Článek
Česká reprezentace sportovců s Downovým syndromem získala dnes dopoledne na MS v atletice zlato. Michala Petříkova stanula na tureckých trisomegames 2024 za skvělé výsledky v trojboji na stupni vítězů společně s Italkou Nicole Orlando. Ve stejném čase se na půdě ČR raduje hned ze čtyř zlatých její nevlastní bratr David Vodstrčil, který na MČR v halové para atletice v Ostravě vyhrává zlato ve všech disciplínách, kterých se účastní (běhu na 60 m, skoku dalekém, vrhu koulí a běhu na 200m). Česká federace sportovců s Downovým syndromem se tak v povědomí organizátorů dostává na pozice, které jim otevírají dveře do dalších prestižních soutěží. Velká událost se silným příběhem, o kterém je třeba mluvit.
Míša se raduje z prvního místa na MS v Turecku. Trojboj zvládla v mimořádném čase společně s italskou Nicole Orlando.
Míša s Davidem jsou skvělí. To řekne každý, kdo sleduje jejich sportovní úspěchy, ale hlavně cestu, která k nim vedla. Sourozenci se nestali biologickou cestou. Stalo se tak ve chvíli, kdy se dostali do pěstounské péče rodiny Součkových. Jako děti odložené vlastními rodiči do kojeneckého ústavu. To, jak těžké to na samém začátku bylo, jejich pěstounská máma Ivana Součková nepopírá, její radost z toho, jakými lidmi jsou dnes, je ale obrovská: „Olí, já tady už hodinu brečím a jsem nevýslovně štastná!!!“ Píše mi jako reakci na mou zprávu s gratulacemi a já brečím s ní. Protože tohle je velké vítězství nejen pro děti, paní Součkovou, Českou federaci sportovců s Downovým syndromem, ale i pro nás všechny, kteří lidi s Downovým syndromem nelitujeme, ale respektujeme. A že se naštěstí v tomto směru naše společnost oproti předchozím desetiletým výrazně posouvá.
Ivana Součková s Míšou a Davidem pro kampaň Znesnáze 21 na podporu pečujících. Vytrvalost a láska stojí velkou měrou za jejich sportovními výsledky
Děti s Downovým syndromem potřebují možnost sportovat a ukázat, co umí. V Česku se našel muž, který si za tím šel
Příběh Míši Petříkové a Davida Vodstrčila sleduju už dlouho s hlubokým obdivem právě k péči, lásce a možnostem, které dostali. A nejen díky pěstounské rodině, ale také České federaci sportovců s Downovým syndromem, kterou od nuly vybudoval v naší zemi vnímavý chlapík a ředitel školy Josef Filip. Prostě si řekl, že děti s tímto handicapem musí mít možnost sportovat v kolektivu a dosahovat výsledků, na které mají. Že si zaslouží pozornost, a hlavně možnost být stejně dobří a zapálení sportovci, jako jejich vrstevníci. Cesta nebyla vůbec jednoduchá, ale právě dnešek dveře do světa prestižních soutěží otevřel: „Zlato z mistrovství světa je bomba. Ale i sobotní Ostrava a čtyři zlaté Davida jsou něco, co nás přiblížilo našemu cíli. A to vytáhnout napříč všemi organizacemi naše nejlepší sportovce a umožnit jim pravidelné tréninky a účast u nás i ve světě. Ten jejich skvělý výkon umožnil, že je mezi sebe berou i parasportovci a to je velká věc. Moc si přeju, aby každý talent s Downovým syndromem měl šanci se zúčastnit nejvyšších soutěží a tohle je zase další cesta k tomu,“ říká bezprostředně po získání zlaté z mistrovství světa Josef Filip.
Aňa Geislerová na jednom ze závodů. Podpořit přišla Davida, se kterým jí pojí přátelství od dob společného natáčení filmu Karavan.
Podporu jeho sportovcům spustila 21.3., tedy ve světový den Downova syndromu, také dárcovská platforma Znesnáze, která se s aktivním zájmem patronky sbírky Anny Geislerové snaží získat peníze na červnové ME v Atletice ve Švédsku. Aňa se stala Davidovou filmovou mámou poté, co v rok trvajícím konkurzu obstál mezi 120 dalšími mladými herci s handicapem. Při natáčení filmu Karavan se velmi sblížili a jejich přátelství přetrvalo. I proto se Geislerová rozhodla sbírku podpořit a talentovaným sportovcům pomoci. V této chvíli má totiž ČeFes peníze pouze na účast dvou sportovců. Šance na umístění mají ale další čtyři, včetně Davida. Pokud se podaří potřebnou částku pro ně, i nutný doprovod, od dárců získat, přinese jim to nejen radost z účasti, a jistě i úspěchu, ale také další potřebný respekt organizací a široké veřejnosti. A snad i finance, které jim zlepší jejich zázemí a podmínky ke sportu.
Místo do kojeňáku na bednu mistrovství světa. Osud, nebo nezištná láska?
Lidé s Downovým syndromem jsou odlišní jen tím, že se v břiše biologické matky vyvinuli s jedním jediným 21.chromozomem navíc. Říká se mu chromozom štěstí, ale neplatí to zdaleka pro všechny. Někteří po tomto zjištění končí na interrupci, jiní v kojeneckém ústavu a ti šťastnější doputují třeba až sem. Na mistrovství světa. Protože s talentem se rodí všechny děti. Je jen na rodičích a lidech kolem, jakou mu dají šanci růst. Proto díky všem, kteří se těžkých startů nezaleknou a přes nespočet překážek dojdou k cíli, kterým je obyčejná nezištná láska.
