Článek
Všichni známe někoho, kdo se někdy srazil s lesní zvěří. Anebo jsme to my, kdo má takový zážitek za sebou. Tyto nehody jsou v naší zemi druhé nejčastější, přesto za obcí vždy dupneme na plyn s tím, že „konečně můžem“. Přitom zvíře, které hledá cestu z jedné strany lesa na druhou, může být stejně tvrdá překážka jako strom nebo protijedoucí auto. A kromě těch malých vyjukaných očí na sebe už zdálky světly neupozorní. Záleží jen na naší rychlosti a pozornosti. Jenže ani ta někdy nestačí.
Srnka před autem srovná hodnoty řidiče lépe než starostlivá babička
Vzpomínám si na mou úplně první událost se stádem divokých prasat. Vstoupila mi do cesty v na zasněžených lesních serpentinách, kde jsem jako mladá nezkušená řidička v bezprostřední reakci na překážku dupla na brzdu a strhla volant oktávky, která se samozřejmě roztočila jak flaška na zemi pokoje při středoškolském lyžáku. Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy se všechno zpomalilo a já jen přemýšlela, který strom bude tím osudným. Celý život před očima mi neproběhl, jak se někdy říká. Jen vše plynulo v absolutním tichu a neuvěřitelně malé rychlosti. Přežila jsem. Ale nikdy na to nezapomenu. Tehdy jsem neměla děti, které mám dnes. A neumím si představit, že by byly součástí této události. Vždycky si ale vzpomenu na babičku, která mi pár desítek minut před tím říkala: „hlavně jeď opatrně!“ a já jí na to odpověděla „já jezdím vždycky, ale neovlivním to, kdo mi zkříží cestu!“
Většina z nás změní s rodičovstvím styl jízdy. Přebíráme zodpovědnost za život někoho jiného. Přesto právě cesta za městem je pro nás tou, která nás už po zasekaných semaforech nebude „brzdit“. Jen v roce 2023 oznámilo srážku se zvěří 15 tisíc řidičů. A buďme k sobě upřímní, reálné číslo je daleko vyšší. Průměrná škoda na autě je kolem čtyřiceti tisíc korun. Průměrná. Jednoduchými počty tak zjistíme, že nepozornost stojí české řidiče ročně stovky milionů korun. Ale je to skutečně nepozornost?
Hlavně žádné manévry, raději čelní střet
V případě, že už je zvíře příliš blízko a není možné sražení zabránit, je nejbezpečnější zvolit čelní náraz a opravdu intenzivně brzdit. Rozhodně není dobré strhnout volant, a riskovat tak převrácení auta, zabití dalšího člověka v protisměru nebo sebevraždu nárazem do stromu. Když už se stane, že zvěř srazíme, je nejdůležitější zkontrolovat v první řadě zdravotní stav vašich spolucestujících a i při sebemenších pochybnostech zavolat rychlou záchrannou službu. Následně pak odstavit auto ke krajnici a co nejdříve umístit výstražný trojúhelník. Je pravděpodobné, že budete celou věc chvíli rozdýchávat, nicméně jak jen to půjde, je nutné zavolat policii, která uvědomí myslivce. Na myšlenku naložit sražené zvíře do kufru a zavolat kámošovi, že bude v neděli hostina, hned zavrhněte. Jednak je odvoz zvířete kvalifikovaný jako pytláctví a druhá, a pravděpodobně ta závažnější věc je ta, že může být nemocné. Rozhodně se ani sami nepokoušejte poraněné zvíře odklízet ze silnice. Může vám způsobit zranění.
Další věc jsou škody. Takže nehodu zdokumentujte jak nejlépe umíte a nahlaste svojí pojišťovně. Myslete na to, že v případě nehod, během kterých hrála roli zvěř, nepomůže povinné ručení. Na to musíte mít sjednané havarijní pojištění. Pohybuje se kolem šesti až osmi set korun ročně. Pokuty se bát určitě nemusíte. V naší zemi je srážka se zvěří kvalifikovaná jako nezaviněná nehoda. Policii zavolat musíte. Pojišťovna po vás může požadovat důkaz, že jste svou zákonnou povinnost splnili.
Uf, jen jsem ho „líznul“
Jestli jste měli z …kliku, k čelnímu střetu nedošlo a zvíře uteklo do lesa, neznamená to, že se nic nestalo. Zvíře může být zraněné a trpět. Zavolejte policii, která vám poradí jak postupovat a dá zprávu majiteli zvěře, což je ve většině případů myslivecké sdružení pro danou oblast. Navíc si nemusíte být jistí tím, o jaké zvíře šlo. Pokud srazíte psa nebo kočku, vina je na majiteli zvířete, který za ně nese odpovědnost. A musí se i postarat o náhradu škody na vašem autě. Naopak volně žijící zvěř je v českém právu definovaná jako obnovitelné přírodní bohatství a je a ní nahlíženo jako na „věc ničí“, proto není možné uplatňovat náhradu škody na autě u mysliveckého spolku nebo držitele honitby.
Rozbřesk a soumrak je období, kdy bychom měli jezdit s očima na stopkách
To, kolik zvířat na cestě potkáte, souvisí pochopitelně s jejich biorytmem a aktivitou. Ta je největší zejména mezi pátou a sedmou hodinou ráno a pak mezi šestou a devátou hodinou večer. Nikdo vám ale nezaručí. že se z louky do lesa nerozhodnou vydat zrovna ve dvě hodiny ráno, kdy se budete vracet unavení z rodinné oslavy, kde si všichni vyhodili z kopýtka, jen vy jako řidič jste překlepal tu nejukrutnější nudu a touhu po posteli. Na tu přijde čas za chvíli, teď je nutné mít oči na stopkách a čekat zvíře z každé strany. S největší pravděpodobností to bude srna, která stojí za 75 % takových nehod, dalších 11 % pak tvoří srážky s divokým prasetem.
Ačkoli ten největší „provoz“ musíme čekat od dubna do června a od září do listopadu, lesní zvěř můžeme potkat na silnicích kdykoli v roce. Srny nebo divočáci migrují za potravou z místa na místo a zase zpátky. Silnice jim v přesunech brání. Nejsou to oni, kdo tu překáží, příroda tu byla dříve než auto, na to je fajn při nadávání pomyslet. Migraci zvěře navíc ovlivnila vyšší přítomnost turistů v krajině v době covidové pandemie, kdy se začala přesouvat na klidnější místa. Přesto platí, že na jaře kulminují nehody v květnu, na podzim pak v listopadu. Na podzim se také výrazně zvyšuje riziko, že se potkáte s divokým prasetem. Ale může to být i člověk, který z hospody nedojde a „odpočine si“ pár stovek metrů před domovem, můžou to být děti, které si v zimě ještě v denní době, ale už za tmy, hrají u lesa. Může to být kdokoli, koho při své cestě lesem v nepřehledných podmínkách potkáte. Auto není trezor ani štít. Je to dopravní prostředek, který se velmi snadno může stát vražednou nebo sebevražednou zbraní. Spěchej pomalu! Taky vám to vždycky říkali? Něco na tom bude. Dvakrát tak v případě, že přebíráme zodpovědnost za životy lidí, kteří s námi do auta usedají…
