Hlavní obsah
Umění a zábava

Co vás vloni nejvíc potěšilo?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Olina Táborská

Některé knihy nezestárnou

Malá bilance loňských zážitků pro duši

Článek

Narodila jsem se po válce. To, že žiju v cenzurovaném světě, mi postupně docházelo v dospívání. Nebylo co číst, dobrých filmů pomálu, konzumní zábava mě nebrala. Stále jsem hledala něco… Nakonec jsem to částečně nacházela tzv. pod pultem. Kdo chtěl, cesty si našel. Byla to napínavá konspirace s parádní odměnou. Jedna kniha nebo LP deska takto pořízená vydala za všechny dárky od Ježíška v letech po roce 1990.

Od té doby ovšem nestíhám sledovat všechno, co se na volném trhu nabízí. Co dřív číst, vidět, slyšet? Chtít to zvládnout jsem se sice pokoušela, ale nakonec nezbylo, než si uzpůsobit výběr tak, aby zbylo i na existenční a rodinné povinnosti.

Zůstala jsem u knih – v současnosti především e-knih a audioknih, u filmů a v poslední době přibylo několik podcastů.

V jednom z mých nejoblíbenějších nazvaném V redakcii Denníka N se Monika Tódová na konci probíraných, většinou těžkých témat, ptá svých hostů, co pozitivního se v posledních dnech stalo. Tak mě to zaujalo, že jsem se zeptala sama sebe stejně – co mě vloni, v nejtěžším roce života mé generace (kromě roku 1968) – potěšilo.

Pominu osobní radosti, týkající se nejbližších, a setrvám v tom, co mi sytilo duši.

Vybrat favority bude ale hodně těžké, měla jsem štěstí na silné tituly. První místo je však vždycky jen jedno, takže:

Nejvíc mě bavila, oslovila, poučila, dojala a poznamenala kniha Osmý život (pro Brilku). Skoro osm set stran o životě několika generací v Gruzii, viděno vždy z pohledu žen, sepsala Nino Haratischwili. Ohromila každého, komu jsem knihu doporučila. Mám ji ve čtečce a nebude jediná, k níž se vrátím.

Kolik audioknih jsem poslechla, nevím, poslouchám venku při chůzi. Možná dvacet. Vybrat jednu je ještě těžší, než v případě čtených knih, ale dobře, když jedna, tak Kmotr od Maria Puza. Jasně že jsem ho četla, viděla všechny díly filmové série, ale tenhle počin s předčítajícím Oldřichem Kaiserem musím poctivě přiznat. Je to symbióza dokonalosti příběhu i přednesu.

S určením nejlepšího filmu to bude ovšem nejtěžší, protože těch jsem viděla nespočítaně. Nezapisuju si to, a tak netuším. Protože mám ale od roku 2003, kdy jsem začala pracovat v televizním a filmovém časopisu, úchylku vidět před udělováním Oscara všechny nominované filmy, zdržím se u těch, které si na zlatou sošku už teď myslí. Ještě mi zbývají dva – Na západní frontě klid a Tár.

Psát se mi chce ovšem dnes, protože jsem včera viděla Víly z Inisherinu a jsem toho plná. Nemyslím si však, že má tento film Oscara jistého, stejně jako Colin Farell za ztvárnění hlavní role, v níž jsem mu věřila, že je tím prostým ostrovanem, který nechápe, proč ho najednou má za nudného jeho nejlepší kamarád, jehož sehrál neméně bravurně Brendan Gleeson, rovněž nominovaný na cenu za vedlejší herecký výkon.

Někdy se to tak sejde, že vidím film, k němuž podle mě neexistuje konkurence, a pak se objeví něco jako vloni Elvis a bere všechno. Vám nezbude, než souhlasit, protože ano, Elvis je bomba, stejně jako byl třeba v roce 2018 velkofilm Bohemian Rhapsody.

Jenže letos soutěží i Avatar a Top Gun. Trojúhelník smutku – satira, která vám taky zůstane vězet v hlavě.

Mám problém vybrat, nedokážu to, a tak udělám něco jiného. Vyberu ten film, který, kdyby to záleželo na mně, žádnou cenu nedostane, ačkoli má 11 nominací. Jmenuje se Všechno, všudy, najednou. Něco tak strašného jsem už dlouho neviděla, takže jsem už teď napjatá, jak u poroty Academy Awards dopadne.

Letos začínám také zajímavě. Ve čtečce kniha Jiřího Justa 15 let v Rusku, v tištěných právě dočítám Všechny cesty vedou k válce od Vojtěcha Boháče (můj tajný favorit na cenu Magnezia Litera), ve sluchátkách Život v utajení od Amaryllis Fox.

Co potěšilo vloni vás?

V tomto článku jsem se držela jen zážitků, ale někdy napíšu o nejlepších receptech, které se mi povedly, protože ráda krmím nejen duši, ale i žaludky rodiny a přátel. Zmíním dnes aspoň kávu, kterou jsme vloni objevili a je pro nás ta nejlepší: Papua Nová Guinea Elimbari A.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz