Článek
Veterinární péče znamená ve výdajích psích útulků často polovinu všech výdajů - a více. Záchranné spolky řeší tyto vysoké účty kombinací veřejného financování, komunitní podpory, partnerských dohod s veterináři a specializovaných nadačních fondů. Protože toulavá a týraná zvířata často přicházejí ve vážném zdravotním stavu, náklady na operace a léčbu dosahují desítek až stovek tisíc korun měsíčně, tedy více než samotné krmivo.
Není toho málo
Čipování a registrace, komplexní očkování, odčervení, odblešení, kastrace, to jsou jen základní položky. Psi ale často přicházejí po nehodách, podvýživení, s neléčenými záněty nebo infekčními chorobami, a tam se cena za záchranu jednoho zvířete může vyšplhat na desítky tisíc korun. Starší psi navíc mívají nemocné srdce, selhávající ledviny nebo těžkou artrózu. Náklady na jejich trvalou medikaci a speciální veterinární diety jsou dlouhodobým výdajem. Operace zlomenin, odstranění nádorů nebo komplikované dentální hygieny (čištění a trhání shnilých zubů) jsou u nalezených psů velmi časté - a také velmi drahé. První, co nás napadane při podpoře jakéhokoli psího útulku, bývá krmivo. Ale to je vlastně téměř ta nejmenší položka.
Před
Po
Sami na to nestačí
Většina útulků nedokáže tyto náklady pokrýt pouze z adopčních poplatků. Ty bývají mnohdy symbolické a kryjí pouze zlomek základní péče. Provoz závisí na příspěvcích od obcí, ale především na dárcovských finančních sbírkách, které jsou často směřovány na konkrétní náročné veterinární zákroky. V České republice existují organizace, které se zaměřují přímo na proplácení veterinárních nákladů pro azylanty. Projekty jako Nadační fond Emánek pomáhají útulkům tak, že za ně přímo proplácejí faktury za léky, operace, očkování či kastrace. Útulky pravidelně žádají také o příspěvky u velkých nadací na ochranu zvířat (např. Nadace na ochranu zvířat, Pes v nouzi). Právnické osoby si mohou dary poskytnuté útulkům odečíst z daní. Firmy často hradí celé faktury výměnou za propagaci.
Pomoc obcí a měst
Městské útulky jsou financovány z rozpočtu zřizovatele (města či městské policie) a veterinární péči kryjí z veřejných rozpočtů. Soukromé útulky a spolky uzavírají s okolními obcemi smlouvy o odchytu zvířat. Obec má ze zákona povinnost se o nalezené zvíře postarat, takže útulku platí paušál nebo proplácí základní náklady (karanténa, očkování, čipování). Nákladné operace nad rámec standardu se však často musí řešit individuálně.
Značnou roli hrají také nadstandardní vztahy a slevy u veterinářů Útulky málokdy platí plné komerční ceny jako běžní majitelé zvířat. Mnoho veterinárních klinik poskytuje registrovaným útulkům a spolkům výrazné slevy na úkony i materiál (často 20–50 %). Veterináři, kteří s útulky spolupracují dlouhodobě, jim umožňují platit na faktury s delší splatností. To dává útulkům čas vybrat peníze mezi lidmi dříve, než nastane termín úhrady.
Při předání psa novému majiteli vybírá útulek symbolický poplatek (obvykle mezi 500 až 1 500 Kč). Tento poplatek sice nepokryje těžké operace, ale pomáhá kompenzovat náklady na základní veterinární ošetření (očkování, odčervení, čipování). Zajímá vás fungování konkrétního útulku, nebo řešíte situaci, kdy potřebujete finančně pomoci s nákladnou léčbou vlastního zvířete? Mohu vám vyhledat kontakty na nadační fondy nebo poradit, jak správně založit finanční sbírku.
Jeden příklad za všechny
„Jmenuji se Iva a jsem velkou fanynkou útulku Pomoc psíkom na východnom Slovensku, kde jsem si adoptovala svou úžasnou fenku. Dnes se na vás obracím s urgentní prosbou o podporu tohoto místa, kde do záchrany zvířat dávají celé své srdce. Útulek se aktuálně stará o více než 300 zvířat a neustále přijímá další těžké případy. Ty často vyžadují okamžitou a finančně velmi nákladnou lékařskou péči. Nyní ale útulek bojuje s obrovskou zátěží. Na stole leží nezaplacená faktura za veterinární péči za měsíc červenec ve výši 103 132 Kč, kterou je nutné urychleně uhradit,“ začíná svou prosbu směrem veřejnosti milovnice zvířat a podporovatelka neutuchající práce jejich záchranářů.
Hlavní rozdíl ve financování psích útulků mezi Českem a Slovenskem spočívá v míře zapojení obcí a ve státních legislativních mechanismech. Zatímco v Česku je systém více navázán na povinné financování ze strany samospráv (obcí) a lokální poplatky ze psů, slovenské útulky dlouhodobě bojují s nedostatkem systémových veřejných peněz a spoléhají ve velké míře na asignační daň (2 % z daní) a soukromé dárce.
Útulek je plně závislý na pomoci dárců. Srdečně děkujeme, že pomáháte zachraňovat životy! Zvířata v útulcích nemají nic jiného než Vás – lidi s dobrým srdcem! Mockrát děkujeme za každou korunu a každé sdílení.
„Bez naší společné podpory nebudou mít kapacity na zaplacení tohoto obřího dluhu. Co hůř, bez prostředků nebudou moci pokračovat v léčbě dalších zvířat, která na záchranu teprve čekají a urgentně ji potřebují. Celá vybraná částka poputuje přímo na transparentní účet útulku a bude použita výhradně na pokrytí této urgentní veterinární faktury. Pokud se podaří vybrat více, jakýkoliv případný přeplatek bude do poslední koruny využit na budoucí veterinární výdaje nebo na nákup tolik potřebného krmiva pro zvířata v útulku. Předem srdečně děkuji za každý příspěvek, sdílení a za vaše srdce na pravém místě,“ vzkazuje na dárcovské platformě Iva Havlíková, která se rozhodla útulku touto sbírkou pomoci!
Před
Po
Česko má i přesto jeden z nejnižších počtů toulavých psů v Evropě i na světě. A jejich zdravotní stav a úroveň péče jsou na velmi vysoké úrovni. Zatímco v mnoha zemích představují toulaví psi vážný celospolečenský a zdravotní problém, v ČR fenomén divoce žijících psích smeček prakticky neexistuje. Češi jsou národem pejskařů a v počtu psů na obyvatele se dlouhodobě řadíme na přední příčky v Evropské unii (v domácnostech žijí zhruba 2 miliony psů). Většina „nalezených“ psů v ČR nejsou chronicky toulavá zvířata, ale zaběhnutí domácí mazlíčci, kteří se pouze ztratili svým majitelům. Díky propracovanému systému útulků a povinnému čipování stráví nalezený pes v českém útulku v průměru jen několik dní (medián jsou pouhé 3 dny), než si ho vyzvedne majitel nebo se adoptuje. V zahraničí jsou přitom běžné měsíce i roky. Ale samozřejmě v případě starších a hlavně velkých psů není ani u nás toto výjimkou.
Česko vs Slovensko
Hlavní rozdíl mezi českými a slovenskými útulky spočívá v kritické přeplněnosti slovenských zařízení toulavými zvířaty a jejich výrazně horším zdravotním stavu. Zatímco v České republice tvoří většinu obyvatel útulků ztracení psi, psi odložení majiteli nebo zvířata z množíren, na Slovensku je situace dramaticky ovlivněna masivním problémem s nekontrolovaným množením psů v chudinských romských osadách, zejména na východě země. Z tohoto důvodu české spolky dlouhodobě organizují transporty a záchranu slovenských psů do ČR. Extrémní přeplněnost. Odhaduje se, že na Slovensku žijí desítky tisíc toulavých psů, z nichž tisíce končí v útulcích a karanténních stanicích. Legislativa na Slovensku historicky umožňovala (a v karanténních stanicích stále umožňuje pod tlakem kapacit) utracení zvířete po uplynutí zákonné lhůty, pokud se o něj nikdo nepřihlásí.
Sedm dní do smrti
Jen sedm dní života měli ještě před časem odchycení psi na Slovensku. Pak je čekalo utracení. Řada dobrovolníků z Česka, kterým osud zvířat nebyl lhostejný, se snažili o jejich záchranu a hledali odchyceným psům nový domov. Spousta jich tak skončila například i na jižní Moravě. Na Slovensku naštěstí už neexistuje žádná paušální zákonná lhůta, po jejímž uplynutí by mohl útulek zdravého nalezeného psa utratit. Slovenská legislativa v tomto ohledu prošla v uplynulých letech zásadními změnami. Slovenský zákon přímo zakazuje eutanázii zvířat bez vážného důvodu. Pes v útulku smí být utracen pouze ze zdravotních důvodů (pokud nevyléčitelně trpí) nebo v případě, že vykazuje extrémní a nezvladatelnou agresivitu, která ohrožuje okolí.
V českých útulcích se dlouhodobě nachází přibližně 4 000 až 4 500 psů. Ztracení a zatoulaní psi tvoří přibližně 80–90 % příjmů). Naprostou většinu psů, které odchytová služba nebo městská policie do útulků přiveze, tvoří psi zatoulaní. Díky povinnému čipování a registrům se až 90 % z nich úspěšně vrátí svému původnímu majiteli během několika dní. Tzv. „jádro“ útulků jsou psi, kteří jsou reálně nabízeni k adopci. Jde o zvířata, jejichž majitelé zemřeli, nezvládli jejich výchovu, odložili je kvůli finanční tísni, nebo o psy odebrané z nevhodných podmínek a množíren.
Systémová opatření
V Česku funguje poměrně přísná legislativa, která k lepším výsledkům, v porovnání se světem, výrazně pomáhá. Od letošního července u nás navíc platí povinné mikročipování psů. Byl spuštěn oficiální státní registr – Centrální evidence psů (CEP). Tento krok výrazně usnadňuje dohledávání majitelů a efektivně pomáhá bojovat proti nelegálním množírnám. Na Slovensku je čipování psů povinné už od roku 2018. Slibovalo si od něj úlevu přeplněným útulkům a omezení činnosti takzvaných množíren. Dnes sice funguje jako „rychlá otočka“ pro ztracené psy, kterým zachrání domov a uvolní kotce, k úplnému vyřešení přeplněnosti útulků ale Slovensko potřebuje plošné a státem dotované kastrační programy v rizikových oblastech a přísnější postihy nelegálních chovů.
Zdroje:
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/psi-utulky-olomouc-psi-zdrazovani-pece-o-zvirata_2209152334_ula
https://www.znesnaze21.cz/sbirka/obri-ucet-za-veterinu-ohrozuje-peci-o-300-psu-v-utulku-pomozme
https://jmenempsa.cz/jak-muzete-pomoci/
https://www.finance.cz/clanky/540673-zalozeni-utulku-pro-psy/
