Článek
Máme je doma snad úplně všichni - mobilní telefony, notebooky, dálkové ovladače, nástěnné hodiny, nebo třeba dětské hračky. A všechny tyto přístroje pohánějí baterie. Akumulátory jsou dnes všudypřítomné, přesto o nich málo víme a rozhodně málo přemýšlíme! Ať už jde o jejich správnou likvidaci, přepravu nebo třeba o jejich využití. Určitě všichni víte, že třeba při letu letadlem jsou považované za nebezpečný náklad a nesmějí být přepravovány v podpalubí. Ale možná už nevíte, že ty lithiové obsahují velké množství energie na malém prostoru a pokud dojde k narušení jejich struktury, může to vést k rychlému uvolnění tepla a vznícení. Proto smějí pouze do příručních zavazadel, kde mohou být v případě požáru rychle uhašeny. A vlastně to samé platí i v našem obyčejném odpadkovém koši.
Ani do koše, ani na hromadu ostatních, kterou roky nevyneseme
Uchovávat použité baterie není žádná legrace. Staré baterky můžou začít téct, uvolňovat nebezpečné látky nebo způsobit zkrat. Proto bychom je určitě neměli skladovat dlouho a raději je odnést do nejbližšího sběrného místa. I vybitá baterie může obsahovat zbytkovou energii a aktivní chemikálie. Pro malé elektrospotřebiče s baterií, které není možné snadno vyjmout, jako jsou například elektrické kartáčky, slouží speciální červené kontejnery na elektroodpad. Ty větší baterie, například z elektrokola nebo autobaterie, je nutné odevzdat na sběrných dvorech. Někdy se stává, že vám je vezme zpět i jejich prodejce.
Autobaterie
Snaha o bezpečí, nebo touha pomáhat? Výsledek je stejný
Češi si léty zvykli, že třídit a myslet na to, co se s odpadem děje, je nutnost. I míra baterií odevzdaných k recyklaci meziročně dlouhodobě stoupá, nicméně celkově se ke správné recyklaci dostane stále jen 65 % baterií. Ostatní skončí nejčastěji v komunálním odpadu, kde mohou na třídících linkách způsobit požár nebo explozi. Sběrná místa dnes najdeme vážně všude, jsou jich desítky tisíc. V obchodech, na úřadech, ve školách, ale třeba i v zoologických zahradách, z nichž některé se pravidelně zapojují do projektů na sběr a recyklaci vysloužilých mobilních telefonů a baterií. Podporují tím ochranu životního prostředí hned dvakrát, protože získanými prostředky z tohoto sběru pak pomáhají financovat i ochranu kriticky ohrožených zvířat, jako jsou například gorily nebo sloni.
Z vybitých baterek může být po recyklaci více užitku a parády, než mnozí z nás tuší
Pokud by baterie skončily v popelnici na směsný odpad, putovaly by na skládku nebo do spalovny. V obou případech by se z nich uvolňovaly škodlivé látky, včetně těžkých kovů, které znečisťují ovzduší, půdu, podzemní a povrchové vody. Tím, že je odneseme, kam patří, zároveň umožňujeme, že budou zpracovány a předány k recyklaci. Těžké kovy v bateriích jsou nekonečně recyklovatelné. Pomáháme tak šetřit zdroje nerostných surovin, protože nemusíme životní prostředí zatěžovat další těžbou… Díky recyklaci jsme schopni ze 100 kilogramů baterií získat 74 kilogramů kovonosných surovin, které můžeme využít například ve stavebnictví, dále při výrobě popelnic, sklokeramických desek, okapů, hudebních nástrojů nebo třeba šperků.
Ani zahřívat, ani chladit, ani na dřeň vybíjet. Z dávných triků zůstaly jen pověry
Také patříte mezi ty, co po nákupu strčí baterie do ledničky. Tak dnes už určitě nemusíte. Naopak. Moderním bateriím chlad často škodí. Zejména kvůli kondenzaci vlhkosti, která může poškodit svorky nebo plášť. Je tu ale i další mýtus, jako že dobíjecí baterii je potřeba úplně vybít, než ji znovu nabijete. Tato rada platila pro starší nikl-kadmiové baterie, které trpěly tzv. paměťovým efektem. Moderní lithiové baterie naopak úplným vybitím trpí. Doporučuje se udržovat úroveň nabití mezi 20 % a 80 % pro co nejdelší životnost. A pak do třetice ještě mýtus, že když baterii zahřeju, tedy promnu v rukách nebo mikině, tak znovu funguje. Tak to taky ne. Baterii tím neoživíte, jen zvýšíte riziko chemické reakce nebo úniku látek. I to jsou věci, které tento Evropský týden recyklace baterií osvětluje a zaslouží si určitě naši pozornost.
Na záchranu naší Země můžeme mít vliv každodenními maličkostmi.
Zdroje:
