky dopisu bylo na základě její žádosti (a skromnosti) změněno.
