Článek
Gigantismus. Dnes běžné slovo, které jsme si doposud spojovali pouze s dinosaury. Jenže ti vymřeli. Prý po úderu obrovského meteoru. Když se nad tím zamyslíme, klima na planetě by se i tak během let měnilo. Měli by tito obrovští tvorové šanci na přežití? Ne, neměli. Jejich gigantismus došel na vrchol evoluce, již neměli kam růst. A nikdo nemůže říkat, jak by naše planeta vypadala a zda by byl člověk. Vesmír nehraje na kdyby. Jen je.
A tak se objevil člověk. Nebudu spekulovat zda evolucí či genetickým zásahem mimozemské civilizace. Člověk je zkrátka tady. Jenže člověk místo do gigantických rozměrů zůstává co do velikosti stále stejný. Mění se pouze vnitřně. To mu však nebrání žít v éře gigantismu. Ne tělesném gigantismu, ale v gigantismu svého okolí. Přinese mu tento gigantismus nějakou budoucnost, nebo na gigantismus vymře?
Gigantismus. Dnes běžné slovo. Slovo, které je vývojovým stupněm slovní hříčky: Dneska rekord, zítra norma. Tuto hříčku si pamatuji z dob socialismu, kdy si hlavně horníci dávali závazky na překonání rekordů. A taky je překonali. Jenže tyto nové rekordy se pak staly normou pro ostatní. Gigantismus. Giga továrny. Giga stroje. Giga domy. Giga filmy. Giga platy. Jen čekám, kdy slovo giga ve smyslu: Dneska rekord, zítra norma, nahradíme jiným slovem. Vždyť ani slovo mega nestačí. Že by tera?
Gigantismus. Slovo, které charakterizuje dnešní dobu. A maličký člověk se v tomto giga světě učí žít. Bohatí se předhánějí v tzv. giga projektech, jen aby uspokojili své ego. Aby všem ostatním ukázali: Já na to mám. Já to dokážu. Bohužel zapomínají na obyčejného člověka, který v tomto jejich světě musí žít. A plnit jejich rozmařilá přání. Nepřipomíná vám to dobu dávnou i nedávnou? My vládneme. Naše přání je pro vás rozkazem. A vaším úkolem je naše přání plnit.
Dneska rekord, zítra norma. Pokud se týká mocipánů, není se čemu divit. Mají peníze, moc a chtějí i slávu, obdiv, i když koupený. Problém obyčejného člověka je, že i on tomuto giga trendu podléhá. Dnesky rekord, zítra norma. Pokud si myslíte, že vy tomuto trendu nepodléháte, že to jde mimo vás, tak se zamyslete. Dennodenně jsme zaplavováni různými činy obyčejných lidí, kteří naplňují tento trend. Taky se tomu říká: Překonej sám sebe. Když to dokáže on, tak ty taky. A obyčejný člověk tomuto tlaku okolí podlehne a začne dělat věci, které vlastně ani dělat nechce. Musím být přeci IN. Chci žít ve stádě a se stádem. Nechci být vyobcován. Bojíme se toho.
Chléb a hry. I toto slovní spojení, známé ze starověkého Říma, je dnes normou. Císařové pro klid v říši dávali lidu najíst a pořadali hry. A dnes v tomto světě žijeme opět. Věříme zvoleným či nezvoleným mocipánům, jen abychom nemuseli dělat něco jiného než jíst a hrát si. Chceme mít svůj klid. Oni se o nás postarají. Oni to umí nejlépe. A my jim věříme. Chceme a budeme žít v poslušném stádu, protože věříme našemu pastevci.
Problém je v tom, že zdravé stádo není tvořeno poslušnými jedinci. Zdravé stádo je tvořeno zdravými jedinci. O tom mluvil Ježíš ve svých kázáních. Takhle chápejme heslo Čtyř mušketýrů: Jeden za všechny, všichni za jednoho. Bohužel jsme opět upadli do letargie. Vždyť tohle mi stačí. A pokud někomu ne, ať si bojuje. My si pálit prsty nebudeme.
V listopadu 1989 z náměstí, kde se cinkalo klíčemi se nesl hlas: Kdo, když ne my. V tu dobu jsme to takhle viděli jako správné. Problém je v tom, že takhle volá poslušné stádo. V poslušném stádě se schová kde kdo. A jak jsme tady měli volat? Volání správně mělo znít: Kdo, když ne já. Kdo, když ne já. Takhle volá zdravý jedinec ve zdravém stádě. Takový jedinec se neschovává. Přijímá svou porci zodpovědnosti a je ochoten za ni bojovat i trpět.
Bohužel systém Chléb a hry nás opět spolknul. A mocipáni si s námi můžou dělat, co chtějí. Problém je v tom, že se již nejedná jen o zvolené či samozvané politiky. Máme zde úzkou třídu giga bohatých, kteří nám vládnou. Mame zde třídu giga influencerů, kteří nám ukazují, co je správný život. Všichni víme, že je to špatně. Jenže dá se s tím něco dělat?
Ano, dá. V každé době v různých částech světa, když nastal čas, přišla revoluce. A dnes čekáme na něco podobného. Rozdíl je v tom, že žijeme v době globalizace. Tudíž revoluce nebude jen v jedné zemi. Revoluce musí být globální. Ať se nám to líbí nebo ne, stane se to. Je to logické. Nikdo ovšem neví, kdy se to stane. Máme tady Rusko s Putinem, který se snaží válkou vytvořit znovu Velké Rusko. Máme tady komunistickou Čínu, která se snaží ovládnout svět ekonomicky. Máme tady USA s Trumpem, který chce vrátit USA na vrchol světovlády. Máme tady Islám, který se snaží ne vírou, ale silou přimět lidstvo k poslušnosti pod nadvládou jediného pravého naboženství. Jenže, kde se několik pere, zvítězí někdo úplně jiný. Někdo nečekaný.
Lidé vždy budou mít víru ve společný šťastný život všech lidí. Na svatbě by nevěsta měla mít něco starého, něco půjčeného a něco nového. A tak se stane i s civilizací. S globální civilizací. Ze starého a půjčeného vznikne něco nového. Zda to bude dobré či zlé, ukáže čas. Z každého dobra se může stát zlo. Z každého zla může vzejít dobro. A o tom, co vznikne, zda dobro či zlo, rozhodneme my sami. Ne někdo jiný.
