Článek
V Česku přibývá žáků, kteří vynechávají vyučovací hodiny. Podle školní inspekce se záškoláctví týká více než poloviny základních a kolem 60 procent středních škol. „U nás je to o skrytém záškoláctví. To znamená, že žák do školy nedorazí s vědomím rodičů a rodič tu absenci omlouvá. To je největší problém, který řešíme,“ řekla Radiožurnálu ředitelka ZŠ Jirkov Markéta Kollárová. Téma jsem měla možnost poslouchat na vlnách rozhlasu při čtvrteční dlouhé cestě za volantem. Přimělo mě k zamyšlení, jak často sama po „nemoci“ a „rodinných důvodech“ sahám. K mému milému překvapení je naše rodinka i se svými věčnými návštěvami odborných lékařů a usoplenými nosy pořád v tom lepším průměru. Průměru, na který je od tohoto školního roku poprvé v historii Česka přísný dohled. Tak, jako v mnoha jiných zahraničních zemích.
My chodili za školu kvůli láskám a pivku na zahrádce. To se ale, zdá se, mění.
Jaké se s časem mění důvody záškoláctví
Polovina základních a 60 % středních škol se setkává v podstatě s tím samým. Klasické záškoláctví v podobě courání se „za školou“ s kamarády ustupuje do pozadí. Když už, týká se hlavně odpoledního vyučování, na které se žákům „už nechce“. Do popředí se naopak dostává poměrně nový výraz - Skryté záškoláctví, kdy žák nedorazí do školy s vědomím rodičů.
Často je to podle kantorů rodič, který vzdělání nemá jako prioritu, a tak dítě ráno do školy nepošle - nebo zkrátka sám nevstane. Dalším častým příkladem je starší sourozenec, který hlídá mladšího a rodič mu těch „pár hodin ve škole“ omluví. V neposlední řadě jde o dítě/teenagera, co má problémy ve škole a řeší je předstíranou bolestí hlavy nebo břicha. Rodič není schopný ho do školy dostat už jen proto, že nechce podcenit jeho zdravotní problémy a jednoduše mu omluvenku napíše.
V Česku neexistují závazné postupy pro řešení absencí. Máme pouze doporučení
„Časté omluvenky jsou úkol pro školní poradenské pracoviště, aby rozklíčovalo, proč dítě do školy nejde,“ řekla Radiožurnálu ředitelka ZŠ Jirkov. Právě jejich škola úzce spolupracuje s odborem sociálních věcí a terénními pracovnicemi a chválí si také práci městské policie, která prochází městem a když najde potulující se děti, tak je do školy jednoduše přivede. Zřizovatel školy navíc zajišťuje sociální pracovníky, kteří se zaměřují na absenci žáků a mají vytipované rodiny. Sociální pracovník jde v případě opakované nebo dlouhotrvající absence do rodiny napřímo zjišťovat, proč nedorazilo dítě do školy.
V Česku má zřizovatel na starosti výběr ředitele a provoz škol. Odpovědnost za řešení absencí se rozmělňuje mezi více aktérů, což může způsobovat problémy. Zanedbání školní docházky řeší OSPOD dané obce s rozšířenou působností, který vytváří plán podpory. Problémem v českém systému je, že OSPOD čeká na hlášení problémů ze strany škol, která mohou přicházet moc brzy nebo moc pozdě, a nejsou navíc zákonně vymezené lhůty neomluvených hodin, pouze je doporučuje metodika. V zahraničí už se absence sledují a detailně analyzují. Česká republika začala se sběrem dat od školního roku 2025/2026, stejně jako dnes už například Skotsko, Austrálie, Dánsko, Anglie, Nizozemsko, Norsko, Chile nebo Japonsko. Nejpodrobněji zveřejňují data ve Skotsku, Dánsku, Anglii, Chile nebo Nizozemsku.
Skryté záškoláctví je často varovným signálem, že dítě -nebo rodina- potřebuje odbornou pomoc, nikoliv pouze postih za absenci. Zásadní je včasná komunikace mezi školou a rodiči
Skryté záškoláctví, tedy situace, kdy žák nechodí do školy s vědomím či tichým souhlasem rodičů (často omluvené jako „nemoc“ nebo „rodinné důvody“), je komplexní problém, který v posledních letech narůstá. Podle expertů a školských statistik za tímto jevem stojí kombinace psychických potíží, změn ve společnosti a přístupu rodičů. Jednou z častých příčin bývá zhoršené duševní zdraví dětí po pandemii covidu-19, kdy dramaticky vzrostl počet dětí s úzkostmi, depresemi a strachem ze sociálního kontaktu. Škola se pro ně stala stresujícím prostředím, kterému se vyhýbají. V neposlední řadě jsou to společenské změny a digitální svět, které způsobují větší závislost na sociálních sítích a online prostředí snižuje schopnost dětí zvládat reálnou interakci, což vede k úniku ze školy. Dalším vyzdvihovaným problémem jsou sami rodiče, kteří mají někdy tendenci upřednostňovat momentální komfort dítěte před jeho povinnostmi. Pokud dítě řekne, že je mu ve škole psychicky špatně, z výuky ho omluví, čímž se ale jen vyhýbají řešení hlubšího problému. Jedním z takových problémů bývá šikana.
Odborníci poukazují na nedostatek školních psychologů a metodiků, kteří by problémy řešili včas
Středním školám v regionu se snaží pomáhat i kraj. „Vzhledem k nesystémové podpoře ze strany ministerstva školství dlouhodobě financujeme z rozpočtu kraje odborné podpůrné pozice, jako jsou školní psychologové a školní speciální pedagogové v některých středních a speciálních školách zřizovaných krajem,“ přiblížila Miroslava Chlebounová z tiskového odboru kraje. Zmíněné peníze jsou určeny na financování mzdových nákladů. „Aby škola mohla čerpat tyto finanční prostředky, musela mít danou pozici odborníka obsazenou,“ podotkla Chlebounová s tím, že personální zajištění těchto pozic není snadné.
Některé školy se s problémem záškoláctví nepotýkají téměř vůbec. Je jich ale minimum.
Existují školy, kterých se záškoláctví prakticky netýká, stejně jako školy, kde je neomluvených absencí až pětina z celkového počtu zameškaných hodin
Pokud má dítě na základní škole neomluvené hodiny, v mnohém je to pro školu jednodušší situace, protože má k dispozici definované postupy. Jakmile dosáhne jejich počet 25, hlásí škola situaci OSPOD (orgánu sociálně-právní ochrany dětí), protože je evidentní, že se jedná o ohrožené dítě. Jedním z nástrojů, které škola a úřad mohou použít, jsou takzvané případové konference, kdy se sejdou rodiče, zástupci školy a OSPOD a někdo ze školního poradenského pracoviště, například školní psycholog nebo výchovný poradce. Pokud neomluvených hodin přibývá, zapojí se do případu policie a nakonec vše může skončit i u soudu. Někdy to vede k ustavení soudního dohledu nad rodinou, v krajním případě i k odebrání dítěte. To se ovšem týká pouze dětí plnících povinnou školní docházku, středoškoláci už studují dobrovolně, a pokud jsou vyloučeni, nikdo už to neřeší.
Komplikovanější je situace ve chvíli, kdy dítě sice omluvenky nosí, ale zároveň se dá s jistou mírou pravděpodobnosti říct, že není nemocné. Například bývá viděno mimo školu nebo jsou jeho absence nespojité a například v rámci jednoho týdne do školy někdy přijde a někdy ne. „I v momentě, kdy žák omluvenky má, se musíme ptát, jestli se nejedná o ohrožené dítě, když ho rodiče nepodporují v docházce do školy, a je mu tak upíráno právo na vzdělání,“ řekla redaktorce magazínu Heroine ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny v Ústí nad Orlicí Petra Novotná.
Jedna z mála věcí, která funguje, je strach z přezkoušení.
Aktuální legislativní změny
Mateřské, základní a střední školy budou poprvé ve školním roce 2025/2026 zveřejňovat počty zameškaných hodin jednotlivých žáků. Doteď se jednalo o data, která existovala v třídních knihách, ale nebyla dostupná pro sledování a analýzu ze strany OSPOD, státu, školní inspekce nebo jiných stran. Školy budou data vykazovat formou matrik (systém uchovávání informací za jednotlivé žáky). PAQ Research líčí, proč je tento krok důležitý. Data mají sloužit jako včasný varovný signál vzdělávacího neúspěchu a usnadnit cílená opatření pro návrat žáků do školy, podobně jako je to běžné v řadě západních států. Vysoké počty absencí lze legislativně propojit s opatřeními pro řešení vzdělávacího neúspěchu: navýšení financování, intenzivnější sociální práce ve škole i v rodinách, odstraňování překážek pro účast ve výuce apod.
Stejně jako v zahraničí se doporučuje posílit mezioborovou spolupráci škol, zřizovatelů a institucí včetně finanční podpory programů na snížení absencí. Důležitou roli mohou sehrát sociální pedagogové, kteří se zaměří na odhalování bariér a spolupráci s rodinami. Opatření pocházející ze zahraničních zkušeností i výzkumů mají zabránit předčasnému odchodu dětí ze vzdělávání a zabránit zhoršování jejich životních šancí.
